Prorocká noční můra...

2. březen 2010 | 21.34 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

                Prázdné hradiště...

Ani človíčka. Nikde nikdo. Václav zmateně jde od jednoho domu ke druhému. Liduprázdno. Jen meluzína sebou odnáší prach, štěrk. Neupevněné okenice třískají o okení rámy.

Všude pusto.

Tuhle budovu Václav poznává. Fara kaplana Pavla. Starého důvěrníka kněžny Ludmily. Vchází dovnitř. A vidí holé zdi, bez jediné ozdoby. Tam, kde visel Kristův kříž, teď pavouk spřádá svou síť. Žádné skříně, žádný stůl, žádná postel, nic.

"Chceš vědět, co ta prázdnota znamená?"

Kde se vzal, tu se vzal, stojí před ním kaplan Pavel ve své majestátnosti.

"Ano pane..."

Václav odpovídá tiše, s pohledem upřeným k zemi...

"Tedy slyš, kníže Václave, vojvodo české země, co ti praví Tvůj Pán: Toto místo, prázdné, mrtvé, bez života, zobrazuje tělo tvé báby Ludmily, která dnes v noci, na příkaz tvé matky Drahomíry, podle rodu i podle činů pohanky, bude zavražděna uškrcením..."

"Né!!!"

"Né!!!"

"Né!!!"

Václav se s děsivým výkřikem probouzí ze spánku. Kde je? Bere křesadlo, chce zapálit louč. Ruce se mu třesou, dlouho mu to moc nejde. Konečně. Paprsek světla mu nedokonale osvěcuje okolní prostor, poznává svou komnatu na Pražském hradišti.

Ještě nikdy se mu nezdál tak živý sen. Zřetelný podrobný obraz kaplana Pavla vidí stále před očima, každý záchvěv svalu na jeho tváře, každou jeho vráska, vše má hluboko zaryté do paměti. A ten hlas, pamatuje si každou slovo, každé slovíčko, každou hlásku, každé písmenko.

Ne, dnes v noci již nemůže spát.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře