XXXIX: Jako kníže nepřestávám být křesťanem...

27. leden 2010 | 19.11 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl  

...Vládu nad paloučkem už definitivně převzala tma. Obrovský měsíc v úplnku se zdál být větší, než kdykoliv jindy. A hvězdy nad hlavou? Stačí stáhnout ruku. Majestátnost nebes, Božího trůnu, působí na oba chlapce mocným dojmem.
"Copak Kristovi učedníci jsou jenom duchovní? Vždyť i vladař je pastýř..." Pokračuje Václav, maje před očima Velikost Boží.
"Panovník pečuje o tělo, duchovní o duši... Kníže dbá o bezpečí cest, o ochranu díla rukou jeho poddaných, trestá, co je hodné trestu, kněz se zase stará o spásu lidských duší, nemá soudit a ve jménu Božím odpouští, co je hodno odpuštění..." 
"Ale aby si navzájem nepřekáželi..."
"Jak to myslíš?"
"No, aby třeba kníže nepopravil někoho, komu měl duchovní odpustit anebo aby duchovní neodpustil někomu, koho měl kníže popravit..."
Michal zavrtí hlavou: "Teď ti nerozumím..."
"Jako panovník chci pečovat o bezpečí svých lidí," vysvětluje Václav, "jako křesťan však odmítám člověka odsuzovat a trestat. Tím, že jsem kníže, přece nepřestanu být Kristovým učedníkem. Nemůžu od sebe oddělit to, co chce po mne Bůh, od toho, co mám činit jako kníže"
"Bůh chce, aby vladaři trestali zlo, píše to apoštol Pavel..."
"Apoštol Pavel hovoří o pohanské moci, císař tehdy nebyl křesťanem."
"Jak tedy hodláš skloubit dohromady ochranu cest a neodsuzování? Řekněme, že máš před sebou vraha, co by jsi s ním udělal."
"Oddělím jej od společnosti. "
"Jak?"
"Vězením nebo otroctvím.

Poskytnu vrahovi čas, aby přemýšlel nad svým činem, aby dospěl k pokání, to je společný úkol vladaře i faráře..."

"Ale tím jej přece odsoudíš a potrestáš..."
"Ne. Odsoudím jeho hřích, jeho čin. Ale ne jeho samotného."
"To už si jenom hraješ se slovíčky, vždyť prakticky se jedná o to samé..."
"Možná jenom zdánlivě, dokud si ten viník svůj hřích ponechá. Jestliže jej však v pokání odevzdá Pánu Bohu, pozná zlo, které způsobil a bude upřímně chtít vést nový život, pak dostane šanci začít od začátku. Vězení anebo otroctví nám dá možnost starat se o něj, jednat s ním tak, jak bychom my chtěli, aby on jednal s námi. Takový vrah měl jednou ve své moci svou oběť a zabil ji. Teď by se ocitl naopak v moci někoho druhého, v moci toho, kdo jej má právo zbavit života, stejně jako on zbavil života někoho druhého. Je třeba mu tedy ukázat, že se zachoval hanebně, tím, že na vlastní kůži pozná, jaké to je, když se někdo může zachovat stejně, ale neučiní to... To jej může přivést k pokání. A kající se hříšník neznamená nebezpečí pro společnost."
"Jak rozeznáš pravé pokání od falešného? Hraného?"
"Jak praví Pán: Podle ovoce..."
"To není tak jednoduché Václave..."
"Netvrdím, že je to jednoduché..."
Michal se nadechne.
"Dobře, jiný příklad. Tvou zemi napadne útočník, co učiníš?"
"Nabídnu npřátelskému královi souboj..."
"Řekněme, že nepřítel bude mít silnější vojsko, myslíš si, že se vzdá své výhody?"
"Poskytnu mu tutéž výhodu i v souboji, ve kterém můžu zachovat poměr sil... "
"Na život a na smrt?"
"Na život a na smrt..."
"Ale potom zabiješ..."
"Potom se stane vůle Boží... Víš Michale, co rozhoduje bitvy? Je jim právě smrt velitele. I vítězící vojskou, když uvidí, že padne ten, pro koho bojují, přestanou mít důvod, motivaci, pokračovat. Ztratí bojovnost a odvahu a obratí se na útěk..."
"Neodpověděl jsi mi na otázku: Přece stejně musíš zabít. Tak proč odmítáš svést bitvu?"
"Neboť právě vůdce útočícího vojska je ten, kdo chce válku. Možná někteří jeho vojácí by raději strávili čas doma s ženou a dětmi, ale kvůli mocichtivosti jednoho musí v daleké zemi bojovat. Nejsou i oni spíše oběti než agresoři?"
"A co když nepřítel odmítne souboj?"
"Nepřítel nemá co ztratit a navíc, umí počítat. Ví, že i vítězná bitva jej oslabí. Neodolá nabídce získat vše bez bitvy..."
"Ne tak docela, strach z jeho krutosti, kterou prokáže v bitvě či po ní, mu může poskytnout více moci, než sebevětší kořist..."
Václav pokrčí rameny: "Proto je důležité, aby se souboje zúčastnil právě cizí král..."
"Co když však útočník odmítne uznat výsledky souboje? A bude se dále spoléhat na svoji přesilu?"
"Ztratí li svého vůdce..."
"Vedení může převzít například králův syn..."
"Pak děj se vůle Páně..."
"Amen... Myslím si však, že se svoji filozofií nebudeš vládnout dlouho. Předáci chtějí kořist z vítězných tažení, neposkytneš li jej, najdou si jiného. A pak tě zabijí, protože jim budeš stát v cestě..."
"Pak svůj život s radostí obětuji Bohu, neboť kdo by si chtěl svůj život zachránit, ten o něj přijde a přijde li někdo o život pro Krista, nalezne jej..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře