X: Jsme spolu spojení navěky...

20. únor 2010 | 19.05 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Radslav otevírá oči.

Všechno jej bolí. Každý nádech, každý výdech, činí neuvěřitelné obtíže. Ale dýchá... A co více, leží na pohdlné měkké posteli, v teplé místnosti, kterou skrze otevřené okno hladí paprsky slunce. Že by mír a pokoj konečně zavládl nad jeho životem?

"Vítej zpátky..."

Démonův hlas zní výsměšně.

"Myslel sis, že přede mnou utečeš? Blázne... Já a ty, jsme spolu spojeni navěky, rozumíš? Nikdy se mně nezbavíš. Ty jsi můj otrok, nemáš jinou vůli, než mou vůli, nemáš jiné myšlenky, než moje myšlenky, neznáš jiná přání než jsou má. Já jsem tvůj pán navěky. Okoval jsem tvého ducha okovy, které jsou nerozbitné, zotročil jsem tvou duši, a tvé tělo libovolně používám jako svého nástroje... Nedovolím ti zemřít, rozumíš? Neutečeš mi, nepokoušej se o to, ty mne ještě neznáš, nevíš, řeho jsem schopný. Nechápeš, že jsi mi vydán na milost a nemilost a skrze tebe i všichni tví blízcí?"

"Ne!"

Radslavův výkřik zazní místností. Jeho tělem projíždí blesk bolesti. Slzy pramení v očích a ústí v krajině ticha. Utrpení ducha je větší než utrpení těla, zajetí ducha ve zlu tíží více, než zajetí těla v bolesti.

Do místnosti vběhne dívka. Přikládá Radslavovi ke rtům misku s podivným obsahem a přinutí jej to vypít. Radslavův vyplašený pohled se uklidňuje. Víčka opět težknou, myšlenky zmateně kolují kolem ničeho. Mysl otvírá dveře spánku, který příchazaje se ujímá vlády, přináší mír.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře