XX: Slib věrnosti...

10. duben 2009 | 07.33 |
› 

"Volala jste mne, nejjasnější knížecí milosti?"

Ptá se s ůklonou vladyka Tichan, když se mu zdá, že chvíle ticha po okamžiku, co jej dveřník ohlásil a on vstoupil, trvá již neúměrně dlouho. Řečnická otázka. Odpověď sám dobře zná, Drahomířin posel jej vyhledal v Budči. A když pak přijel do Prahy a několik dnů se neobtěžoval kněžnu navštívit, obeslala jej po druhé. 

Drahomíra, sedě na trůnu, pozvedá své oči a podívá se na vladyku. Přímo do jeho pohledu. Pak pokyne směrem k volnému křeslu:

"Posaďťe se, pane."

Budečský župan přijímá nabízené místo. Na Drahomířin pokyn nalévá číšník teplý nápoj z konvice do kalichu určenému vladykovi.

"Neboj se, není otrávené. Nebo mám ochutnat?"

Tichan se napije.

"Nechal jsi mne čekat, vladyko..."

"Omlouvám se, paní, necítil jsem se zdráv..."

Drahomíra se ušklíbne. Univerzální výmluva, hodí se vždycky.

"Dobře, přestaneme chodit kolem horké kaše. Kníže Kazimír je mrtvý..."

"Ja vím..."

"Byl zavražděn..."

"Já vím..."

"Já to však nebyla..."

Tichan udiveně zvedne obočí.

"Není má věc pátrat po viníkovi, má paní, to je práce pro pražského župana..."

"Mstina však utekl," pohrdavě se kněžna ušklíbne.

"Možná měl proč..."

Drahomíra přikývne:

"Možná si to však jen myslel..."

"Možná..."

Drahomírá vstává, udělá pár kroků k Tichanovi:

"Vladyko, chtěla bych tě požádat..."

"...požádat, Milosti?"

Drahomíra se zarazí. Začervená se.

"Ano, požádat tě. Potřebuji vyslat posla ke svému manželovi. Informovat jej o tom, co se stalo"

"Proč mne?"

"Jsi jeho přítel, stal ses druhem našemu synu, byl jsi i přítelem Kazimírovi. Máš moc, máš vliv. Tobě Vratislav uvěří, když mu řekneš, že s tou vraždou nemám nic společného."

"Nestačí vaše slovo?"

"Mne by nevěřil..."

"A já vám mám věřit?"

Chvíle ticha.

"Ne, to po vás nechci. Pátrejte, zjišťujte, ověřujte. Vypátrejte pravdu. Tady máte, tento šíp zabil vašeho přítele."

"Tento šíp nezabil jen mého přítele, ale poslední naději mého moravského lidu..."

Tichan přejímá vražedný nástroj.

"Ha, maďarský. A to má něco dokazovat? Ano, bylo by to logické, kdyby se uherský chán chtěl zbavit Kazimíra. Už jenom legenda o jeho životě oživuje i odpor moravského lidu vůči utlačovatelům. Ale stejně tak to může být zástěrka, někdo třeba chce se zbavit podezření..."

"Mám svědky, kteří u Prahy toho dne spatřili dva maďarské jezdce..."

"Ruku vyplácející žold těmto jezdců také tví svědci viděli?"

Drahomíra bledne:

"Nepřesvědčím tě tedy nijak?"

"Nijak..."

"Přísáhám na život svého muže..."

"Nenávidíte jej..."

"Přísahám na vše, co je mi drahé!"

"Vám není drahé nic..."

"Přísáhám na život svého syna!"

"Kterého?"

"Boleslava!"

Věta jednoho ihned střídala odpověď druhého, teď však opět zavládne chvíle mlčení.

"Boleslav není váš prvorozený..."

Drahomíře se objevují slzy v koutku očí...

"Věříte mi tedy?"

"Ano věřím."

"Pojedete jako můj posel za knížetem?"

"Pojedu..."

"Teď odejděte prosím..."

Tichan vstává, klaní se, a otáčí se, aby odešel...

"Ještě jedna věc!"

"Ano?"

"Slibte mi věrnost."

Tichan zbledne.

"Přísahejte mi věrnost, podmíněně, do Vratislavova vyjádření. Čechy nemůžou zůstat bez vlády a kdo jiný se ji může ujmout než já? Ludmila? Taky žena. Václav? Sám dobře víte, že je ještě dítětem. Dejte mi své slovo!"

"Máte jej"

"A teď jděte..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře