Rejstřík: CB, JB, BJB nebo G.W.Bush

27. prosinec 2010 | 17.15 |

Rejstřík osob (a míst), kteří ovlivnili křesťanství, ať pozitivně, nebo negativně:  "Boo až Bys"

Vážený čtenáři, zvu Vás opět na výlet do hlubin rejstříku osob a míst spojených s křesťanstvím, ať už pozitivně, nebo negativně.

Písmeno: A, B

Boom, Corrie ten: (1892 - 1983), Spravedlivá mezi národy, nizozemská křesťanka, autorka duchovních knih. Od roku 1942 ukrývala její rodina židovské uprchlíky, přičemž je neobraceli na víru, ale snažili se jim poskytovat košér jídla a prostor pro svěcení sabatu. Po udání v roce 1944 byli zatčeni, její sestra byla zastřelena, Corrie sama prošla třemi koncentračními tábory, než byla "administrativní chybou" propuštěna, při čemž nedlouho potom byli v táboře Ravensbrück, kde pobávala, postřílena všechny  ženy jejího věku. Po válce se vrátila do Holandska a začala pořádat celosvětově přednášky o holocaustu, ale i o křesťanství, lásce a odpuštění. wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Corrie_ten_Boom

Born, Friedrich: Spravedlivý mezi národy. Švýcarský obchodník a diplomat v době druhé světové války. V roce 1944 se stal delegátem Červeného kříže v Budapešti, kde se věnoval ochraně a zkvalitnění života židovské menšiny, svou činností zachránil život možná až 15.000 židům. Zemřel 14.1.1963, aniž by se svým blízkým svěřil o své úloze. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Born

Bořek-Dohalský z Dohalic, Antonín: Český šlechtic a katolický duchovní v době první republiky a okupace. V roce 1938 podepsal vlastenecké prohlášení české šlechty, v době okupace se připojil k odboji, zabýval se ukrýváním a zásobováním. Po smrti kardinála Kašpara byl jedním z  hlavních kandidátů na arcibiskupský stolec proti nacistickým konfidentům  Josefa Grünera a Franze Boba, kteří jej pravděpodobně udali na gestapu. Pan z Dohalic zemřel v roce 1942 v Osvětimi.

Bořek z Miletínka, Diviš: Husitský vojevůdce, původně hejtman radikálních orebitů, blízký spolubojovník Žižky. Projevil však ochotu jednat se Zikmundem, a tak jej v roce 1423 v nepřítomnosti vyobcovali z Hradce Králové, když kněz Ambrož otevřel brány Janu Žižkovi, který po rozchodu s tábority hledal jiné útočiště. Pozdější bitva mezi těmito dvěmi vojevůdci byla první, které mezi sebou svedla dvě husitská vojska a předznamenala, že husitká revoluce již není pouze občanskou náboženskou válkou s občasnou mezinárodní intervencí, ale mocenským bojem všech proti všem. Diviš Bořek přešel na stranu umrněných husitů a pražanů. V roce 1434 překvapivě jako člen nižší šlechty vedl vojsko panské jednoty v bitvě u Lipan, byť zde na jeho straně bojovalo spousta erbovních pánů zvučných jmen, například příští král, mladý asi patnáctiletý Jiřík z Poděbrad. Bitvu však dokázal vyhrát lstivým manévrem, kde ukázal strategické myšlení Žižkova žáka. Husitské války mu přinesly obrovský majetek, stal se nejbohatším šlechticem v Čechách. Zemřel v roce 1437.

Bořivoj, kníže: První český historický známý a doložený kníže žijící v druhé polovině devátého století, manžel Ludmily, otec Vratislava, tchán Drahomíry, děd Václava a Boleslava I., praděd Boleslava II., Mlady a Doubravky. O jeho původu se vedou spory. Osobně se domnívám, že jeho příslušnost k mojmírovcům není pravděpodobná,  jakési "zbožné přání," spíše se jednalo buď o příslušníka domácí, české, knížecí aristokracie, anebo moravský dvořan a vojevůdce. V roce 872 bojoval jako spojenec Svatopluka s Franky, nedlouho po té se oženil s mladinkou Ludmilou a přijal křest. z rukou Metodějových, čímž otevřel dveře christianizaci  Čech.  Po záboru Čech Svatoplukem se pravděpodobně stal jeho místodržícím, čímž přemyslovci získali (anebo tím bylo potvrzeno) nejvýznamnější postavení mezi českými knížaty a toto postavení již nepustili. Založil kostelík svatého Klimenta na Levém Hradci a kostel Panny Marie na Pražském hradišti. Zemřel mladý, přibližně ve třiatřiceti letech.

Boštík, Jan: Český křesťan, člen Církve bratrské, bývalý starší havířovského sboru, blogger na Idnesu a Ihnedu, v současné době působí ve středisku Diakonie ČCE v Myslibořicích. V sedmnáctiletech se mu stal vážný úraz, při skoku šipky do vody si poškodil páteř, prožil klinickou smrt, byl zachráněn a od té doby žije upoután na vozíku. Tento zážitek v něm probudil silný hlad po Bohu, kterého našel o pár let později díky svědectví přátel. Provozuje stránky: www.klinickasmrt.cz. Můj osobní názor na klinickou smrt je trošku skeptičtější (článek zde).

Božský bohatýr: Nebo také Bůh-Bohatýr. Starozákonní jméno Ježíše Krista odkazující na jeho plné božství jako zplozeného Božího Syna Jedinného Svého Druhu. Pes může zplodit jenom psa, pes nikdy nemůže zplodit nic jiného než psa. Pes předává druhé generaci přirozenost psa skrze akt zplození.  Stejně tak i člověk: Člověk může vytvořit spoustu věcí, ale žádná z těch věcí nebude člověkem. Na druhé straně však zplodit, zplodit může pouze člověka. Stejně tak i Plný Dokonalý Bůh nemůže zplodit nikoho jiného než Plně Dokonalého Boha. Stvořit znamená vytvořit, dát život, bytosti bez předání přirozenosti, zplodit znamená však i předat  svoji přirozenost. Starozákonní jméno Ježíše Krista Bůh-Bohatýr odkazuje na tuto Kristovu přirozenost jako plně Boha, ale také plně Člověka.

Brahma: Hindusitický bůh - stvořitel. Dobrý bůh vedle zlého boha Šivy - ničitele.

Brána: Brána se jmenuje celocírkevní časopis Církve bratrské (link: http://www.i-brana.cz/), anebo také časopis sboru Církve bratrské v Havířově (link: http://www.cb.cz/havirov/casopis)

bratrská, Církev: Zkratka CB. Původním názvem Svobodná církev reformovaná, později i Jednota českobratrská. Denominace vzniklá z východočeského probuzení kolem bratra Jana Balcara a činností bostonské misie (bratři Adams, Clark, Schiffer, později Potter). Smyslem misie původně nebylo založit novou církev, ale probuzené kruhy nenašly (zcela přirozeně) své místo v katolické církvi, odkud byli vyštváni nenávistnými kampaněmi. Zárovaň se skupina křesťanů kolem bratří Novotného a Hodka odmítla přiřadit k již existujícím protestantským "tolerančním" církvím pro jejich tehdejší vlažnost. Dne 3.6.1880 na druhé společné schůzi byla se souhlasem bostonské misie ustanovena "Svobodná církev reformovaná" - její první sbor o symbolickém počtu 12 členů.  Církevní zřízení bylo ustanoveno "kongregační."Duchovní správu zpočátku zabezpečovala misie (bratři Adams a Clark), členy staršostva byli zvoleni bratři Novotný (který se později s bostonskou misii - a tím i s CB - rozešel) na tři roky, Josef Hodek na roky dva a bratr Jan Burda na rok jeden. Mezi zakládajícími členy byl i tehdy osmnáctiletý Alois Adlof. Nová církev se přihlásila k probuzeneckému hnutí (jinak nazýváno svobodné hnutí, dnes evangelikalismus), v roce 1918 byli zformulovány čtyři "artikuly" - podstatné teze: Členství sboru puze na základě svobodného a dobrovolného vyznání pána Ježíše Krista, bible jako jedinné měřítko víry, snaha o posvěcený život a nezávislost - odluka, "svoboda" - od státu. Podrobněji ve článku: http://bohu-a.svetu.cz/13133-ctyri-artikuly-cirkve-bratrske.html.  Od posledního bodu církev ustoupila (osobně se domnívám, že z biblického hlediska legitimně) po únorových událostech roku 1948. Po Balcarově smrti se Svobodná církev reformovaná spojila s východočeskou Svobodnou církví evangelickou. Po první světové válce se CB odmítlo účastnit sjednocování protestantských církví do Českobratrské církve evangelické - vadilo převážně liberální směřování tohoto nového sjednoceného uskupení. Místo toho se pokusila sjednotit evangelikální církve pod hlavičku Jednoty českobratrské. Pokus však zůstal neúspěšný. Církev pak  sama převzala navrhované jméno, čímž souhlasili i slovenští bratři. Tímto názvem se církev nehlásila k nacionalismu, ale ke staré jednotě bratrské, jejíž členové byli v zahraničí v dobrém známi jako "čeští bratři." I dnešní celosvětová Jednota bratrská užívá jako jeden ze svých názvů "moravská církev," přesto o nějakém moravském nacionalismu zde nemůže být řeč. Leč název, byť se hlásil k tradici středověké jednoty bratrské nebyl štastný. Církev se začala plést s Českobratrskou církvi evangelickou (tyto dvě církve si lidé - a né pouze nevěřící - pletou i dnes!), jednak byl překážkou dalšímu růstu, obzvlášt na Slovensku a polskými sbory na Těšínsku. Proto se denominace přejmenovala ještě jednou: Na dnešní Církev bratrskou. Po rozpadu federace se rozdělilo i CéBéčko na českou a slovenskou větev. Nejvyšší orgán církve je "Společná konference"  české a slovenské větve, která jako jedinná má právo měnit Ústavu a vyznání církve, pak i konference české větve, která může měnit  Řád církve a v období mezi zasedáním konferencí řídí církev její výkonný orgán: Rada. Mezi duchovní zakladatele, pastýře a vůdce Církve bratrské, předsedy  její rady patřili a patří zejména bratři: Adams, Clark, Potter, Alois Adlof, František Urbánek, František Zdychync, Bohuslav Beneš, Jan Urban, Jaroslav Kubový, Pavel Černý a Daniel Fajfr, v rejstříku však (dá-li Pán) zmíníme i další bratry, členy CB.

bratrská, Jednota: V roce 1457 ve vesničce Kunvaldu kruh věřícich okolo bratra Řehoře založil nové společenství. Tento kruh se probudil působením Jana Rokycana, pak jej ovlivnil svými spisy Petr Chelčický. Zajímavé je, že oba tito duchovní otcové se založením Jednoty nesouhlasili. Ale skupina bratra Řehoře cítila, že se musí oddělit od soudobé pozemské církve vedené papežstvím, ve kterém rozeznali ducha antikristova. Zůstávat ve svazku s Římem pak pro ně znamenalo sloužit antikristu a klonit se apokalyptické soše. Bratři však nezakládali "novou církev," ale pouze Jednotu. Tímto dali najevo, že se stále cítí být součásti obecné (katolické) církve všech spasených věřících, neoddělovali se tudíž od katolických bratří, ale od antikristovské pozemské instituce. Zvolili si několik bratří, ze kterých usoudili, že jsou připraveni na úkol duchovních a pak z nich losem určili, kdo z nich se stane opravdu knězem. Jednotě předal kněžské svěcení jednak jeden katolický kněz (který se pak katolického knežství sám vzdal, pak se nechal losem potvrdit za kněze Jednoty bratrské a svěcení - tentokrát už bratrské, přijal zpět), a také Sekta Valdénských, o kteří se věřili, že jejich  posloupnost  opravdu (na rozdíl od té katolické) pochází od samotných apoštolů. Bratr Řehoř sám kněžské svěcení nepřijal, zůstal laikem. Původně byla Jednota v podstatě uzavřeným společenstvím žijící venkovským životem, byť nepodceňovala ani evangelizační stránku křesťanského života. Jedním z  misionářů prvotní Jednoty se stal právě bratr Řehoř. Po smrti Řehoře se Jednota začala postupně otevírat, jak měšťanům - i těm sloužícím jako konšelé, pak posléze i šlechticům. Mezi významné teology patřili bratři Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav a Jan Ámos Komenský. V roce 1575 se Jednota přidala k České konfesi a v roce 1609 měla lví podíl na prosazení tzv. Rudolfova Majestátu zaručující náboženskou svobodu v Evropě (či ve světě) v té době nevídanou. V roce 1613 vyšlo v Karilicích poslední předbělohorské vydání Kralické Bible, která se pak stala liturgickou biblí českého protestantismu Avšak náboženská svoboda netrvala nadlouho. Někteří členové Jednoty bratrské se nechali vlákat do stavovského protihabsburského povstání, které vedlo k tragedii na Bílé hoře, ke zrušení Majestátu a k Obnovenému zřízení zemskému.   Nastala protireformace. Vůdcové Jednoty bratrské spolu s části věřících odešla do emigrace, někteří konvertovali zpátky, drobky Jednoty přežívali  v ilegalitě. K odkazu staré Jednoty bratrské se kromě denominace stejného názvu hlásí i Církev bratrská, Bratrská jednota Babtistů a Českobratrská církev evangelická.


bratrská, Jednota, Česká provincie:
Provincie celosvětové Jednoty bratrské v českých zemí. Do Čech se Jednota bratrská oficiálně vrátila po císařském editku o náboženské svobopdě z roku 1861. První obnovený sbor byl založen v roce 1870 v Potštejně. Ve třicátých letech se k Jednotě hlásilo asi deset sborů. Po válce se biskupem JB stal Václav Vančura, v roce 1957 byla česká JB v rámci celosvětové Unitas povýšená na samostatnou provincii. Krizi však tato česká provincie zažila v druhé půlce devadesátých let, kdy nové vedení, tzv Úzká rada, nebyla všeobecně uznána pro podivný způsob jejího zvolení. Nastal bolestný rozchod, ve které nechyběli ani podivné vloupávání se do kanceláři, výměny zámků či odstavení účtů. Několik sborů na protest opustilo Jednotu bratrskou, devět z nich se přidružilo k Českobratrské církvi evangelická, v jejímž rámci byl založen Ochranovský seniorát. V poslední době Jednota bratrská vzbudila kontroverze i v otázce tzv. asociáční dohody s kazatelem a staršostvem sboru BJB ve Cvíkově, který tento sbor v podstatě přesouvala pod svůj duchovní vliv. Bývalý kazatel tohoto sboru (a místopředseda VV BJB) Milan Svoboda se dokonce po krizi ve VV stal kazatelem Jednoty bratrské.  Letos navštívila Jednotu bratrskou delegace z Unitas a opět potvrdila plné členství Jednoty v tomto mezinárodním společesntví, které v době krize na přelomu tisíciletí bylo omezeno.

Bratrská jednota babtistů: Zkratka - BJB. Denominace sdružující křesťany babtistického směru. První novodobí babtističtí misionáři přišli do českých zemí v polovině 19. století, první babtistický sbor vznikl roku 1885 v Hleďsebi u Veltrus. V roce 1919 pak bylo založeno sdružení babtistických sborů pod názvem Bratrská jednota Chelčického. Avšak podobně jako CB i babtisté se postupně přejmenovávali: Nejprve na Bratrskou jednotu babtistů (Chelčického) a nakonec Chelčického z názvu škrtli úplně :-) . Jednota je zřízena kongregačním způsobem, sbory zde mají ještě větší autonomii než v Církvi bratrské. Organizačně a koordinačně vede jednotu šestičlenný Výkonný výbor, kterému v současné době předsedá bratr Milan Kern, tajemnickou funkci zastává bratr Luděk Šíp.

bratrská, obnovená Jednota: Trošku nepřesný název, neboť Jednota bratrská po smrti Jana Ámose Komenského nepřestala existovat. A to jak v ilegalitě v českých zemí, kde zvláště na horách přežívali malé skupinky věřících tajně se scházející po domech, tak v zahraničí, kde biskupská posloupnost pokračovala skrze zeťe a pak vnuka bratra Komenského. Nakonec pro neústavající náboženský útlak  se rozhodla skupinka moravských věřících pod vedením Kristiána Davida vystěhovat, azyl nalezla na pozemcích hraběte Zinzerdorfa, kde mohli postavit osadu nazvanou: Ochranov - Herrnhut. Zde došlo k velkému vylití Ducha Svatého a probuzení. Sbor se rozrostl až na tři sta členů a tento třistačlenný sbor za dobu sta let vyslal do světa tři sta misionářů, kteří vynikali vyjímečným odhodláním a ochotou k utrpením. Nechávali se například dobrovolně prodávat do otroctví, ayb se mohli přiblížit černošským otrokům, dobrovolně se střidali v péči o malomocné a vždy, když jeden ošetřovatel se nakazil a zemřel, zastoupil ho hned druhý. Také tam sto let trval modlitební řetězec, který po celou tu dobu zajišťoval nepřetržitelné modlitby. Z Jednoty bratrské se stala celosvětová denominace působící snad ve všech koutech světa. 

Brontë, Patrik: (1777-1861) Anglický venovský kněz a spisovatel, otec slavných sester Bronteových. (Charlotte, Emily a Anna) Původním jménem Brunty. Pocházel z chudé, rolnické, irské rodiny. Vystudoval teologii v Cmabridgi. Působil v Thorntonu u Bradfordu nebo Haworthu. Jeho maželka zemřela velice mladá: V osmi letech porodila šest dětí a to její tělo nezvládlo. Děti pak vychovávala teta, sestra Patrikovy ženy Marie. Teta sice byla hluboce věřící, ale k dětem si vztah nenašla. Patrick se pak snažil svým dětem dát vzdělání, poslal je na internátní školu pro chudé děti pastorů sídlící v Yorkshiru. V této škole, za velmi tvrdých podmínek, zemřely dvě z pěti Patrikových dcer na tuberkulózu. Charlotta zážitky z této školy popsala v kníze "Jana Eyrová" Postupně pak Patrick pochoval všechny své děti. Wiki v angličtině: http://en.wikipedia.org/wiki/Patrick_Bront%C3%AB

Brown, Dan: Spisovatel, autor fabulací tipu "Šifra mistra Leonarda" spekulující o tom, že Ježíš Kristus měl ze vztahu s Máří Magdalénou fyzické potomky, jejichž rodokmen údajně sahá až do dnešních dnů. Na trhu je již povícero knih vyvracující Brownovi hypotézy, některé z nich sepsány i ateistickými autory.

Bruno, Gordano: Filozof, astrolog, astronom, autor převratných tezí o vesmíru: O jeho nekonečnosti a neexistenci jeho středu. Co se týče sluneční soustavy, zastával názor heliocentrismu. Byl odsouzen inkvizicí a upálen dne 17. 2.1600. Avšak nestalo se tak pro jeho vědecké názory, jak praví mýty o jeho smrti, ale pro názory náboženské: Například pro zbožtění Slunce. Což však tehdejší soud neomlouvá: Ona brutalita, přísnost a samotný trest smrti, podle mého názoru, sám o sobě není biblicky obhajitelný.

Bruno Olomoucký: Olomoucký biskup, blízký přítel Přemysla Otakara Druhého a jeho dlouholetý hejtman ve Štýrsku. Po boku svého krále se zúčastnil dvou křížových  výprav proti pobaltským prusům.

Brus z Mohelnice, Antonín: Byl katolický duchovní žijící v šestnáctém století, velmistr řádu kanovníku s červenou hvězdou, biskup Vídně. V roce 1561 se stal pražským arcibiskupem, prvním po smrti Jana Rokycana po téměř sto letech (přičemž ani Jan Rokycana nebyl uznán papežskou kúrií). Tímto krokem chtěl císař a český král Ferdinand I. posílit pozici katolíků v českých zemích, otřesenou husitskou revolucí. Z podobného důvodu tento panovník pozval do Prahy jezuity, aby zahájili v Českých zemích rekatolizační protireformaci. Arcibiskup Antonín zemřel v roce 1580, za svého působení korunoval dva české krále: Maximiliána I. (II.) a Rudolfa II.


Břeněk Dolanský (Švihovský) z Riesenburka: Erbovní pán zchudlého předního a starého rodu, hejtman radikálních husitů. V roce 1419 patřil společně s Žižkou a Želivským mezi hlavní vůdce povstání pražského lidu, později po zklamání z jednání Čeňka z Vartemberka a pražských měšťanů odešel společně s Žižkou a části husitské chudiny na pozvání Václava Korandy po Plzně, kde chtěli založit radikální husitskou obec. Po neshodách plzeňských patriciů s Václavem Korandou opustili husité Plzeň (ta se pak stala hlavní katolickou pevností v zemi) a namířili si to do nově založeného chiliastického Tábora. Cestou se však husité střetli s vojskem západočeských pánů Petra ze Štemberka a Jindřicha z Hradce v bitvě u Sudoměře, kde pan Břeněk padl.

Bubík, Rudolf: (*1941) Zakladatel a první biskup letniční Apoštolské církve, kterou vedl až do roku 2008. Za komunismu byl odsouzen na jeden rok podmíněně za "Maření státního dozoru nad církvemi." V současné době žije se svou ženou v Havířově.

Buddha: Vlastním jménem Siddhártha Gautama, indický filozof žijící v šestém století před Kristem, zakladatel budhismu.

Budovec z Budova, Václav: Bratrský šlechtic, politik, diplomat a spisovatel žijící na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, například působil v diplomatické misi v tureckém Cařihradu.  Zasloužil se o vydání Rudolfova majestátu v roce 1609, ale v roce 1618 se nechal strhnout a zúčastnil se protihabsburského stavovského povstání, pasivně se zúčastnil i pražské defenestrace. Po bitvě na Bílé hoře odvedl svou rodinu do emigrace, sám se však vrátil do vlasti - chtěl zajistit korunovační klenoty. Byl zatčen a popraven spolu s dalšími pány, rytíři a měšťany dne 21.6. 1621 na Staroměstském náměstí. Wiki uvádí, že šel na řadu jako druhý. Link: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Budovec_z_Budova

Bunyan, John: Anglický legendární babtistický spisovatel žijící v sedmnáctém století. Pro víru byl pronásledován ze strany anflikánské církve a dlouhá léta vězněn. Napsal alegorické romány "Poutníkova cesta" a "Svatou válku." Zvlášť Poutníkovu cestu je pro křesťana dobré přečíst. Zajímavá je také jeho životopisná kniha "Milost přehojná, největšímu z hříšníku udělená," která hodně připomíná knihu "Vyznání" od svatého Augustina. John Bunyan zemřel 31.8.1688 v nedožitých šedesáti letech.

Burda, Jan: Řemeslník žijící v devatenáctém století, majitel truhlářské velkodílny. Svůj byt dával k dispozici bostonské misii k přednáškám, k rodinným shromážděním i k biblickým a mládeneckým hodinám, které navštěvoval například i pozdější kazatel a duchovní pastýř celé Svobodné církve - jednoty českobratrské bratr Alois Adlof. 3.6.1880 patřil mezi dvanáct zakládajících členů Svobodné církve reformované (dnešní Církev bratrská), byl zvolen na jeden rok do prvního staršostva prvního pražského sboru (dnes sídlící na Soukenické). Z pozici staršího vypomáhal bostonské misii i ve službě Slovem, byť na cestu profesionálního  kazatele nebyl povolán. Kniha "Sto let ve službách evangelia" - bohužel - neuvádí rok jeho úmrtí.

Burget, Cyril: Babtistický kazatel,kazatel pražského vinohradského sboru a sekretář výboru BJB, mučedník pro víru. Zemřel umučen v roce 1952 ve Valdické věznici po výslechu na STB. Svou službou ovlivnil například i kazatele Rudolfa Petra.

Burzio, Giuseppe: Italský duchovní a vatikánský diplomat. V době druhé světové války působil jako vyslanec u Slovenského štátu, v této funkci opkovaně protestoval a intervenoval proti vydávání slovenských židů do Třetí říše. Zemřel v roce 1966.

Bush, George Walker: (*1946) - Bývalý texaský guvernér, americký prezident v letech 2001 - 2009, stoupenec trestu smrti (který - podle mého názoru - zneužíval i v rámci kampaně na prezidenta na přelomu tisíciletí). Zvolen byl na základě podivný machinacích ve volbách v roce 2001, kdy soud na Floridě zastavil přepočítání hlasů (vkteré, kdyby pokračovalo, mohlo zvrátit výsledek voleb). Absolutně dostal méně hlasů, než jeho protikandidát Al Gore, avšak porazil jej v počtu volitelů (o pověstný floridský vous). V počátku jeho prezidentování čelilo USA bezprecedentního teroristického útoku z jedenáctého září 2001, kdy teroristy unesená dopravní letadla záměrně nabourala do známých New-Yorských dvojčat. Třetí letadlo poničilo budovu pentagonu. V této chvíli prezident Bush zahodil velkou šanci na nastavení druhé tváře: Prezident zvolil vojenskou odvetu v Afgánistánu a v Iráku, která - velice ničivým způsobem - poničila důvěru mezi křesťany a muslimy a posílila radikální islamisty ve všech koutech světa.

Butta, Tomáš: (*1958) Duchovní, husitský farář, absolvent pražské Husovy československé bohoslovecké fakulty. V roce 2006 byl zvolen VII patriarchou Československé církve husitské, úřad přijal ve velmi těžké situaci po bratru Janu Schwarzovi, za jehož vedení upadla tato církev do hluboké krize vzájemné důvěry, podrobněji zde: http://www.getsemany.cz/node/744

Bydlinský, Jan: Radikální pikardský adamský táborký kazatel za doby husitské revoluce. V roce 1421 se opustil po střetu s Janem Žižkou se svými stoupenci (společně s druhým pikardským vůdcem Petrem Kánišem) Tábor. Tato skupina odmítala jakoukoliv přítomnost Ježíše Krista při přijímání Chleba  vína a vyznačovala se sexuálními excesy v adamitském duchu. Život si však nezachránili, o pár měsíců později je nechal Jan Žižka upálit v klokotské faře.

Bystré: Vesnice ve Východních Čechách ležící u Dobrušky, sídlo nejstaršího sboru církve bratrské, který v roce 1880 založil Jan Balcar jakou součást Svobodné církve evangelické ve Vratislavi. V roce 1892, čtyři roky po Baclarově smrti, se tento sbor připojil ve Svobodné církvi reformovaní (dnešní CB)

Bzdinka, Jan Hvězda z Vícemilic: Husitský hejtman. Mezi léty 1420 až 1422 nastolil v Praze diktaturu kněz Jan Želivský, ten však nemohl oficiálně vládnout kvůli rozporu s pražskými artikulami, formálně tedy vedl Prahu v těchto letech právě Jan Bzdinka. Po Želivského pádu utekl do Tábora, kde se stal blízkým spolubojovníkem Jana Žižky, po jeho smrti se nachvíli společně s Bohuslavem ze Švamberka  stal hlavním vojevůdcem husitských vojsk. Padl v roce 1425.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře