Běda Vám, nasyceným...

17. duben 2009 | 18.17 |

Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět... Lukáš 6,25a

V minulých článcích jsme společně pozorovali, jak Ježíš v úvodu Učení na hoře klade před své posluchače dvě cesty: Cestu Boží a cestu světa. Cesta Boží se zpočátku zdá jako cesta opovrženíhodnější, těžší, méně přitažlivá, ale nakonec vede k Životu, k velké milosti. A naopak, cesta světa se zdá být přitažlivější, skvostnější, luxusnější, příjemnější, ale nakonec končí v záhubě. Jak veliký Titanik, loď postavená na lidské pýše a sebechvále, svítila svůdným světlem a mnozí omámení jejím smilstvím přicházeli a nechali se pozvat dále. Ale cesta Titaniku zkončila na Ledovci, v ledové vodě. Cesta Boží vede k Životu a k pokoji, cesta světská v konečném důsledku do záhuby. Tento konečný důsledek se nemusí dostavit až po smrti, ale již v "tomto životě." Může, ale nemusí. Z tohoto kontextu se podívejme i na dnešní oddíl. Nejde zde primárně o vztah k hmotným věcem, jako k penězům, i když sekundárně zde jistě Kristus hovoří i o těchto věcech, ale jde tu v prvé řadě o vztah k Bohu.

Lukáš zde klade důraz na slovíčko: Nyní. Kdo jste NYNÍ nasyceni. To znamená v tomto nespravedlivém světě, anebo ještě jinak, kdo jste nasycení tímto světem. Protože existuje ještě jiné nasycení, ke kterému Ježíš naopak zve, jak jsme si ukázali v příbězích o Nikodémovi a Samařské ženě. O nasycení z Boha, z Božího Slova, Ježíše Krista, z Ducha Svatého. Ježíš praví: Já vám dám vodu, po které již nebudete žíznit, dám Vám pokrm, po kterém již nebudete hladovět a nezemřete. Ale zde Ježíš hovoří o nasycení tímto světem. O kom se tu tedy mluví?

Nyní nasyceni jsou ti, kterým v tomto světě nic nechybí. Nechybí jim jídlo, nechybí jim voda, nechybí jim spravedlnost, Boží vůle, nepostrádají lásku, zdraví a tak dále. V tomto světě. Ve světě plném křivd, nespravedlností. Říká se, že sytí hladovému nevěří. Tento výrok i zde můžeme použít, ale trošku ho pozměňme. Nasycení, kteří jsou zmíněni v našem dnešním biblickém textu, jsou ti, kteří hladové nevidí. Jsou přesycení dnešním světem, tím, co nabízí, sobecky vše přijímají plnými doušky, mají dobrá zaměstnání, užívají si života, zdraví, mládí, pijí, hodují, sexují, drogují, honí se za zážitky, a nevidí ty, kteří nemají takové štěstí jako oni. Kteří se cítí v tomto světě jako ryby na vzduchu. Opuštění, ukřivdění, trpící nespravedlností, nemocní, nezdraví. Potřební. 

Bible, dokonce náš dnešní průvodce evangeliem Lukáš, v šestnácté kapitole, to popisuje v následujícím příběhu:

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama, a u něho Lazara. Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.' Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi velká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.'Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.' Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!'On řekl: 'Ne tak otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání. Řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

Tento příběh je mnohovrstnatý a já bych  nechtěl v této úvaze jednotlivé vrstvy odkrývat, není zde na to prostor, snad někdy v budoucnu. Tohoto příběhu jsme se nepřímo a mimoděk dotkli i v minulém článku s názvěm: Běda Vám, bohatí. Dnes si povšimněme dvou či třech menších detajlů. Za prvé se podívejme, že tento bohatý člověk Lazara vůbec neviděl. Denodenně pořádal hostiny, pravděpodobně to byl štědrý člověk, pozýval své přátele a hosty, aby se s nimi radoval. Užíval si dobrých věcí tohoto světa. A nevšímal siLazara ležícího u vrat jeho domu. Třeba i u vrat tvého domu leží nějaký Lazar. Tvého domu, místa, ve kterém žiješ, kde prožíváš své denodení úkoly. Nemyslím tvůj hmotný domov, ale tvůj duševní domov. Možná na okraji tvého života leží Lazar, kterého nevidíš, avšak Lazar, kterého ti do života poslal Bůh, aby ses o něj postaral, postarala. Nemusí to být neznámý člověk, může to být člen tvé rodiny, spolužák tvé třídy, kamarád ze tvého dvorku. Vidíš jeho potřeby? Vidiš to, že ti jej, ke vratům tvého života, posílá Bůh? Otevři oči, ještě dnes, podívej se okolo sebe. Buď hladový, hladová, stejně jako tvůj Lazar, neboť sytý hladového nevidí.

Druhá věc, na kterou chci tebe, milý čtenáři, upozornit, je ta, že před Bohem boháč nemá jméno. Ježíš Kristus znal jméno Lazara, ale již ne onoho Boháče. Vážený příteli, to je důležitý poznatek. Bůh nezná jméno boháčovo. To znamená, že s ním nesdílí jeho bohatství, jeho potěšení, jeho nasycení. Ale za to zná jméno Lazarovo. Ví o něm. Hladoví spolu s ním, trpí spolu s ním. Nikdy se dvě osoby spolu tak nesblíží jako tehdy,  když spolu trpí. A Ježíš Kristus trpí spolu s Lazarem, a to nejenom duchovně, nějakou soustrastí, lítostí. Ale i fyzickou bolestí Golgotského Kříže. Na Golgotském kříží Kristus trpí s trpícími, hladoví s hladovými, stoná s nemocnými a umírá s umírajícími.. Ztotožňuje se s Lazary. Jsi li Lazar ty, mám pro tebe zprávu od Ježíše Krista: Kristus trpí spolu s tebou, trpí tvou bolestí, nejsi na svou bolest sám. Není tedy divu, že když Kristus prožil utrpení spolu s Lazarem, ve kterém se s ním důvěrně poznal, tak, jak se poznájí dva vojáci na válečné frontě, nebo dva vězni v těžkém žaláři, jak se poznává muž se svoji nevěstou v denodenním životě, že s ním chce být i v ráji a naopak, že tam netouží být s boháčem, o kterém ani neví, jak se jmenuje, s boháčem, který si o nevšímal v Jeho Utrpení.  Boháč tím, že nevidí Lazara, nevidí ani Ježíše Krista, nevidí ani samotného Boha. Jeho Bohatství, potěšení, nasycení, oslepilo jeho zrak a on Boha nevidí. Jestliže ty, čtenáři těchto řádků, nevidíš svého Lazara, který trpí u vrat tvého života, pak v Něm nevidíš samotného Ježíš Krista, samotného Boha.

Sytý hladového nevidí. Dej nám tedy, ó Bože, vidoucí srdce, hlad do duše, abychom viděli Lazary u vrat dveří našich životů. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře