XXIX: Tady vládne noc....

19. duben 2009 | 07.51 |
› 

Bubny opět zvou temné síly na vrcholek hory Říp. Půlnoční měsíc dodává mýtině bledé světlo. Uprostřed kruhu, který vytvářejí hudebníci v nejrůznějších maskách, i dnes večer, nedbaje březnového mrazu, tančí nahá dívka. Její pohyby se zrychlují v souladu tempem doprovodného bubnování. Tady vládne noc.

Zaržání koně a zavytí vlka se ozve v jedinném okamžiku. Na palouček vjede bělouš bez oháňky a bez sedla, ovládaný ženou ve svatebním šatu. Přijíždí choť vládce tmy. V ten okamžik hudba utichá a všichni přítomní se vrhají tváři k zemi. 

"Co si žádáte od mého Pána?"

Ptá se kněžka. Odpovídá hlas, který může, ale i nemusí, patřit vladykovi Hněvsovi:

"Smrt knížete Vratislava, jasná paní..."

"Jakou oběť jsi ochoten přinést mému Pánu, mocnému Svantovítovi, aby tě vyslyšel?"

Muž, který odpověděl na první ženinu otázku, vstává. Provazem váže ruce dívce, která tancem dnes v noci lákala starodávné bohy otců a přivádí ji ke kněžce.

"Svou nevinnou, panenskou dceru, má paní..."

Svantovítova nevěsta seskočí z bělouše a obětním nožem zbavuje dívky život. Pak zakřičí temným hlasem:

"Nechť stejně jako tato dívka zahyne i kníže Vratislav, vojvoda čechů..."

Přenesme se o několik desítek kilometrů dále na Pražské hradiště, do knížecí ložnice. Knížete Vratislava přepadává veliká horečka. Začíná boj o život. Umění ranhojičů nestačí, střídají se u jeho lože společně s jeho matkou, Ludmilou. Arcipresbyter Wolfgang společně s kaplanem Petrem neopouští kostel Panny Marie, slouží jednu mši za druhou.

Kníže má sen. Zdá se mu o velkém draku plivající oheň. Tento drak ničí pole, lesy, vinice. Zabijí lidi, rodiny. Celé vesnice před ním utíkají, celá země se před ním třese. Dým ze spálených ohnišť se nese oblohou a zastiňuje slunce, jehož světlo již neproniká k zemi. Není nikoho, kdo by se drakovi postavil...

...Zničeho nic se však objevuje jezdec v bílém brnění a dává se do zápasu s drakem. Společně se začátkem tohoto boje se oblak kouře začiná drolit a na zem se vrací sluneční svit. Avšak obstojí rytíř v souboji, anebo položí svůj život v oběť za druhé?

"Nemusíš se o válečníka bát," slyší Vratislav neznámý hlas, "vidíš? Samo nebe se všemi anděli bojuje s ním..."

Jakmile hlas domluví, drak zasadí rytíři smrtelnou ránu. Voják je vymrštěn ze sedla a pomalým pohybem se vznáší k zemi. Jakmile se jeho záda dotknou půdy, objeví se ostré světlo. Světlo, před kterým neobstojí žádny stín, světlo, které pohlcuje veškerou temnotu...

V tomto oamžiku Vratislav otvírá oči:

"Pít, dejte mi pít..."

Notář Michal, který zrovna drží u lože knížete modlitební hlídku, se okamžitě zvedá, zajde ke krbu a nalévá horké mléko do kovové konvice. Pak se vratí ke knížeti a pomalu mu dává napít.

"Michale, viděl jsem rytíře bojujícího s drakem..."

"To bude svatý Jiří..."

"Ale svatý Jiří draka zabil ne? Můj rytíř mu podlehl... Podlehl a přece zvítězil..."

Kdo tedy byl onen rytíř? Svatý Jiří? Pán Ježíš Kristus? Nebo někdo jiný? Vratislav neví. Avšak dříve než zase zavře oči, slibí Pánu Bohu i svatému Jiří, že nechá vystavět nový kostel na Pražském hradišti, ke cti této chvíle.

Po týdnu těžkého zápasu s nemoci Vratislav zvítězí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře