Mladé víno do nových měchů...

18. září 2010 | 05.00 |

Obrácení Celníka jménem Matouš Levi patří k velice neobyčejným biblickým příběhům. Pojďme se na něj společně podívat i my (Markovo evangelium, druhá kapitola)...

Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel a on je vyučoval. Cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: "Následuj mne." On vstal a začal ho následovat. Když Ježíš stoloval v jeho domě,mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho. Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?" Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné."Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim řekl: "Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit." "Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno se vylije a měchy se zničí. Ale mladé víno se má dávat do nových měchů!"

Farizeové přicházejí za Ježíšovými učedníky a ptají se je, proč se Jejich Mistr nepostí. Všimněme si, v den, kdy se obrátil celník Matouš Lévy, v den, kdy se radovalo celé nebe!

Vážený čtenáři, ztratil si již ve svém životě někdy člověka tobě velmi blízkého? Ať už ti jej vzala smrt, či rozchod, zbytenčá hádka, nedorozumění, nehoda nebo nemoc. V takové chvíli člověk nemá na jídlo ani pomyšlení. Sevřený žaludek nedovolí nikomu, aby pozřel jedinný kousek jídla.

Z tohoto pocitu vznikl náboženský půst. Zcela přirozeně jako průvodní znak velkého zármutku. Původně nad neštěstím, které proběhlo nebo hrozilo, posléze však nad vlastní hříšností, nad svými hříchy. Bývá projevem závislosti na Bohu. Tento význam půstu však farizeové trošku pozapomněli. Pro ně byl půst držený v určené dny projevem, ba přímo důkazem jejich vlastní svatosti, připomeňme si modlitbu farizee z Lukášova evangelia, v 18. kapitoly.

Dnes přicházejí farizeové a učedníci Janovi a ve své slepotě si ani neuvědomují, jak jsou absurdní.

Ve chvíli, kdy celé nebe se raduje nad jedním obráceným hříšníkem, oni chtějí, aby Ježíš, vyslanec nebe, se svými učedníky plakal smutkem. Ve chvíli, kdy se odpouštějí hříchy Matoušovi Lévymu, oni žádají, aby nad němi ronili slzy. Kážou učedníkům, aby se půstem připravovali na příchod mesiáše a hle, mesiáš mezi nimi, jenom si jej farizeové jaksi nevšímli. Absurdní.

Představme si, vážwný čtenáři, že máme dluh. Obrovský dluh. A my se musíme dennodenně uskromňovat, abychom ho mohli splácet. Pak přijde mesiáš, spasitel, zachránce a celý dluh, z lásky k nám, zaplatí z vlastního. To je přece pro nás velká úleva, ne, radost, štěstí. Jak by po nás někdo, třeba naší sousedi, mohli chtít, ať se svým dluhem stále trápíme, když byl zrovna zaplacen? A když z radosti uspořádáme hodokvas, na kterém se spolu s námi radují Náš Spasitel, Zachránce, naši příbuzní a přátelé, kdo nám pak může vyčítat to, že kvůli neuskromění a velkému výdaji za slavnost nebudeme mít na zaplacení příští splátky našeho dluhu? Vždyť náš dluh byl právě zaplacen!

Na tuto absurditu upozorňuje Ježíš. Mohou se svatebčané na svatební hostině postit žalem, když ženich je s nimi? Ženich se raduje ze své nádherné nevěsty, copak se jeho přátelé mohou neradovat s ním? Ukazovat mu ztrápenou tvář? Odmítat jeho pokrm, na který je pozval? Absurdní, naprosto absurdní. Farizeové si naprosto nevšimli, že přišel ženich, mesiáš.

Ježíš odpovídá podobenstvím ve smyslu slov dávného kazatele: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas... Kazatel 3,1.Je čas se radovat, je čas plakat. Obdobně píše i apoštol Pavel: Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Řím 12,5. Radovat se s pláčícími a plakat s radujícími je stejným nesmyslem, jako zašívat starý hadr proužkem látky vytrženého z nového, luxusního saka, jako nalét mladé víno do starých měchů. Smíchat čas, který byl před (před minutou, hodinou, dnem, týdnem, měsícem, rokem...), s časem, který je teď. Smíchat čas smutku s časem radosti a čas radosti s časem smutku.  Farizeové chtějí, aby se učedníci nebe trápili a plakali ve chvíli, kdy se samo nebe radovalo. Míchají nové víno se starým měchem a novou látku přišívají na starý hadr.

Podívejme se na druhý význam tohoto biblického místa. K nově obrácenému celníkovi přicházejí farizeové a nesmíme přehlédnout ani učedníky Janovi. Farizeové představují lidi odmítající Krista, učedníci Janovi (Jana Křtitele, který sám označil Krista za beránka Božího snímajícího hřích světa) zase lidi, kteří sice ví o Ježíšovi, ale z nějakého důvodu Ježíš není jejich Pánem a Spasitelem. Matouš se se svým obrácením a hodokvasem pravděpodobně trefil do dne, který byl určen za den půstu. Proto tohle pozdvižení.

I za námi, křesťanami, mohou přijít nevěřící, nebo vlážně věřící, a zvát nás k tomu, abychom se chovali stejně jako oni. Abychom dodržovali jejich světské zvyky, lidské tradice a svátky. Abychom spolu s nimi chodili do hospod se opíjet, do nevěstinců smilnit, abychom byli nevěrní našim ženám, ba i samotnému Bohu. Abychom se zkrátka chovali v dobách, kdy jsme Krista neznali. Abychom jednali, jakobychom Krista neznali. Všimněme si v tomto kontextu Kristových, velmi silných, slov: Staré víno patří do starého měchu (t.j. starý způsob života patří starému člověku), ale nové víno do nového měchu! Příchodem Krista na svět nastala nové epocha lidských dějin (všimněme si jenom našeho letopočtu, který rozděluje čas na ten, co byl "před Kristem", a na ten, co je "po Kristu.") A přišel - li Ježíš   do našeho života, pak nastala zcela nová epocha i v našem životě. Je třeba opustit celnici starých, hříšných návyků, zvyků, myšlenek, násilností, nevěry, kolaborace se Satanem, a všechno to tam nechat. Radikálně. Ano, odchod z celnice je ptázkou těžkých duševních a duchovních bojů. Čím déle jsme v ní seděli, tím těžší je ji opustit či opouštět. Ale nesmíme zapomínat na jednu věc: Že náš boj, ať si je jak chce těžký, je ve svém konečném výsledku vítězný a proto snadný! Třeba naši celníci opustím již za minutu, možná za den, možná však s ní budeme zápasit do konce života. Ale déle ani minutu. Zemřeme - li s Kristem, budeme spolu s ním i vzkříšeni, dostaneme nová, oslavená těla, která v celnici neseděla ani minutu, těla, nad kterými naše celnice, t.j. naše staré zvyky, zlozvyky, návyky, způsoby řešení problémů, nemají nejmenší moci.

V dnšením článku nemůžeme pominout ani obecný význam Kristových slov  pro svět a křesťanstvo. Kristovým příchodem končí doba staré smlouvy, starého měchu a Bůh s náma skrze Krista uzavírá smlouvu, zákon, nový, nový měch. Ano, nový zákon v sobě ten starý obsahuje. Ale Kristovým následováním jej naplňujeme zcela novým způsobem. Takovým, jakým chce po nás právě Ježíš Kristus. Kdybychom chtěli následovat Krista tím způsobem, jakým si po nás žádá stará smlouva, pak bychom leli nové víno do starého měchu a obojí by přišlo na zmar. Toto podrobněji vysvětluji v těchto článcích:

Naplnění Zákona...

Přikázání Staré Smlouvy stále platí...

Bůh přestal mhouřit oči...

Komu je adresováno učení na hoře?

Oko za oko...

Na hrubý pytel hrubá záplata..

Bůh požehnej dnešní den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře