Násilí vírou nejedná a víra násilí nepotřebuje...

11. listopad 2009 | 17.37 |

Vážený návštěvníku tohoto blogu,

rád bych ti nabídl sérii traktátu českého apoštola Petra Chelčického "přežvýkanou" do současné češtiny. Dnes tě zvu ke čtvrtému dílu úvahy Petra Chelčického na téma: "O trojím lidu." Máš - li zájem, neváhej a se srdcem otevřeným vejdi.

Z tohoto důvodu je moc násilí a zastrašování jako základ práva. Ale toto platí kvůli zločincům, kteří žijí bez víry i charakteru,  které právo odstrašujícími tresty nutí, aby upustili od svých zločinů a nových aby se nedopouštěli. To vše vrchnost činí pro svůj užitek, aby jeden nesvedl druhého a tak aby ve svém panství nepřišli o žádného poddaného. Proto vytrvale trestá každé zlo i nad tím nejmenším, protože chce mít i z toho nejmenšího užitek. Proto tolik usiluje nastolit bezpečí. Proto pouze a jen pro strach lid nemoudrý, který nezná Boha ani Jeho Spravedlnost, se poddává meči, který jim přikazuje. Avšak ať se zdá opak, přesto samotnou pravdou není motivována ani jedna strana mince: Jedni pro svůj zisk trestají a druzí poslouchají ze strachu, že jinak přijdou k úhoně. Byť ani ten, ani onen, ctnost v sobě nemá, přesto výsledkem je oboustranné dobro. Avšak jak je patrno, toto právo a tato spravedlnost  je vzdálená víře Kristově, neboť zde se jedná jen o hledání vlastního sobeckého prospěchu. A ještě doplňuji, že pro stát je menší zlo, když skrze byť takovouto moc se v míru spravuje a tak je všechen zločin a žaloba vymícena. Ale přemnožená a vzájemně nepřátelská vrchnost  to dobré kazí, že ani pravda, ani pokoj, nezavládne zemi a žádné právo nezůstane v lidu. A tak když někdo něco má, po tom mnozí vztáhnou ruku, tlustý na kost zhubne a hubený sice může mít svou čest, ale nic z toho.

O to raději teď píši o pravém právu, který Kristus uvedl podle cti a milosti Ducha Svatého. Vždyť Bůh skrze proroka pravil o Kristu, že "On bude spravovat lid můj Izraelský."A Kristus poddal svůj lid pod zákon milosti, v němž není žaloba, aby pravá harmonie duchovní, podobná andělům v nebi, zavládla v tomto lidu. Pokoj nerozdělitelného svazku mnohých údů jednoho těla. Dokonalá spravedlnost, která daleko převyšuje světskou moc jakýkoliv knížat, ale i Starého zákona, kterou Kristus označil za nedostatečnou, když řekl: "Nebude li vaše spravedlnost hojnější než židovská, nevejdete do království nebeského." Jestli jsme tedy poddání Milostí a Bez žaloby, pak v sobě, v našich srdcích, máme zasazenou onu vysokou spravedlnost, která spočívá v milosti ke všem. A kde roste tato milost, tam všem ze srdce přeje dobré, a ne pouze přeje, ale také činí, podle svých sil a schopností. Tatáž láska žádnému nepřeje zlo, ani nepřivolává, nečiní, nebere, nepřekáží, nezarmucuje, ani jinak neškodí druhému, ale těší a pomáhá každému podle svých možností a potřeb druhého.

A ještě více ta milost, když bezpráví zakusí, to trpí a zase miluje, modlí se a dobře činí těm, kdo ji pomlouvají, nebo křivdí. 

A tak neexistuje žaloba pro ty, kterým zákon sluší, neboť kdo v sobě nosí ovoce lásky výše uvedené, ruší žalobu na obě strany: Druhým křivdu nečiní, tudíž nikdo na něj nemůže spravedlivě žalovat, a když křivdu zakusí, tak tu strpí. V takových není místo pro sváry, pro takové jsou soudy hanbou a hříchem, jak praví apoštol: Když jsou mezi vámi spory, je mezi vámi i hřích. Tito činí spravedlnost dokonalou, vždyť Boha i bližního právě miluje a ve vztahu ke všem pokoj a dobro hledají. Takovému řádu, který vládne a měl by vládnout lidu božímu, se nelze naučit od žádné moudrosti tohoto světa, k takový řád násilím nemůže vnutit světská moc, tento řád se rodí ze srdce dobré vůle, které není pod strachem jako srdce otrokovo, ale pod milostí jako srdce synovo. Takoví se učí zákonem pravdy popsaném ve Čtení, jsou vedeni Duchem Svatým, jak píše apoštol: "Ti, kdo jsou synové boží, jednají Duchem Svatým."

Na druhé straně moc světa spočívá v tom, že jedině svědectvím lze najít spravedlnost, a tak když chybí srdce dobré vůle, musí se nátlakem ke svědectví nutit. Nikdo přece druhým k právu nepomůže, jestliže tím sám utrpí škodu, a tak na sebe pravdu v žalobě nepoví, jenom když je svědectvím druhých přinucen. Takový člověk není v srdci spravedlivý, když na konec pouze pro to, že mu nic jiného nezbývá, je ochoten uhradit křivdu, která vznikla mezi ním a jeho bližním, proti svému užitku. Nezná Boha a ani se jej nebojí. Pro takovéto muže existuje světské právo, kteří svou nespravedlivou a nerovnou vůli skloní pouze pod odstrašující mocí meče. 

Pro tento naprostý rozpor světského práva skrze moc a práva Kristova skrze milost, musíme jasně a otevřeně říci, že toto dvojí právo nemůže spolu koexistovat ve jménu jedné víry Kristovi.Nemůže koexistovat právo Kristovo a právo světa. Vždyť něco jiného je konání člověka, který mocí přinucen nemá jinou alternativu a konání člověka, který láskou činí skutky dobré vůle stojící na slovech Boží Pravdy.  Z toho zřetelně vyplívá, že stejně jako je daleko moc světská od Pravdy Kristově zaznamenané v Písmě Jeho, tak daleko je víra Kristova od potřeb moci světské. Moc vírou nejedná a víra moci nepotřebuje. Víra svou plností a zachováním nezávisí od moci. Ale jako je motivací mocí hromadit zboží, početnost družin vojáků, hradů a pevných měst, tak motivace a prospěch víry spočívá v Moudrosti Boží a Síly Ducha Svatého. A tak bez moci, která vzbuzuje strach a odstrašuje člověka tak, že ztrácí svobodu jednání, víra pevně stojí, opírajíc se o moc Ducha. Vždyť jak apoštol píše: "Nepřijalí jste ducha bázlivosti, ale Ducha Synů Božích, v kterém voláme Abba, Otče." tito bratři a sestry, kteří pod tuto správu náleží, já osobně považuji za tělo Kristovo Duchovní.

Pozn: Původně psáno pro ezin bloudil.cz a pro diskuzní server granosalis.cz: http://musicalis.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=8261&mode=thread&order=0&thold=0

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře