Působit pokoj...

3. duben 2009 | 20.47 |

Už posedmé bych Vás rád pozval, abychom se společně zamysleli nad Učením na hoře. Dneska, zcela vyjímečně, se podíváme na jedno biblické místo (Mt 5,9) dvěmy pohledy, pohledem kralickým a ekumenickým:

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Český ekumenický překlad)

Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. (Bible Kralická)

Všimněme si, že tyto dva překlady jsou trošku rozdílné. Stařší překladatelé používají slovíčko "Pokojní", moderní překladatelé zase větu: "Kdo působí pokoj," přičemž KMSáci přiznávají, že touto větou překládají jedno řecké slovo. Co nám tím chce Bůh říci?

České slovo "pokojní" mi zní trošku pasivně. Že se člověk uzavře do sebe, občas si zamedituje, řekne jedno dlouhé óm, předříká si Haré Krišna mantru a tím to zkončí. Ale moderní překladatelé se snaží říci něco jiného. Snaží se nám říci, že Kristu tu šlo o aktivitu. Předávat pokoj dále. Neuzavírat jej do sebe, ale to, co jsme převzali od Boha, přinášet druhým.

Působit pokoj v biblické mluvě znamená seznamovat své bližní s Ježíšem Kristem. Né v pouze nějaké intelektuální rovině, jako nějakou historickou osobnost z dvou tisíc let starého dávnověku, né. Ale jako blízkou osobu stojící nám bok po boku. Obdobně, jako když vzájemně seznamuje dva nám blízké osoby: Toto je pan AB, toto je paní BC, těší mně, jak se máte, rád Vás vidím. Přinášet pokoj znamená přinášet poznání Ježíše Krista, intimní poznání. Žádné povrchní, ale hluboké poznání, které mění lidské životy, lidská srdce, lidské duše. Neboť je to právě Ježíš Kristus, kdo nám dává pokoj. Ano, i svět nám nabízí "svůj pokoj", ale Kristus nám předává pokoj pravý.

Působit pokoj znamená podrobovat se vedení Ducha Svatého. Neboť jak píše Pavel: Dát se vést tělem, svou porušenou hříšnou podstatou, znamená smrt, ale dát se vést Duchem Svatým, podrobovat se Vůli Ducha Svatého, je Život a Pokoj (Řím 8, 6).Kam nás ale vede Duch Svatý? A jak jeho vedení rozeznáme od vedení těla? Duch Svatý nás vždy povede cestou, jakou nám v Evangeliích ukázal Ježíš Kristus. K tomu byl Otcem poslán, aby připomínal to, co řekl Ježíš Kristus. Kdykoliv Ježíš v evangeliích říká: Čiňte to, čiňte ono, jedná se, jistě v patřičném kontextu, i o Vůli Ducha Svatého, které bychom se měli podrobovat denodenně.

Autor listu židům píše: Usilujte o pokoj se všemi... (12,14). Působit pokoj znamená usilovat o pokoj se všemi. Je-li můj oprávněný nárok, stížnost, překážkou ve vztahu k bližnímu, pak působit pokoj znamená zapřít sám sebe a raději sám utrpět škodu, než aby se můj, být právoplatný nárok či legitimní požadavek, stal kamenem úrazu, o který by mohl můj bližní, nebo i nevěřící zakopnout.

 Podívejme se, jaké škody třeba páchá spor státu a církve o majetek, nebo třeba o Chrám svatého Víta z Pražského hradu. Pro jak obrovské množství lidí je právě tento spor velkým pohoršením, skrze které se dívá na církev, na věřící a na Pána Boha samotného. Kolik škody působí třeba spor jednoho nejmenovaného ministra s charitou o budovy miliónových hodnot. Působit pokoj znamená raději nést škodu, vzdát se svého legitimního práva, než být pohoršením po své okolí.

Autor listu židům pokračuje: Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. (12, 15). Působit pokoj však neznamená mlčet ke hříchu, právě naopak. Působit pokoj může spočívat i v tom, že se hřích veřejně odsoudí a jestliže hříšník neponese pokání, pak třeba takovýto jedovatý kořen odstranit z církve. A tím zabránit nákaze, neboť příklady táhnou. Ale, v tomto případě je třeba postupovat velmi opatrně, aby člověk nenapáchal více škody, než užitku. Avšak je třeba si uvědomovat, že působit pokoj v sobě obnáší i strážnou službu. Strážnou službu chránící tento vzácný dar, Kristův Pokoj, v církvi. Působit pokoj znamená i odstranit to, co Kristovu Pokoj stojí v cestě. 

Ten, kdo nepůsobí pokoj, toho Bůh, jak říká zde Kristus, nenazývá Svým Synem. I když třeba takovýto člověk uvnitř sebe zažívá mér srovnatelný se sluncem v duši dlouholetého jogína, jestli to však není pokoj Darovaným Kristem, pokoj podřízenosti se Duchu Svatému, pokoj předávaný dále, pak i přes tento lidský klid Bůh nenazývá  tohoto člověka Svým synem. Tvrdá řeč. Není to totiž osoba, ve které koluje Boží krev, Kristova krev. Tato osoba se nedívá na svět očima Pána Ježíše, ruce této osoby nejsou rukama Ježíše Krista, jeho tělo není součástí Kristova těla. Nenarodil se znovu. Takovýto falešný poklid však v sobě skrývá nebezpečí, že uspí svého hostitele, vysaje z něj život a pak jej odhodí rovnou do záhuby.

Amen.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře