O pronásledování...

6. duben 2009 | 19.29 |

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. Mat 5, 11n

Dneska se budeme zabývat pronásledování křěsťanů. A to né někde daleko, v islámských zemí, kde být křesťan znamená riskovat denodenně svůj život. Dneska budeme mluvit o pronásledování křesťanů u nás doma, v České republice...

Možná se teď zarazíte: Pronásledování křesťanů v České republice? Copak zde nevládne náboženská tolerance a svoboda svědomí? Ano, vládne a my křesťané bychom za to měli děkovat každý den. Také klidně podepíši názor, že tolerantní prostředí je tu díky sekularizovanému prostředí. Přesto i v České republice dochází k pronásledování a to né ze strany státu, a také né ze strany těch pár několik militárnách ateistů, kteří by často byli raději, aby jejich dítě pilo, bralo drogy, sexovalo, než aby bylo křesťanem. Ne. Chci se podívat na probásledování ze strany Satana.

Anebo si myslíte, že úvodní citát nepojednává o pronásledování Satanově? Copak Satan se nevzteká pro to, když někdo jde celým srdcem za Kristem? Copak satan netupí, nepronásleduje a nemluví lživě proti křesťanů? Naopak, právě od něj pochází veškeré to pronásledování na dnešním fyzickém světě.

Když jsem vstoupil do našeho sboru, jeden z prvních bratrů, se kterým jsem se seznámil, se mi tak, úplně přirozeně, svěřil, že trpí rakovinou. Trpěl rakovinou už před tím, než jsem vstoupil do sboru a trpěl jí ještě další čtyři roky, než si jej Bůh zcela nedávno zavolal k sobě. A Bůh jej neuzdravoval. A ani jej neosvobozoval od utrpení. Dále vím o věřícím manželském páru, kterému se narodila postižená dcera.  Již devatenáct, tuším, let tráví na vozíčku, celá pokřivená, nemůže mluvit, uvězněna ve svém vězení, těle. A Bůh ji také neuzdravoval. Proč Bůh dal tomuto manželskému páru tuto dceru, ptal jsem se. Jak to? Jednomu mému známému brutální satanův útok rozbil rodinu. Všichni tito lidé se pevně drží víry Kristově, jaktože trpí?

Představme si knihu Job. Připomeňme si stručně příběh. V hluboké minulosti žil muž jménem Job. Nebylo mu rovného. Měl tak úzký vztah s Bohem, jako nikdo druhý. Jednou předstoupil Satan před Boha a Bůh se Jobem dokonce chlubil. Byl na něho hrdý. Viděl jsi Joba, Satane, ptá se Bůh. A satan Joba viděl, nenáviděl jej. Obvinil Boha, že si kupuje Jobovu lásku, za ochranu, za požehnání. Bůh si byl Jobovou láskou a věrností jist. Tak umožnil Satanovi, aby se i on přesvědčil o pravdě. A nejenom Satanovi, ale celému světu, hmotnému i duchovnímu. A satan se snažil. Vzal Jobovi jeho bohatství, vzal mu rodinu a vzal mu i zdraví. Jenom na život mu nemohl sáhnout. Nechal mu jeho ženu a ta Jobovi jen řekla: Zlořeč Bohu a zemři. O všem, co se Jobovi stalo, se dozvěděli tři jeho přátelé a přišli jej navštívit, aby ho potěšili a povzbudili. Rozhovor však nedopadl dobře. Přátelé si neporozuměli a rozhádali se jako dnešní politici...

Jak jsem si tak četl Jobův příběh, zarazila mne jedna věc. Učení Jobových přátel, kteří podle lidského náhledu mluvili o Bohu tak krásně, toto učení bylo Bohem na konci knihy odmítnuto a odsouzeno. Také jsem si všimnul,  že ani Jobův strach, že ani Jobovo nějaké negativní myšlení, nebylo důvodem Jobova osudu. Bůh hovoří jasně: To, co se Jobovi stalo, bylo bezdůvodné, Jobem nezaviněné. Job na to neměl ani ten nejmenší vliv. Job byl satanem nenáviděn, satanem pronásledován a jen a pouze tato nenávist se vybila do Jobova příběhu.

Proč tedy Bůh vydává křesťany utrpení, pronásledováním? Jistě, existuje mnoho důvodů. Já se zde zmínim o jednom: Jedná se o svědectví. Svědectví, to není otázkou slov, ale života. Jak silné je svědectví mučedníků, kteří bezbrani v rukou islamistům nezapřou svou víru, i když jim hrozí jistá smrt? Jedenáct z dvanácti apoštolů, jestliže započítáme i Pavla, byli ochotni za to, co viděli, zemřít bolestnou mučednickou smrtí: Stětím, ukřižováním hlavou dolů, rozřezány pilou, za živa stahování z kůže. Ten dvanáctý ztrávil pro víru těžké roky na nucených pracech v římském gulagu na ostrově Patmos s poznámkou: Návrat nežadoucí. Jakou cenu by mělo jejich svědectví, kdyby naopak těchto dvanáct touto zkouškou vůbec neprošlo, kdyvy prožili jednoduchý život v přepychu? Vzniklo by vůbec křesťanství, anebo by zahynulo uprostřed všeobecného nadbytku? Případně, kdyby těchto dvanáct mužů v čase zkoušky uhlo, jakým směrem by se vydala církev? Přežila by prvních dvacet třicet let?

Jak silné svědectví byl život mého nemocného bratra ve víře na jeho nevěřící rodinu? A co svědectví toho věřícího páru na jejich nevěřící sousedy? A nejenom na ně, ale pro  nás, pro věřící, jsou obrovským povzbuzením a já Bohu děkuji za to, že jsem je mohl poznat. Když jsem vstoupil do sboru a viděl svého bratra trpícího rakovinou, pochyboval jsem o tom, jestli je v tomto sboru vůbec přítomna Boží moc. Teď jsem si jist, že v tomto sboru je přítomno mnohem více, než Boží Moc: Je jím Boží Láska. Boží Láska, která (nejenom) onoho bratra denodenně podpírala. Ale podobné drobné příběhy jsou všude kolem nás. Žáci, kteří raději dostanou pětku, než aby podváděli, mladí lidé, kteří se rozejdou se svými nevěřícími partnery, protože dávají přednost lásce k Bohu, žena, která pokračuje v manželství, byť nefunguje dokonale, potomek, který raději snáší pohrdání svých rodičů, kamarádů či splužáků, než aby zapřeli Pána Ježíše, kterého intimně poznali.

Už jsem se na těchto stránkách zmínil o návštěvě jednoho sboru vyznávající učení hnutí víry. Tam se mi dostalo toto Slovo, o kterém věřím, že pochází od Boha, které jsem tu také několikrát citoval:

Bůh nestojí o ženštiny, které se mu oddávají jen tehdy a proto, že dostávají zaplaceno, Bůh touží po nevěstě, která se mu oddává a poddává z lásky...

Tímto článkem nechci říci, že zlé věci se stávají pouze věřícím. Ne. I nevěřící prochází těžkými obdobímy. My, věřící, jimi procházíme také třeba proto, abychom svým nevěřícím bližním ukázali Bohu, Lásku Boží a cestu k Bohu. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře