Bohem prokletý smích...

21. duben 2009 | 19.59 |

Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat... Lukáš, 6.26b...

V jednom z minulém článku nám bylo zvěstováno, že existuje pláč, kterému Bůh žehná. Dnes se nám naopak ukáže smích, který Bůh proklíná...

V předchozích zamyšleních jsme již rozvažovali nad tím, že Lukáš v těchto veších klade důraz na slovíčko: Nyní. Kdo se NYNÍ smějete. To znamená v tomto nespravedlivém světě. Ve světě plném utrpení, křivd, hladu. Nad tímto králostvím zla zní i smích, lépe řečeno výsměch. S výsměchem se již jistě setkal každý z nás. A není to moc příjemné, viďte. Člověk v nouzi jde třeba k příteli o pomoc a ten se mu vysměje. Anebo jej pronásleduje  nějaký mocný muž, tak hledá oporu v policii a co se stane? Zkorumpovaný úředník se mu vysměje. Čemu všemu se však ve skutečnosti vysmívá?  Čemu jsme se schopni smát?

Mnozí lidé se usmívají, když slyší evangelium. Poslouchají zvěst o tom, že Bůh stvořil svět za šest, sedm dní, zvěst o tom, že Panna počala a porodila syna, že tento syn vzal na sebe všechny hříchy, v obět dal svůj život, zemřel na kříži a vstal z mrtvých a jejich odpověď? Úsměv. To víš že jo, kamaráde, takovýmto pohádkám mám uvěřit, pomyslí si... Svět stvořený za šest sedm dní, pchá, to si mohli myslet lidé leda kdysi ve starověku, v dnešní době moderní evoluční vědy víme své... Panna počala? Beztak potkala nějakého sličného vojáka. A vzkříšení z mrtvých, povídali že mu hráli, nepobýval jsi dlouho na sluníčku? Mnohdy si začnou i tropit žerty. Ale pak si uvědomujme, že takovíto lidé se vysmívají Bohu. Myslí si, jací že jsou chytří, vzdělaní,  věděčtí civilizovaní Zápaďané, smějou se Slovu Boží a netuší, že se smějí vlastní slepotě...

Jindy pocítíme takové uspokojení, když se dozvíme, že tomu či onomu se stalo něco špatného. Dobře mu tak,  vždyť si to zaslouží, že.  Nebylo zase tak málo lidí, kteří přivítali 11.9. roku 2001 s radostí, jali se jej oslavovat, tančit, střílet do vzduchu. Teď dostala amerika na frak, přišla jim myšlenka do hlavy. Už bylo potřeba ty pyšné amíky srazit k zemi, nebo ne? Nebo snad nemáme radost s neštěstí našich nepřátel? Lidí, kteří nám, eufemisticky řečeno, nejsou zrovna dvakrát po chuti? Jaký máme pocit, když si náš neoblíbený soused koupí nové fáro, řekněme superba, že, a v první zatáčce se s ním nabourá a rozmátí ho na kousky? Nesmějeme se, až se za břicho popadáme?

A jakýpak postoj máme k lidem, kteří jaksi nejsou tak šikovní jako my. Kteří nejsou tak mrštní jako my, tak rychlí jako my, tak chytří jako my? Není naše oblíbená kratochvíle natáčet toho či onoho člověka, který zrovna prožívá trapnou situací, na mobil a poskytnout to internetu? Když se třeba učiteli matiky nedaří propočítat příklad? No to je přece švanda, ne? A co taková šikana? Neprovází ji výsměch a smích? Nedávno se v Polsku oběsila jedna mladá dívenka, nesnesla, když chvíli jejího sexualního ponížení zveřejnili agresoři na internetu. Myslíte si, že toho my nejsme schopni? Nedávné pokusy s lidskou psychikou mluví o opaku. Jestliže dostaneme do ruky nekontrolovanou neomezenou moc, i z mnohých tzv. slušných lidí se stávají agresoři, kteří se vysmívají lidskému utrpení. Máme to v sobě, pohrdavý výsměch máme v sobě...

Mnozí z nás se stali terčem výsměchu, mnozí z nás se ještě stanou. Ale když se vysmívají nám, vysmívají se i Bohu, který nás stvořil. Každý, kdo šikanuje i toho nejmenšího z nejmenších, posledního z posledních, šikanuje samotného Pána Boha. Neboť Bůh v té chvíli se ztotožňuje s obětí a agresor jej v ní nepoznává. Ježíš Kristus trpí spolu s námi, bolí jej naše bolesti, pláče nad našimi slzami. I Ježíš Kristus je vysmíván skrze nás a nejenom skrze nás. Sám Bůh byl vysmíván a popliván v okamžicích před smrtí. Nesl si svůj kříž ponížení sám na Golgotu, korunován trnovou korunou posměchu. Z Jeho ponížení se smáli mnozí: Římští vojáci, židovští velerádci, dav... Smějí se i dnes? Neobrátil se jejich výsměch v nářek a pláč? Pravda, říkám vám, jestli se ještě neobrátila, tak zanedlouho se obrátí...

Směješ-li se z cizího utrpení a ponížení, pak si dávej pozor, protože chvíle, kdy ti při tom smíchu zaskočí, se přiblížila...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

Moderované komentáře