XXIII: Své děti nevydám...

13. duben 2009 | 07.40 |
› 

Drahomíře však nejsou ony měsíce dopřány. Po pár týdnech se vrací vladyka Tichan. Tentokrát žádá o soukromé slyšení hned první okamžik, co přijel.

Drahomíra jej přijímá v soukromí, ve svých komnatách. Usmívá se na něj:

"Tentokrát jste mne čekat nenechal, vladyko..."

"Přináším vám pozdravy od Vašeho manžela, má paní. Vroucnost jeho citu nesnese odkladu..." 

Drahomíra se začervená. Vzpomínka na poslední společnou noc se ji mihla ve spáncích. Tu noc ji ovládla vášeň, silnější, než kdy poznala. Vášeň pramenící v hluboké nenávisti, bezmocnosti, avšak i vděčnosti a lásce. Vládkyně klopí zraky, aby v nich Tichan nemohl číst. Směsici vzájemně si odporujících citů...

"Co mi vzkazuje můj choť?"

"Váš manžel vám napsal dopis. Věří, že se jako pokorná žena podrobíte jeho vůli..."

"Jak zní jeho přání?"

"Váš muž Vám děkuje, že jste v krizové chvíli převzala odpovědnost a zároveň vás vyzívá, aby jste se vzdala moci, která vám nenáleží. Máte opustit Prahu a odejít na libovolné přemyslovské hradiště, kde vyčkáte na jeho návrat..."

"Kdo má přijít na mé místo?"

"Paní Ludmila, Vratislavova matka..."

"Nikdy!"

"Má paní, uvažte to. Rozpory mezi námi prospějí jedině našim nepřátelům, frankům a sasům. sama víte, že kníže nevěří ani vám, ani lidem stojící vám nablízku. Ludmila nebude mít žádnou moc, skrze ní budu vládnout já společně s jejím kaplanem Pavlem. Za svou osobnost vám zaručuji, že nepřipustím ohrožení ani vašeho postavení, ani Vaši cti, ani Vašeho života..."

Odmlčí se. Po chvíli pokračuje:

"Nezapomenu na slovo, které jsem vám dal. Svou přísahu chci věrně držet tak, jak jste mne o ní žádala: Podle vůle knížete Vratislava. Pamatujte, vaše současná moc ve skuteřnosti neexistuje, je to chiméra. Kníže Vám dává možnost odejít se ctí. V opačném případě nechá rozhlásit, že jste se proti němu spikla postavila se mu na odpor. Vrátí se z Němec a s podporou Arnulfa udeří. A vy ztratíte všechno, úplně všechno..."

"Vezmete mi mé děti?"

"Mám plnou moc učinit vše, co je potřeba."

Drahomíra se zpřímá podívá Tichanovi do očí:

"Nedám Vám je..."

Tichanův obličej mění barvy. Chvíli je bledý, chvíli zase rudý.

"Poslechnu Vás, Tichane, odevzdám svou vládu do rukou paní Ludmily, svěřím se Vaší ochraně. Ale Václava vydám jen knížeti..."

"Václava?"

"Ovšem, Václava, myslíte si, že je stále na Budči? Ale kdepak, před čtrnácti dny jsem ho odvezla na Libušín. Unesla, chcete říci? Je snad únos, když matka chce být se svým synem, jestliže ji to mužové nedovolují?"

Opět pausa, Drahomíra se nadechne. Tichan se ji dívá do očí, přemýšlí.

"Spočítejte si, jestli opravdu chcete dobývat Libušín. Posádku tvoří muži mně oddání. Mně, rozumíte, mně... Každý z těch mužů bude ochoten položit za mne život. Ano, není jich hodně. Ale opravdu chcete občanskou válku jenom proto, aby jste matce vyrval její děti? Chcete dělat za Vratislava jeho špinavou práci?"

"On je můj velitel, má paní. A není přítomen. On koná svou špinavou práci skrze mne."

"Není přítomen. A kdy se vrátí? Za pár týdnů, za pár dnů, zítra? Chcete občanskou válku kvůli pár dnů? Máte své rozkazy, máte svou plnou moc, ale máte i svůj rozum,ne? Anebo Vratislav svěřuje svou plnou moc lidem, kteří neumí či nesmí myslet?"

"Slibte mi, že knížeti své děti vydáte bez boje..."

"Slibuji Vám to."

"Dobře, souhlasím..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře