XXXVI: Pro koho žít?

26. duben 2009 | 07.36 |
› 

"Co jste zjistili, pánové?"
Vratislav pozoruje své tři muže, kteří mu mají dnes ráno podat hlášení o včerejší události. Před knížetem stojí Pražský župan Hněvsa, nový velitel knížecí družiny Tichan a správce dvora Prostěj.
Ani jeden přítomný v této místnosti neměl zrovna klidnou noc. Pokus o vraždu knížete se musí vyšetřit co nejrychleji, jinak stopa začíná chladnout a naděje dovědět se pravdu slábne spolu s ní.
První si bere slovo Hněvsa: 
"Zmizeli tři muži, pane. Kat, arcipresbyter Wolfgang a jeden písař z kancléře kaplana Petra..."
"Kat říkáš? Nepřivedl jsi ho do mých služeb ty sám, Hněvso?"
Vladyka zachová ledový klid:
"Ano pane, osvědčil se mému bratru, jenž býval županem na Lštění."
"A zmínil jsi Wolfganga? Není někde mimo z úředních poviností?"
"Vyloučeno," odpovídá za Hněvsu Tichan, "mluvil jsem s kostelníkem od Panny Marie. Včera se Wolfgang určitě nikam nechystal. Navíc, prakticky všechny jeho věci zůstali na faře."
"A co ten písař, víme něco o něm?"
Prostěj si odkašle:
"Zajímal se o tu ženu."
"Jak zajímal? A kdy?"
"Chtěl si ji vzít, pane, za manželku. Asi před dvěma týdny jsme spolu o ni mluvili. Na její vyplacení z otroctví neměl peníze, ale na možnost vzdát se své osobní svobody a vstoupit do Vašich služeb jako nevolník v podstatě kývnul..."
"V podstatě?"
"Ano. Jenom jsme se ještě nedohodli o jeho ceně a o způsobu platby."
"Co víš o té ženě?"
"Koupil jsem ji pro Vás asi před pěti lety i s dítětem, o jejího tehdejšího manžela jsme neměli zájem, kdo ví, na kterém tržišti zkončil..."
"Byla křesťanka, nebo pohanka?"
"Křesťanka pane, nechala se zde pokřtít.

.."

"A dále?"
"Více už o ní nic nevím, pane. Jedna z mnoha vašich otrokyň..."
"A kde je její dítě teď?"
Prostěj pokrčí rameny. Neuvěřitelné, on neví!
"Jak se to staráš o můj majetek? Nejprve mi koupíš dítě a pak nemáš přehled, kde ho zašantročíš? A co ostatní otroci? Pečuješ o ně lépe než o tu rodinku?"
"Prosím pane?"
"Zde vladyka Tichan zkontroluje životní podmínky, ve kterých chováš mé nevolníky. Nepřej si mě, zjistí li další nedostatky. Vyjdeš mu ve všem vstříc, jasné?"
"Ano pane..."
Kníže se pak obratí na Hněvsu a na Tichana:
"Pobývali v Praze nějací cizinci?"
"Od odjezdu notáře Michala ne, Milosti..."
"Pátrejte dále, vše mi hlaste..."
Muži se ukloní a mizí z místnosti. Vratislav se opět zasmuší. Nic. Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl, nikdo o ničem neslyšel. Jenom tři lidé zmizeli z Hradiště, jako by se do země propadli. Kdo z nich je vrah? Všichni tři? Anebo jsou všichni obětí?
A co když je vrahem někdo z věrných? Z nejvěrnějších? Hněvsa, Tichan, Prostěj? Hněvsu v podstatě zdědil po bratrovi, byl Spythněvovým mužem, vyrůstali spolu, spolu si prožili i zajetí na Velehradě, Hněvsa bratra věrně provázel, stál mu po boku, a Spytihněv mu často i dopřával sluchu a naslouchal jeho radám. Ale co cítí k současnému panovníkovi? A co Tichan, co on získá mou smrtí? Vychovával si příštího knížete, na Václava by jistě získal větší vliv, než na mne. Býval přítelem Kazimírovým, je však i vladařův? A Arnulf? Ten nechal zabít Kazimíra v době, kdy spolu bojovali s Konrádem Franským, copak by váhal teď, když už jistě ví o novém vztahu s Ptáčníkem?
Všechny je vyměň, radí Vratislavovi pud sebezáchovy. Vyměň je. Ale kdo na jejich místo? Jestliže nemůže věřit těm, kteří osvědčili svoji věrnost a statečnost v mnoha bitvách a těžkých situacích ve službě jemu či bratrovi, jak může věřit jiným?
Při stmívání si nechává vladař nastoupit v Praze a na Levém hradci sídlící. Skoro sto padesát bojovníku prvého a pět set řádu druhého stojí v pozoru. Vladař si je pomalu objíždí na koni a prohlíží si je. Pak spustí svou řeč:
"Vojáci! Věrní druhové! Jak již asi víte, včera večer se mne pokusili zabít!"
Družina zahučí...
"Poslali na mne ženu, slabou otrokyni, zákeřně ve chvíli, kdy odpočívaje jsem nečekal nebezpečí. Ale díky Boží Milosti jsem vyváznul. Jsem li však v nebezpečí já, jste ohroženi i vy! A jsem li ohrožen já, jsa obklopen takovýmto statečným vojskem, jste v podezření i vy!"
...a teď zase ztichne. Pověstný špendlík by byl slyšet, byť by nespadnul na kamennou podlahu, ale do zelené trávy.
"Mohl bych mezi vámi začít vyšetřovat. Mnozí z vás jistě nemají svědomí čisté. Mohu se dozvědět o vás všechno! Ale já nechci! Ať raději sám zhynu rukou nejsprostšího vraha, než abych se takto snížil! Není snad vztah knížete k jeho slavné družině založen na důvěře? A já vám chci důvěřovat, stejně jako jste vy mnohokrát ve slavných bojích důvěřovali mne!"
Nesmělé výkřiky slávy se začínají ozývat.
"Proto já odmítám ztrkat ruku do hnojiště a raději ztratím svůj život, než svou důvěru k vám. Veřejně vyhlašuji, že nebudu mezi vámi pátrat po spiklencích. Naopak, každý z Vás dostane mimořádně tento týden v žoldu dvojnásobek, než obvykle!"
Provolávání se teď ozývá ze všech zúčastněných hrdel a nakonec ústí do mocného a bojovného Krleš!. Provázen tímto pokřikem kníže opouští palouček, nechaje rozpuštění družiny Tichanovi v rukou.
Ani dnes však Vratislava nečeká klidná noc. Nemůže usnout. Převalování z jednoho boku na druhý nepomáhá. Vladař se cítí sám. Uvědomuje si, že nemá poblíž jedinou blízkou duši. Stesk, nejenom po Drahomíře, sevře jeho srdce. Přivinout se ke své ženě, jak moc by to teď potřeboval. Ten pocit ho neopouští. Nakonec se oblékne do svého oděvu, vejde do stáje, sedne na svého oblíbeného koně a vyjíždí úplňku vstříc. Teď právě chápe, že nejdůležitější otázka nezní: Kdo ho chce zabít, ale: Pro koho žít...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře