Zaměstnanec nejmenované firmy se utopil v džusu..

2. duben 2009 | 19.14 |

Takhle nějak by mohl vypadat titulek v nějakém bulvárním plátku, kdyby se dneska stalo to, co se mohlo stát. Měl jsem totiž v práci malou nehodu. Piju si takhle džus, mimochodem pomerančový, a kolega vypráví vtip. Ani né moc vtipný vtip, ale vtip, kterému jsem se zasmál. Ale nezkoušejte v jednu chvíli pít džus a smát se, není to zrovna bezpečná zábava :-).

Pár mililitrů tekutiny se mi dostalo do plic a já asi minutu, možná spíše půl minuty, nevím jak dlouho, jsem bojoval o dech. Zajímavá zkušenost, napadaly mne velmi podnětné myšlenky. V prvé řadě jsem si uvědomil, že není důvod nikterak panikařit. Vzpomněl jsem si na asi sedm osm let starý zážitek, kdy jsem si do krku zapíchl kost od nějaké ryby. Tehdy jsem "umíral", teda aspoň jsem si to myslel. Dneska jsem si však naopak byl vědomý toho, že mé tělo má situaci pevně pod kontrolou. Uvědomil jsem si, že Bůh vložil do mých genů program, mechanismy, kterými mé tělo naučil, jak dostat kapalinu z plic. Bylo úžasné pozorovat, jak se tyto mechanismy automaticky spustily a jak fungovaly. V záchvatách kašle mne postupně, kapku po kapce, opouště zrádný džus. Cítil jsem sice, že se nemohu nadechnout, ale věděl jsem, že vše funguje tak, jak má, cítil jsem už, že kousek mých plic je od začátku volných. Přestal jsem se tedy nadechovat zhluboka, ale spíše pomaličku, polehoučku. Snažil jsem se svému tělu nepřekážet a nechat jej učinit jeho dílo.

Zaplavila mne vděčnost za Moudrost a Velikost Boží. Jakožto člověk, který se kdysi učil programovat, jsem, skoro jako nezaujatý divák, oceňoval nádheru a spolehlivost Božího algoritmu.

Jaké myšlenky mne napadaly dále? Že ani umřít pořádně nedovedu :-) Jak by se za mne asi styděla snoubenka spolu s mými rodiči, kdyby měli odpovídat na otázku: A jak se mu to vlastně stalo... Vzpomněl jsem si na nápis na jedněch dveří: Jednou za něco stejně položíte svůj život, za co to bude? Uvědomil jsem si, že ten vtip by za to nestál. Vlastně ani nebyl vtipný, směšný byl, vtipný ne. Představil jsem si, že se postavím před Boha a ten se mně zeptá:

"Lidský synu, jak jsi zemřel?"

"No víš, Pane," odpovídal bych, koktaje, blekotaje, "zasmál jsem se jednomu vtipu..."

"A ty si myslíš, že se mi ten vtip líbil?"

Ne, Pánovi se určitě nelíbil. Byl trošku morbidní, o globalizaci, o lady Dianě a o počítačové myši z Číny. Omlouvám se ti, Pane, a jsem ti vděčný za tu milost, že jsi nedopustil, abych svůj život dal za jeden hloupej vtip...

 Nikdy jsem nevyhrál v žádné soutěži žádnou pozemskou cenu, ale dneska, dneska jsem málem aspiroval o Darwinovu cenu za nejhloupější smrt: Utopen v džusu v pracovní době... Mimochodem, byl by to pracovní úraz? :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře