Kdo (co) se zrcadlí v naší tváři?

2. září 2010 | 19.23 |

Kdo (co) se zrcadlí v naší tváři? Biblický text, nad kterým jsme se zamýšleli včera, chápou ekumeničtí překladatelé trošku jinak. Pojďme se na ten samý úsek podívat i z jejich úhlu pohledu:

 Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou. Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.  Druhý list do Korintu, třetí kapitola, od 12. verše...

Jak již jsme si řekli, ekumeničtí i studijní tento text chápou trošku odlišně. To však neznamená, že jeden překlad je automaticky správný a ten druhý špatný, ne. Osobně se domnívám, že původní text v sobě nese OBA tyto překlady, že oba je nám zanechal Bůh zcela záměrně a z obou se můžeme poučit o Boží velikosti. Když však, vizme včerejší článek, budeme jako Mojžíš obráceni k Bohu.  

 První větší rozdíl mezi oběma překlady nalezneme již v druhé větě: Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.... Narozdíl od studijních ekumeničtí konkrétizují pomíjivost, kterou Mojžíš nechtěl, ať jeho spolubratři vidí. Studijní tuto otázku nechali pouze naznačenou a obecnou, ekumeničtí však hovoří jasně: Mojžíš závojem ukrýval "konec pomíjející záře." Jinými slovy, věděl, že světlo, které jeho kůže absorbovala v přítomnosti Boží a které teď zpětně vyzařuje mezi svými spolubratřími, je pomíjejícími. Ale jakoby to chtěl před nimi skrýt.Jalkoby se mu líbila ta posvátná úcta, jenž ona záře způsobovala a nechtěl přijít o moc, kterou díky ní získával nad svými spolubratřími. Jakoby s nimi nejednal fér, jakoby před Božím lidem nebyl úplně upřímný. Zapamatujme si tento závěr, v průběhu článku se k němu vrátíme...

 Hlavní otázka, kterou náš text skrze tento překlad nám dnes pokládá, zní takto: Co (přesněji Kdo) se, vážení bratři a milé sestry, se odráží na naši tváři jako v zrcadle?Smutek, hněv, nenávist, rezignace, odmítání? Anebo láska, ochota, naslouchání přijetí druhých? Čí slává září skrze nás? Sláva Satanova, nebo sláva Pána Ježíše Krista?

Jedno Zamyšlení nad Biblí, které mi utkvělo v paměti, aniž bych jej měl nahrané nebo opsané, měl k nám před několika lety bratr Vladek Lipus v rámci přípravy na jeden english camp. Tuším rok 2006, nebo 2007. Ukazoval nám tehdy, že naše povaha, naše pocity, myšlenky, se postupem doby vrývají do naší tváře. A naše tvář je pak dráží jako naleštěné zrcadlo dále do světa. Dále mnozí filozofové říkají, že čím déle žijí manželé spolu, čím si jsou bližší, tím podobnější jsou jejich tváře, do kterých se zapisují jejich léta štasťí i léta méne šťastná, odbobí těžká, které spolu prošli i období bez starostí. Vše se zapisuje do našich tváří. A když ne do našich fyzických tváří, tak do tváře naší duše se vpisuje zcela jistě.

Totéž zcela jistě platí i o našem vztahu s Bohem. Když jsme mu blízko, pak i naše tváře jsou plné zrcadlení Boží Slávy jako tvář Mojžíšova. Když jsme od Boha vzdáleni, v naší tváři se odráží ten Druhý. Ten Zlý. S kým tedy máme intimní vztah? S Bohem, nebo se Satanem? Koho pouštíme do těch nejtanějších třináctých komnat našich životů? Boha, nebo satana?

 Co to tedy znamená, odrážet ve tváři Slávu Ježíše Krista? Co to znamená prakticky? Z čeho se skládá obličej? Z čela, očí, uší, nosu, úst, mimiky...

 Pojďme od shora. Odrážet Slávu Ježíše Krista na naši tváři jako v zrcadle znamená v prcé řadě mít "čelo" Ježíše Krista. Myslet jako Kristus, mít Jeho Myšlenky, sdílet Jeho Názory, Jeho Ducha. Odráží naše mysl Slávu Kristovou? Anebo spíše se v ni odráží záměry Tohom Druhého? Komu patří naše myšlenky?

A co Oči, a co zrak? Máme zrak Ježíše Krista? Díváme se na to, na co se dívá Kristus? A vidíme to, co vidí Ježíš Kristus? Anebo svět pozorujeme optikou Satanovou? Čím zrakem pozorujeme Svět? Komu patří naše Oči? Nezavíráme čistě náhodou oči tam, kde je má Kristus do kořán otevřené? A neotevíráme je dokořán tam, kde je Kristus přivírá a zavírá? Vidíme chudobu, kterou viděl Kristus? Vidíme potřebné, které vidí Ježíš?Komu patří náš zrak? Ježíš Kristus zde na světě nemá jiné oči, než jsou ty oči naše.

A komu náš sluch? Nejsme hluší tam, kde Ježíš Kristus slyšel? A nenasloucháme tomu, před čím Kristus svůj sluch zavíral? Čí Hlas slyšíme našíma ušima? Hlas Boží, hlas Pána Ježíše Krista, anebo hlas Satanův? Čí hlasu věnujeme svůj sluch? Komu nasloucháme? Slyšíme volání, třeba našich bližních o pomoc, která slyší Ježíš Kristus? Nemyslím teď pouze volání o pomoc fyzické, skrze ústa, ale i zavolání duševní, skrze srdce. Komu patří naše uši? Komu patří náš sluch? Kristu? Satanu? Nasloucháme zlým plánům? Co těší náš sluch? Co je mu libé? Dobro, nebo zlo? Zrcadlí náš sluch Slávu Ježíše Krista?

Ústa. Patří i naše ústa Ježíši Kristu? Jsou naše slova Slovy Ježíše Krista? Jestliže ne, tak čí jsou? Nejsou náhodou naší tělesnosti? Komu poskytujeme naše ústa ke sližbě? Bohu, nebo satanu? Jaká voda plyne z pramene našeho srdce? Sladká, život dávající, nebo kyselá, otrávená?

A co naše mimika? Komu patří naše mimika? Usmíváme se tam, kde se směje i Pán Ježíš Kristus? Pláčeme tam, kde pláče Bůh? Radujeme se s radujícími, pláčeme s plačícími? Komu věnujeme naši mimiku do služby? Bohu, nebo satanu?

 Záře ve tváři Mojžíše pomíjela a proto si zakrýval, podle ekumenického překladu, svou kůži. Ale Boží Záře zrcadlená na naši tváři pomíjet nemá. Závoj bývá odstraněn v Kristu. Mojžíš si šátek střídavě navlékal a střídavě odkládal. Ale my, vyzívá nás dnes apoštol Pavel, nemáme jednat jako Mojžíš. Náš závoj musí být vždy odložen z naše tváře. Je však vždy odložen? Je naše tvář vždy odhalená, bez Mojžíšova závoje?

Jestli ne, pojďme a vyznávejme to v pokání Pánu. Dnes, zítra, celý život. Nelibujme se v zahalené tváři, naopak, mějme ji za odpornou. Nechť je nám špatně z Mojžíšova závoje, nechť zvracíme pokaždé, když se ocitne na naši tváři.

To nám všem ze srdce přeji. A k tomu nám všem dopomáhej Bůh!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře