Pět mýtů a omylů o křesťanství, po třetí...

22. červen 2010 | 21.23 |
› 

Trošku se mi tento námět zalíbil. Takže Vás, vážený čtenáři, zvu již potřetí k malému polemickému pojednání o mýtech, které kolují o křesťanství buď v sekulární společnosti, anebo přímo mezi věřícími. V této cvíli ještě nevím, jestli jich bude pět, ale pětka je pěkné číslo, co říkáte?

První mýtus říká, že vše, co se v Bibli popisuje, je biblické učení. Vážení přátelé, toto není tak docela pravda. Bible totiž jako kniha nepopisuje jenom jednání správné, ale i hříšné a nesprávné. A někdy dokonce zde chybí příslušný soud, jakoby se ponechal čtenáři prostor, aby sám, podle toho, jak zná Boha, aby sám zaujal k dané věci prostor. Vždy je tedy potřeba studovat kontext daného výroku, daného příběhu. Kdo to řekl, za jakých okolností to řekl, komu to řekl, co chtěl dosáhnout, jaká motivace ho k tomu či onomu vedla a tak dále.

Známý příklad představuje Jobova žena. Ta jednou pověděla svému muže: "Zlořeč Bohu a zemři". Ano, i tato věta, tento citát, se objevuje v Bibli. Avšak představuje biblické učení? Říká tím Bible, že je dobré zlořečit Bohu a zemřít? Nikoliv. Bible zde pouze věrně zaznamenala rouhačský výrok. Kdybychom tento výrok vytrhly z kontextu, učnili bychom špatné závěry.  

Podobný, avšak né tak zřejmý, citát "se povedl" rabbimu Gamalielovi. Gamaliel byl ve své době znám svou velikoui moudrostí a mezi židy měl pověst uznávané morální autority. Ten jednou na adresu prvních apoštolů vyslovil tuto větu: "Nechte je jít. Jestli jejich služba nneí od Boha, rozpadne se sama. Jestli však je od Boha a vydrží, pak přece nechcete bojovat proti Bohu..."

Tato věta zní logicky. Avšak můžeme ji aplikovat jako Biblickou pravdu, Biblickou zvěst? Obavám se, že nikoliv. Pak by každý záměr, který by se v průběh dějin udržel, pak by by od Boha. Například islám, budhismus, hinduismus, nevěstince... To vše tu bylo, je  a bude. Avšak jsou tyto věci dobré a Bohem požehnané? Obávám se, že nikoliv. Nebo z oačného soudku, vše, co by v průběhu dějin zaniklo a rozpadlo, by od Boha nebylo. Ale co pak samotný starověký stát Izrael, který se nejprve rozpůlil na dvé půlky a pak obě půlky podlehly útokům nepřátel? A co třeba stará česká Jednota Bratrská? Vidíme, že tento "biblický" výrok není pravdivý, byť je zapsán v BIbli. Pronesl jej sice velmi moudrý muž, ale musíme mít na paměti, že i tento moudrý muž byl nepřítelem Božím a nepřítelem Ježíše Krista! I on ve veleradě hlasoval pro Kristovu (t.j. pro Boží) smrt!

Jako třetí příklad uvedeme Samsona. Tento muž byl svými nepřáteli oklamán, zajat, oslepen a veden ke nejrůznějším slavnostem jako zábavná atrakce, ochočený neškodný lev s vyraženými zuby, nebo jako cvičená opička. Jednou všal se zbouřil, velkou silou se zapřel  do sloupů držící jednu budovu, která pak nevydržela a sesula se. V sutinách ahynulo tisíce lidí včetně samotného Samsona. I tento příběh je popsán v Bibli. ZNamená to snad, že Bůjh podporuje sebevražedné teroristické atentátníky? Samozřejmě že ne.

     

Druhý mýtus je obdobný: Jestli mé učení odpovídá tomu či onomu místu v Bibli, neznamená to, že se jedná o biblické učení. Někdy nevěřícně koukám, jak se křesťané předhánějí v tom, či učení je bibličtější a čí nikoliv. značit svůj názor jako "biblický" posledn dobou pokládám za znak duchovní pýchy a snažím se tomu osobně vyvarovat. Ono je třeba počítat například s naší lidskou omezeností. Že naše mozky nemají možnost pojmout celistvé biblické učení v jeho rozmanité šíři. A navíc: Když hlásáme to či ono, musíme se dívat nejenom na místa, které naší teologi odpovdají, ale musíme hledat i místa, které naší teologii odporují. Protože jestliže to neuděláme, pak jednáme stejně jako satan při pokušen na poušti. Ten také citoval biblické verše a z nich odvozoval tzv. Biblické učení.

Také když se odkazujeme na Bibli, musíme dávat pozor i na to, jestli opravd mluví o tom, o čem mluvíme my. Klasický příkad je právě třetí mýtus, který bych rád zde zmínil: Učení o satanovi. V křesťanských církví je rozšířený názor, že satan byl původně, t.j, na počátku, anděl světlonoš, jakýsi "vedoucí chval." Pak se v něm nějak něco pokazilo, začal být pyšný a Bohu se vzepřel. Ale když se podíváme na biblická místa, na která se v tomto příběhů odkazují, zjistíme, že bible vůbec netvrdí, že zde popisuje satana. Jedno místo pojednává o tyrském vévodovi, jiné o babylonském králi. Ani apoštolové, když v Bibli  psali o satanovi, necitovali tyto verše. Naopak, říkávali, že satan je "vrahem a lhářem již od samého počátku."

Také jsem četl v jedné učebnici teologie, že jak se píše na počátku v Genesis: "Na počátku Bůh stvořil nmebe a zemi, země byla pustá a temná  a nad propastbout ůni se vznášel Duch Boží", četl jsem názor, že tehdy byla země pustá v důsledku satanovy vzpoury.V učebnici teologie! Vážení přátelé, kde je to v Bibli napsáno? Nikde. Vůbec nikde. A to se jednalo o evangelikální učebnici. Jejichž autoři by se měli hlásit k principu: Sola Scroiptura, pouze Bible! Jak snadno lze vložit vlastní představy a názory do Bibloických knih a vydávat je za Biblickou pravdu!

Čtvrtý omyl se jedná duchovních darů. Existuje náboženský směr, který říká, že zázračné duchovní dary (modlitby v jazycích, dar překladu jazyků, dar prorockého řeči, dar uzdravování) jsou tu pro každého křesťana. Ale toto není vůbec pravda. Tuto představu odmítá sám apoštol Pavel v prvním listu Korintským, kde korinťanům jasně ukazuje, že né každý křesťan tyto zázračné dary má. On Duch nerozdává pouze dary zázračné, veliké, které se vystabují na odiv. Ale i dary nenápadné, jako dar tichosti, dar pokory, dar praktického činu. Toto učení vnáší do křesťanství duchovní pýchu, nadřazenost jedněch nad druhými. Odvádí křesťany od usilovnání o ovoce ducha a od posvěceného života, za honbou za duchovními dary, které Bůh třeba tomu či onomu křesťanu nezamýšlí dát. Bůh nedává všem všechno. Úplně to samé všechno. Podívejme se na následující Biblický citát: 

Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Mat 25, 14n

Bůh zde nerozdal věem svým učedníkům stejný počet talentů, ale každému dal trošku něco jiného. Někomu dal jenom dva, jinému plných pět. A myslíte si, že chtěl, aby se vzájemně porovnávali a záviděli si: Ty jich máš pět a já jenom dva?

Tento mýtus v sobě plodí další omyly. Zakladají se kurzy, které učí, jak se naučit "mluvit v jazycích." Že prý křesťané tento dar neobdržívavjí v celistvosti, ale musí se duchovní řeči učit mluvit jako nemluvňátka, psotupně se v něm zdokonalovat. A tak dále. Toto všechno jsou nebiblické příměsy. Apoštolové nikdy nevedly žádné kurzy duchovní řeči ve vytržení, v Bibli o tom není ani zmínka. Kdo učí opak, učí něco, co Bible neučí.

A pátý mýtus? Ten bude o tom, že tento článek obsahuje pět mýtů o křesťanství :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.67 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře