Otázka V: Nad hříchem nelze jen tak mávnout rukou.

7. duben 2009 | 18.13 |

Probíráme již popáté společně otázky týkající se ukřižování a křesťanské víry, které jsem našel na jednom islámském webu,

5. Je ospravedlnitelné a náležité věřit, že Bůh, Nejslitovnější, nebyl schopen odpustit Adamovi a jeho dětem prvotní hřích a že je udržoval v napětí a strachu až do příchodu Ježíše, který je měl vykoupit krví?

Tu nejde o to, co Bůh je či není schopen udělat, ale co udělal a co neudělal a proč to udělal či neudělal. A tím, co se stalo Adamovi, dal Bůh najevo, že hřích není nic, nad čím se dá lehkomyslně mávnout rukou, nad čím můžeme jen tak zavřít oči a dělat, jako by se nic nestalo. Neboť ono se stalo...

I zlaté vězení je vězením, není - li od tamtuď cesta ven. Tím, že stvořil onen strom s ovocem poznáním dobra a zla, otevřel Bůh dveře, aby Adam mohl volně odejít. Adam tedy nebyl nucen následovat Boha. Měl i možnost Boha nenásledovat. Adam nebyl nucen milovat Boha, měl možnost i Boha nemilovat. Ale. Každý musí nést následky svého rozhodnutí. Neboť svoboda bez odpovědnosti není žádná svoboda, ale anarchie. Chaos.

Co by se stalo, kdyby Bůh zavřel nad Adamovým činem oči a odpustil by mu, aniž by Adam nesl následek svého činu? Adam by si mohl říci: "Neposlechnul jsem Boha, ale nic se nestalo. Cokoliv tedy udělám, to mi Bůh odpustí, On nad vším mávne rukou." Kam vedou takové cesty? Nejhorší, co jako rodiče můžeme udělat, je rozmazlit svoje dítě. Tato eventualita by Adama naprosto zničila a co by bylo ještě horší, nebyla by cesta k nápravě, leda násilným Božím aktem.  Proto Bůh Adama vyhání a posílá anděla, aby střežil cestu ke stromu života, který poskytoval jakýsi řekněme protijed.

Pozastavme se na chvíli nad stromem ovoce poznání dobrého a zlého. Oč se vlastně jedná? Existují řekněme dva druhy  vědomostí: Jedno je intelektuální, druhé je intimní. Jedna věc je učit se, že například zmije obecná je jedovatým hadem a něco jiného je zakusit to na vlastní kůži tehdy, kdy vás zmije kousne. Slovo "poznání" má v Genesis a potažmo v celé Bibli poněkud hlubší význam, než jak jej obecně vnímáme. Jedná se o poznání intimní. Často čteme, že můž pozná svoji ženu a ta otěhotní. Jedná se o poznání intimní, sexuální. V ovoci poznání dobrého a zlého tedy nešlo o nějaké poznání intelektuální, kdy by se Adam, stejně jako my se ve škole dovídáme o jedovatosti zmije obecné,  by se Adam dozvěděl, co je to zlo, hlad, zima, utrpení, chlad. Tím, že pojedl toto ovoce, vyjádřil touhu poznat Zlo intimně. A tak jej poznává. Ale Zlo, plnost poznání Zla, to není otázkou jednoho lidského života. Dnes uběhlo od Adamova pádu maximálně deset tisíc let a přesto intimně poznáváme stále nové formy Zla, o kterých naši rodiče, předci, neměli ani ponětí. Příčína, proč   Bůh ještě neučinil přítrž našemu světu, může být i to, že člověk ještě nepoznal Zlo ve veškeré jeho nahotě. Před tímto závěrem cítím osobně bázeň.

Bůh tedy vyhnal Adama z ráje, ale nechal na cestu zpět otevřene dveře. Těmi dveřmi je Ježíš Kristus, Jeho Smrt na kříži. Kristova oběť je Nadčasová, je tu i pro Hospodinovi věrné, které žili před Kristem stejně jako pro nás. PředKristovští věrní se setkávali s Kristem v obětech, které bývali předobrazem Golgotského kříže. My, pokristovští věřící, se stáváme účastni Golgotské oběti skrze svou víru při Večeři Páně.

Tím, že se Adam zakousnul do Onoho Pověstného Jablka, se stala ještě jedna věc: Vyměnil poslušnost Bohu za poslušnost Zlu, Satanovi. Zvolil si Satana za svého Pána. Uvrhnul se do otroctví hříchu, zlu. Otroctví je dědičné, tudíž i Adamovi tělesní potomci se rodí jako satanovi otroci. Tak jsme se narodili i my. Aby otrok přestal být otrokem svého pána, je nutné, aby ho někdo vykoupil. Otrok se sám o sobě vykoupit nemůže. Ano, Pán může dát otroku svobodu, ale mluvíme o otroctví Zlu a dát svobodu je Dobrem. Satan nikdy svobodu svým nevolníkům nedá. Nevolník musí být vykoupen někým mocnějším, aby se právně a legitimně osvobodil. I to se stalo na Golgotě. Nejenom že jsme tam byli vykoupeni z otroctví hříchu, my jsme i zemřeli hříchu. Je li otrok mrtvý, pán mu může přikazovat, co chce, nad mrtvým prostě nemá nárok. I my můžeme spolu s Kristem zemřít na kříži a tím zemřít našemu po těle dědičnému pánu. 

Pád do hříchu ovlivnil celou přírodu. Představme si, co by se stalo, kdyby někdo udělal chybu a bouchnul by, dejme tomu, Temelín. Pak by ozáření ovlinilo celou přírodu na x let dopředu. Ozáření sice není vidět, ale přesto má katastrofální, jedovaté, účinky na vše živé. Hřích se dá přirovnat takovémuto ozáření. Jestliže by toto ozáření způsobilo mutaci, že by lidé ztratili vlasy a umírali by do třiceti let na rakovinu, také by po x staletí a tisíciletí brali zprávy o dobách, kdy lidé byli vlasatí a dožívali se i osmdesáti či devadesáti let, jako legendy či mýty starých dob.

I hřích ovlivnil celou přírodu. V jedné chvíli zde byl dokonalý Boží plán založený na věčném životě, ve chvíli druhé byl tento plán narušen a skrze toto narušení zde vnikla nedokonalost a přes tuto nedokonalost i smrt. Zcela jiná muísí být přirozená rovnováha ekosystému postavenému na věčném životě a zcela jiná musí být rovnováha ekosystému založenou na smrti a na boji o život. Celá příroda zdegenerovala, jedny druhy zvířat a rostlin zdegenerovala na dravce a druhá skupina živočichů ne jejich oběti.

Adam svým činem propadnul smrti. Byl Bohem varován, ale raději než Bohu uvěřil Satanu. Trestanec, kterého soud odsuzuje k trestu smrti, sice dýchá, žije, ale již nemá budoucnost. Propadnul smrti. My všichni jsme odsouzeni k smrti, neboť již od narození otročíme, sloužíme zlu, sloužíme Božímu Nepříteli. Vzpoura, zrada, otroctví zlu, to není nic, nad čím lze mávnout rukou, nad čím lze zavřít oči. Ale máme tu rozpor. Na jedné straně stojí Bůh, Milující Bůh, který si nelibuje ve smrti toho, kdo umírá, na druhé straně tu stojí člověk, otrok zla, odsouzenec k smrti. Co s tím? Proto se Bůh v Osobě Ježíše Krista stal člověkem, podstoupil křivdu, utrpení a nezaslouženou smrt, vzal na sebe naše viny a náš trest, přijal za nás mzdu hříchu, čímž je smrt, odevzdal svou duši, abychom my mohli žít.

Možná si řekneme, že to není spravedlivé. Adam se rozhodl za nás a my teď neseme následek jeho činu. Ale. My všcihni stojíme před tou samou volbou, co Adam. Adam před stromem poznání byl uvnitř v ráji a rozhodoval se, zdali chce odejít. My před Kristovým křížem jsme venku a rozhodujeme se, zda- li se chceme vrátit. Je to to samé rozhodování, ale pouze v opačném směru. A je to naše rozhodnutí, jestli se k Bohu vrátíme, anebo ne, naše rozhodnutí a ne Adamovo. Dveře jsou otevřené, Kristem vydobitá milost se nabízí i nám. Zatím. Přichází Doba, kdy se dveře zavřou a už nebude moci vstoupit ten,  kdo ještě dveřmi dovnitř neprošel, i kdyby se vrátit chtěl. 

Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře