XLII: Buď sbohem kníže Vratislave...

29. leden 2010 | 08.03 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Existuje mnoho věcí, které přicházejí znenadání. V jednom okamžiku vládne pohoda, mír a poklid, v okamžiku druhém je tato harmónie zničena živlem, který převráti situaci úplně vzhůru nohama.
Zanedlouho se vladař střetne s jednou z nich. V tváří tvář, v souboji, který čeká na každého člověka. V souboji, před kterým nelze utéci. V této chvíli se odhazuje přetvářka, zůstává pravda. Pravda holá, neutajitelná. Jak jsi prožil svůj život, náš milý panovníku? Zahodil jsi ho, ve stovkách zbytečných chvil, anebo jsi ho naplnil obsahem?
Ano Vratislave, musíš odejít. Smrt otevírá svou náruč. Musíš udělat ten poslední krok. Nemáš jinou možnost. Chtěl bys žít dál? Dovršil jsi 33 let, je to malo, nebo hodně?
Poslední dobou se cítíš sám. Nemáš s kým sdílet své myšlenky, pocity, naděje sny. Kdy tě naposledy někdo objal? Kdy tě kdo pohladil po vlasech? Své ženě jsi se odcizil, děti jsi rozeslal po všech koutech světa. A své matce se nesvěříš. Stydíš se? Velký muž přece nepotřebuje máminu sukni, že?
Život tě přestal bavit. Vlastně ani nemáš motivaci o něj bojovat. Co o tobě napíší kronikáři, legendisté? Že jsi se stal velkým vojevůdcem, vítězem v mnoha bitvách, bojovník s maďary. Založil jsi kostel a zplodil tři syny a dvě dcery. Dvě další ti umřely jako malinké. Ale kdo ví o bolesti, co si neseš v srdci?
Miluješ svou ženu. Přes to všechno. To bolestí lásky ti puká srdce. Ač víš, že svou ženu již neuvidíš, přesto ji, aspoň právně nezapuzuješ. Doufáš, že se vrátí, ale víš, že ne. Prosíš Boha, aby ti vzal myšlenky na ní, stesk po ní, ale on ti to nechává. Jsou stvoření, které mají věrnost v srdci. Labuť, vlk. Když umře jeden, umírá i jeho partner. Nevěra tě neuspokuje, neosvobozuje, cizí žena ti nemůže dát domov, teplo, naopak, svazuje tě a uvrhává do ještě větší temnoty. Jsi totiž z rodu vlků, Vratislave.
Odcházíš. Brzo. Zanecháváš zemi nejednotnou, rozdělenou mezi jednotlivé pidiknížátka, mezi křesťany a barbary, zanecháváš nedospělého syna, pohanskou ženu. Bůh ti nedopřal dokončit tvé dílo. Kostel svatého Jiří, biskupství. Možná to nebyla práce pro tebe, ale pro tvé potomky.
Buď sbohem, kníže Vratislave.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře