Zkostnatělá církev?

10. duben 2009 | 08.42 |

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali... Mat 5,13

Dnešní společnost vyčítá církvi, že je zkostnatělá, staromódní, sto let za opicema. Za obranu hodnot jako manželství, rodina, úcta k Bohu, lidem, poctivosti, zákonům, když trvá na tom, že svět stvořil Bůh během šesti dní a sedmý že odpočinul , se na ní svět dívá skrz prsty. Když hájí manželství jako vztah muže a ženy, když nazívá hřích hříchem, Jedinného Boha Jedinným Bohem a Jedinnou cestu k Bohu Jedinou cestou k Bohu, je nařčena z netolerance, z necitlivosti, fundamentalismu.Ale na druhou stranu, tyto hodnoty přijaté od Bohem, to je to, co činí církev církví, obdobně jako sůl solí....

Mám rád britský film: Muž do každého počasí, z roku 1966. Líbí se mi  tam jedna scéna, podívejme se na ní. Zvláštní pozornost věnujme času 1 minuta :49 vteřin. Omluvte prosím původní verzi bez titulků...:

Ne všichni jsme angličtináři. Přeložím, vysvětlím. Jedná se o scénu, kdy Thomas More v podání Paula Scofielda vysvětluje, proč nemůže přísahat na titul krále Jindřicha VIII jako hlavy anglické církve. Je tam použito podobenství o buldogu, teda v českém znění, v originální verzi je tam tuším vodní španěl. Česká verze se mi líbí více. More se ptá svého přítela Norfolka, proč angličtí šlechtici chovají buldogy, je to právě pro tu sílu stisku? Odpověď zní ano. A charakterizuje buldoga, ptá se dále sir Thomas, síla stisku? Je to něco, co je nedílnou součástí buldočí povahy? Odpověď zní opět ano. A Thomas pokračuje: Takovým jsem i já, nemůžu odpřisáhnout, neboť bych se vzdal sebe samého, obdobně jako kdyby se sůl vzdala své slanosti, nebo buldog síly svého  stisku.

Taková sůl, pokračuje Kristus, už pak k ničemu není, jenom, aby se vyhodila na ulici a lidé po ní šlapali. Člověk, který se vzdá sebe sama, toho, co jej charakterizuje a co jej tvoří, takovýto člověk již k ničemu není, jenom, aby se vyhodil na ulici a ostatní lidé po něm šlapali. Stějně tak i církev, která se vzdá své církvenosti, k čemu by byla, co by přinesla společnosti, Bohu?

Jakou úlohu má tedy církev v Božích Očich ve společnosti? Podobnou úlohu, jako má sůl v mase. Zmiňme se o dvou: Sůl v jídle jednak dodává jídlu chuti. Vzpomeňme si na slavnou pohádku "Sůl nad zlato", ve které exceloval Jan Werich. Společnost, ve které není církev, anebo ve které je pouze církev, která se vzdala své církevnosti, třeba ve jménu vědeckého pokroku, falešné tolerance, či společenské objednávky, taková společnost Bohu nechutná. Bůh ji neudrží ve svých ústech a vyplivne ji. Působí Bohu bolest a zklamání.

Druhá úloha soli v jídle či v mase spočívá v konzervaci. Bez soli maso rychle podléhá své zkáze. Také společnost, která ze svého středu vyobcovává církev, nenaslouchá ji, nechce ji přijmout nejenom do svých řad, ale i do svého myšlení, jednání, do svého srdce, i takováto společnost podléhá zkáze, zkáze mravní, zkáze duchovní, kulturní, duševní, ale i zkáze konečné.

Pozbude - li sůl slanosti, církev církevnosti, čím pak bude sůl osolena a církev ocírkevničena? Kdo pak může vrátit soli její slanost a církvi její církevnost? Jediný, Bůh. Otázka zní: Ale chtěl by Bůh vrátit soli slanost a padlé církví církevničnost? Na základě přečteného textu si nejsem jist. Slanost soli, církevnost církve, je vzácný Boží dar. Jestliže si sůl, církev, tohoto daru neváží více než nějaké své pověsti světa, neříká tím i zároveň, že si váží více světa než svého Boha? Jestliže si sůl, církev, neváží jednoho Božího daru, proč by si měla vážit toho samého daru, který by mu dal Bůh po druhé?

Ale věřím, že žádný Boží Soud není neodvolatelný. Jestliže Bůh vidí upřímná pokání, upřímnou lítost a prosby za odpuštění, v takových situacích Bůh mění své názory, jímá jej lítost nad svým původním soudem a ruší jej. Protože je nerozhodný? Ne, protože miluje...

Buďte s Pánem a v Jeho Milosti. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře