O stromech a keřích...

22. únor 2010 | 20.23 |

Stromy. Mlčenliví, a přesto jakoby moudří, fascinující svědci našich životů. Provázejí člověka ode dávna. Panuje kolem nich spousta mýtů. Jednoho aktivního politika nedávné doby zaujaly na tolik, že praštil s parlamentem, vládou i rodnou stranou a vydal se je na Vysočinu poobjímat. Proto ani není divu, že se stromy odráží i v biblickém poselství...

První příběh, který bible v souvislosti se stromy uvádí, zná každý. I ten, kdo nikdy nedržel Písmo v ruce. Příběh Adama a Evy, příběh stvoření. Já osobně věřím na historicitu této události, někteří jiní křesťané zase tuto zprávu pokládají za mytologickou a alegorickou. Avšak, na druhou stranu, mnohé skutečné události mohou, jak se ještě přesvědčíme, v sobě nést i obrazný podtext.

Dovolte mi tento příběh převyprávět vlastními slovy, vysvětlit jej tak, jak jej chápu, jak jej rozumím. Když stvořil Bůh Adama a Evu, postavil je do pozemské zahrady nazývané Eden, ráj. Tato zahrada však obsahovala - mimo mnohých jiných - také tyto dva stromy: Strom poznání dobrého a zlého a Strom života. Pro Evu byl strom poznání dobrého a zlého uprostřed zahrady, uprostřed jejího života. A ač Bohem varována před nežádoucími účinky, přesto, navedena Satanem, tím starým Hadem, jenž byl vrahem od počátku, si do ovoce tohoto stromu kousla. A co více. Její muž, ač stál přímo u ní a viděl, že Eva si pochutnává na ovoci Bohem zakázaném, nezásáhnul. Nepřinutil ji vyplivnout sousto, nepřitáhl ji pod strom, na kterém rostl protijed a nevnutil ji, aby pojedla ovoce stromu toho správného. Ne. Eva podala zlé ovoce Adamovi a Adam také pojedl.

Ovoce poznání. Nevím, jestli jste nad tím někdy rozmýšleli, ale existuje více druhů poznání. První druh poznání nazvěme poznáním "Akademickým." To je poznání, jaké do nás buší ve škole. Poznání, které nebolí. Ve škole se učíme, že zmije je jedovatý had a máme z toho poznání. Ale to poznání zůstává na rozumové úrovni. Stejně tak v historii se můžeme dozvědět něco o holocaustu.   Je to strašné, děsivé, ale sami jsme jím prostě neprošli. Druhý druh poznání nspočívá v poznání "Na vlastní kůži." To je tehdy, kdy už nás ta zmije kousne. Takpvé poznání mívali třeba naši dědečkové a pradědečkové, kteří prošli Osvětimi. Kdy člověk si to, co se dozvěděl ve škole, nebo v nějaké šeptandě, čemu se třeba zdráhal uvěřit, pozná sám na sobě. Utrpením, bolestí. A pak existuje ještě třetí druh poznání: Bible tak nazývá intimní spojení ženicha a nevěsty, manžele a manželky. Kdy se dva spojí v jedno, kdy již není on či ona, ale oni. 

Když čte příběh o Adamovi a Evě nevěřící, často "vyčítá" Bohu, že chtěl držet Adama s Evou v nějaké neznalosti, nevědomosti. Ale to není tak docela pravda.

Neboť ovoce poznání se týkalo a stále týká hlavně toho druhého a třetího typu poznávání. Adam s Evou jistě mohli přijít za Bohem a zeptat se Jej, co to znamená například zemřít, co je to Zlo, jaké důsledky by mělo pojezení zakázaného ovoce. Ale on tak neučinili. Intimně se spojili se Zlem, oženili se s ním a Zlo se stalo součástí jejich i našich životů. Neboť abychom mohli "poznat" zlo v jeho celé nahotě, na to je potřeba mnoho generací utrpení, bolesti, zneužívání. A to, že stále ještě svět existuje, že ještě nenastal druhý příchod Pána Ježíše, je pro mne znamením, že přes všechny války, onemocnění, utrpení, holocausty, pogromy, znásilnění, jsme ještě nepoznali zlo v celé jeho nahotě. Našemu poznání stále ještě něco chybí...  

Druhý strom, který rostl v Zahradě, byl strom ovoce života. Povíme si o něm podorbněji později, protože předznamenává Golgotský kříž. Je nám znamením, že přes pád člověka existuje cesta zpět. Že Milostí může být zachráněno to, co neposlušností bylo zničeno. Je nám znamením, že přes všechnu nahotu Zla má Bůh poslední Slovo, Slovo, které se může pro mnohé stát Láskou a Požehnáním, pro jiné však Zkázou a Smrtí. Neboť ne nadarmo nenechal Bůh lidstvo jako celek, aby si po pádu mohlo ihned vzít tento protijed, nastrojil však anděli s plamennými meči, aby hlídali přístup k Zahradě. Anděl je Božím Poslem, Božím Mlůvčím, vykonavatelem Boží Vůle, Meč  v Bibli často představuje Boží Slovo, Oheň zase Boží Spravedlnost.

Jdeme dále. Strom, zde konkrétně gofér, hraje důležitou úlohu i v následujícím, také velmi známém příběhu. Příběhu o Noeo, o potopě světa a o arše. Neboť  archa, ta byla postavena právě z dřev tohoto stromu. Dnes již o tomto druhu stromu blíže nic nevíme.Již dávno, možná samotnou potopou, vyhynul. Toto neznámě dřevo tudíž má i neznámé vlastnosti. Připomeňme si celý příběh, který se opět pokusím Vám jej příblížit a převyprávět podle pochopení mne daného.

Lidstvo pár tisíc let po vyhnání z ráje úplně zapomnělo na Pána Boha. Propadlo Zlu, propadlo modloslužbám. Vymyslelo si vlastní bohy, kterým se klanělo. Každý výtvor lidské mysli byl svévolný. Nedbal na Boha, neptal se jej, co je dobré a co zlé, každý se řídil jenom svým vlastním rozumem. Až na jednoho muže. Muže, který je nazván slůvkem "dokonalým." Spravedlivým. V Biblickém kontextu je spravedlivý ten člověk, který jedná podle Boží vůle, který se poddává Bohu a nechává se jím vést ne po jeho cestách, ale po Božích cestách. 

Takový byl Noe. Bůh mu neměl nic, co by mu - podle měřítek daných tehdejšímu světu - vytknul. A proto právě tento Noe našel před Bohem Milost. Bůh se totiž rozhodl, že skoncuje s lidským zlem. Soudem skrze vodu. Skrze vodu potopy. Noeho se však rozhodl zachránit. Ale všimněme si: Neudělal to sám. Noe prostě musel přiložit ruku k dílu. Bůh promluvil k Noemu: Udělej si loď, neboť zkoncuji s Lidstvem. A Noe to přijal. Poslušně přijal Boží Slovo. A začal jednat ve věrnosti k tomuto slovu. Ze dřeva udělal loď, skrze které se mohli lidé zachránit, kdyby - kdyby uvěřili Noeovým slovům. Nikdo však Noeho neposlouchal. Nebuďme tímto překvapeni. Kdyby dnes začal někdo hlásat, že přijde soud potopou a začal by stavět uprostřed pevniny bárku, také by mu nikdo nevěřil.. Anebo ne?

Copak však křesťané dnes nedělají to samé? Copak nehlásají, že tento svět bude zničen ohněm? Celý tento svět? Mnozí mávnou rukou a řeknou si: Kdyby Bůh přeci jenom existoval, toto by nedopustil. Ale nelžeme si: Bůh již jednou přivedl celý svět před svůj soud, svůj soud vodou. Druhý soud bude ohněm. Záchrana před soudem vodou byla skrze strom - gofér: skrze goférovou archu. Spása před soudem ohněm však je také skrze Strom: Skrze dřevo Golgotského kříže. Golgotský kříž jako strom života, povíme si o něm v tomto článku za několik řádků.

Další zmínka o dřevě. Tentokrát zacitujeme přímo v Bibli: ... ten, kdo byl pověšen na dřevěný kůl, je zlořečený Bohem. Pověšení na dřevo kůlu byl jedním z trestů, kterým Izraelská společnost chránila svou pospolitost. Bůh zde vyznává, že se k soudu Izraelců přiznává. Toho, koho pověsí na dřevo, i On uzná za zlořečeného, prokletého. Toto "zaslíbení" je však naplněno na Golgotském kříži: Kristus se stal pro Boha Zlořečeným, Prokletým, aby On Sám přijal na Sebe Boží Hněv určený nám. Kristus se stal před Bohem Hříchem, aby jej mohl před Ním nést, převzal náš hřích, abych se já, nebo ty, nemuseli před Boží Tváří postavit tímto hříchem potřísněný, prokletý, zlořečený. Hromosvod chrání dům tak, že blesk svede do země. Obdobně se Kristus ztotožňuje s Naším hříchem, aby Hněv a Trest určený nám svedl na sebe. Tím se Golgotský Kříž stává stromem života, neboť Jeho Ovoce přináší  odpuštění, spásu, Milost.  

Opět pokročme. Další zajímavý příběh o stromu si počteme v následujících řádcích (citováno z prvního žalmu) :

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků,
který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon,
nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Je jako strom zasazený u tekoucí vody,
který dává své ovoce v pravý čas,
jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří.

Se svévolníky je tomu jinak:
jsou jak plevy hnané větrem.
Na soudu svévolní neobstojí,
ani hříšní v shromáždění spravedlivých.

Hospodin zná cestu spravedlivých,
ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Zde se ke stromu přirovnává přímo život člověka. V Izraeli byla - a stále je - voda velkou vzácností. Strom bez vody nemůže prospívat. Nemůže vyrůst, nemůže nést ovoce. To se stalo pro žalmisty obrazem života s Bohem. Pro žalmistu je vztah s Bohem stejně důležitý, jako je pro strom důležitý vztah s vodou. Voda v Bibli často představuje jednak Boží Lásku, Přítomnost (či soud, jak jsme si ukázali výše) tak i Jeho Slovo. Bez Božího Slova žalmista usychá. Avšak je - li zavlažován tekoucí, čistou, Boží vodou, prospívá do nezměrné bohatosti, velkoleposti. Naplňuje plán, který byl určen právě jeho životu.

Dřevo. Ze dřeva se však nepostavila pouze Noemova archa. Dřevo používali Izraelité (a nejenom oni) i k tomu, aby si vyráběli nejrůznější modly, bůžky a dobré duchy domova, ke kterým se pak modlívali, přinášeli jim oběti a jejich přízeň jim měla zajistit bezpečí a požehnání. Neodsuzujme je lehkovážně. Nejsme jako oni? Nevyrábíme si také své bůžky, své idoly? Které nás mají chránit a přínášet požehnání? Kariéra, dobrá práce, peníze, výhra ve sportce, zdraví? Nepřinášíme těmto svým modlám také oběti? Oběti našeho času, našeho potu, krve, píle? Prorok Izajáš nám však zanechal toto varovné slovo: Proto praví Svatý Izraele toto: "Poněvadž pohrdáte tímto slovem a spoléháte na útisk a převrácenost a o ně se opíráte, proto vám tato nepravost bude jako rozestupující se trhlina v bortící se nedostupné hradbě, jež se zhroutí náhle, znenadání. Bude to, jako když někdo roztříští hliněný džbán napadrť, nelítostně, že se nenajde po rozbití ani střípek, aby se v něm dal přenést oheň z ohniště či nabrat voda z louže." Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: "V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, říkáte: ‚Nikoli! Utečeme na koních.‘ A vskutku budete utíkat. ‚Ujedeme na lehkonohých.‘ A vskutku vaši pronásledovatelé budou lehkonozí. Jeden tisíc vás uteče před pohrůžkou jediného, před pohrůžkou pěti utečete všichni , až zůstanete jako opuštěná žerď na vrcholu hory, jako korouhev na pahorku." Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají. Neboť lid bude sídlit na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš už nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti. Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, on , tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: "To je ta cesta, jděte po ní," ať budete chtít doprava nebo doleva. Pak prohlásíš své stříbrem potažené vytesané modly i pozlacené lité modly za nečisté a jako nečisté je rozmetáš. Řekneš jim: "Táhni!"     Prorok zde varuje, že vše, nač člověk spoléhá, bude dříve či později rozmetáno. Nic, co nám má přinést bezpečí, nás neochrání. Naše spása je jen a pouze v našem vztahu s Bohem, Hospodinem, s Ježíšem Kristem, neboť O Něm víme z Nového Zákona, že On je Tímto Učitelem, že On je Tou cestou, kterou jsme vybídnuti, abychom šli. Opět, jenom Ježíš Kristus, Golgotský strom života a jeho ovoce, nám může přinést Boží Milost, Boží Spásu, pevnou Skálu, která se nezachvěje... 

Tak. Přistupme teď k Zákonu Novému. Již jsme v tomto článku několikrát zmínili Golgotský strom života a jeho životadárné ovoce. Tímto stromem života je Ježíš Kristus trpící a umírající na dřevě kříže za nás. A ovocem tohoto stromu je Kristovo Tělo Místo Nás Lámané a Kristova Krev Místo Naší prolévaná. Kristus snáší křivdu, abychom my nemuseli k soudu. Neboť před Božím Soudem neobstojíme. NAše spása nespočívá v tom, abychom byli souzeni spravedlivě, ale v tom, abychom nebyli souzeni vůbec. Ale Zlo prostě musí být potrestáno a odsouzeno, neboť tak je to Sparvedlivé. Máme tedy před sebou dvě cesty: Buď přijeme Boží Milost ke Naší Spáse, anebo musíme snést Boží Spravedlnost k Našemu odsouzení.

Ale novozákonní stromy, to není pouze Golgotský kříž. V minulém článku jsme si ukázali na Zachea Celníka. Ten vylezl na strom, fíkovník, aby se přesvědčil, kdo je Ježíš. Adam s Evou se před Bohem ukrývali a říkali mu: My tu nejsme, Bože, prosíme, projdi kolem nás, nevšímej si nás a odejdi pryč. Zatímco postoj Zachea je přesně opačný: Bože, já jsem tady! Neprocházej kolem mne! Všimni si mně! Neodejdi, aniž mi požehnáš! Zacheus se před Kristem neschovává. Všichni v jeho měste vědí, kdo to je: kolaborant, vydřiduch, nepoctivec. A Zacheus to před Kristem neschovává. Nechce se s Ním setkat v jiném městě, kde jej lidé neznají, aby zakryl, kdo doopravdy je. Zacheus zde, svým postojem, říká: Kriste, smiluj se nade mnou, hříšným. Nechoď pryč, ale zachraň mně. A Ježíš. Ježíš přišel, oslovil jej jménem, dotknul se ho, proměnil jej, dal mu poznání, co je dobré a co špatné, dal mu sílu zlého se vzdát a dobrého se držet, znovuzrodit se. Podrobněji o Zacheovi zde: http://bohu-a.svetu.cz/13822-dum-zachea-celnika.html.

O dalším stromě, fíkovníku, se vypravuje zde: Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal (Ježíš) hlad. Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli... Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl." Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru (důvěru) v Boha! Buďte věrni Bohu! (Marek 11. kapitola)    Palestinské fíkovníky mají v době, "kdy ještě není čas fíků", takzvané "tabs." Tabs je jakási předzvěst fíků, nějaký vývojové stádium vrcholící fíkem. Fíkovník může být na pohled nádherný, plný zeleného listí, ale nemá - li Tabs, pak je jisté, že je neplodný. A takovýto neplodný fíkovník Kristus proklíná. A když ten strom uschne, ptají se ho učedníci na význam toho, co udělal. A On je vyzve: Mějte víru Boží, víru v Boha, důvěru v Boha, buďte Bohu věrni. Člověk, který nemá víru, důvěru v Boha, který není Bohu věrný, může být na pohled nádherný, zelený, plný vonícího kvítí, avšak ve skutečnosti neplodný, bez žádného tabs. Takovýto člověk chodí pod Božím prokletím. Neboť Bůh se nedívá na to, co člověk, so má ten či onen na povrchu. Ale dívá se, co má v srdci.

Postupme v naší exkurzi dále. Poslední biblický příběh, na který bych rád dnes zaměřil Vaši pozornost, je zapsán v evangeliu Janově (v první kapitole): Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!" Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti." Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." "Mistře," řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem‘? Uvidíš věci daleko větší." A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."       Co asi Natanael, syn Talmajův (bar-tolmai, Bartoloměj) asi dělal pod fíkem, že když se o Něm Kristus zmínil, celý se zachvěl a obrátil se? Dovolte mi zaspekulovat: Domnívám se, že tam hřešil. Fíkovník, list, který byl Adamem a Evou použit k zakrytí hříchu, je zobrazením hříšnosti člověka. A Natanael byl VE fíkovníku. Byl v Něm celý, byl v něm ukrytý. Ukrytý před zrakem lidí, ale ne před zrakem Kristovým. Ale není v něm lsti. Když ho Kristus na toto bolavé místo upozorní, nezakrývá jej. Neříká Ježíši: Já ne, já nic, já muzikant. Ne, nic takového. Natanael poznává, že jej Ježíš zná. Že je Boží Syn, král Izraele. Jedině tehdy, když se před Kristem neschováváme, když stojíme před Ním nazí a neschováváme svůj hřích, jedinně tehdy nás může přikrýt Svou kůží, zakrýt Svým Tělem, umýt svou krví. Jedinně tehdy On může vzít naší hříšnost, naší tělesnost, na kříž. A my, jedině takto, si můžeme vzít Ovoce Stromu Života. Stromu Milosti. Stromu Lásky a Odpuštění, Stromu Protijedu Ovoce Poznání Dobrého a Zlého, Ovoce Smilnění se Zlem, manželství se Satanem, otroctví Ďábla. 

Král Izraele visí na kříži, visí prokletý, nahý, obětovaný. Přijdeš k Jeho Kříži a vezmeš si Ovoce Stromu Života?

Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?

Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.

Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.

Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.

Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel , ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.

Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.

Zbaven svého trápení spatří světlo , nasytí se tím, co zakusil. "Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.     

Z proroctví Izajášova, 53 kapitoly...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře