XVII: Něco není v pořádku...

7. duben 2009 | 07.21 |
› 

Václav stále častěji vyhledává samotu a nikoho k sobě nepouští. Uzavírá se ve svém vnitřním světě, ve světě misie, služby lidem, služby Bohu.V kolektivu žáků je nejmladší, ostatní jsou od tří čtyř let starší. Chybí mu vrstevníci, chybí mu Tichan, který byl před nedávnem zavolán do Prahy a dlouho se nevrací. Ostatní studenti se sice snaží najít k němu cestu, ale Václav dveře své duše neotevírá. Nikdo z ních neví, že Václav se jednou stane knížetem a neví to ani sám kaplan Učen, který školu vede. Vratislav si nepřál, aby někdo znal Václavovu identitu. A tak pro většinu hochů neexistoval důvod, nač se o zájem podivného chlapce hlouběji snažit.

Až na jednu vyjímku. Krastěj, mladík asi čtrnáctiletý, si bere Václava pod svá křídla. Mladý princ přišel do školy jako v podstatě neználek, studenti měli před ním velký náskok. Václav potřebuje ostatní dohnat hlavně ve čtení a psaní. A Krastěj, ve svém volném čase, se snaží pomoci. Kněz Učen jeho aktivitu vítá, ulehčuje mu čas.   
Kolektiv žáků tvoří asi sedm nebo osm hochů. Hodiny se skládají z náročného opisování vzácných knih, z úmorného drilu latinského jazyka. To jsou chvíle, které se všem strašně tahnou, natož Vácavovi, zvyklému na tělesněji prožitý čas. Kromě toho pak Učen přednáší biblické citáty, vysvětluje je a přibližuje. Vypráví jim o životě svatých a světic, o prorocích, apoštolech, králech a patriarších, o Pánu Ježíši a o životě s ním.
Tyto příběhy se Václavovi zapisují do duše, jeho duch se tím živí a roste. Když Učen vyprávěl o misii svatého Jimrama, o jeho životě a smrti, ve Václav vzrušením ani nedýchal. Od té doby mu příběh tohoto patrona řezenské diecéze nejde z mysli, často nad ním přemýšlí. Zemřít pro Krista, pro své bližní, může být něco vznešenějšího? Svatý Jimram přišel z Francie do bavor kázat Boží Slovo, Kristu odevzdal svůj život a dovolil, aby jej Bůh použil. Byl znám svou spravedlností a svatostí. Vévodova dcera se však zamilovala do jednoho mladíka a tato láska nezůstala bez následků: Dívka otěhotněla. Aby ochránil milence před vévodovým hněvem, vzal Jimram vinu na sebe. Učinil kající pouť do Říma, k apoštolským hrobům a k papeži. Po návratu jej unesli vévodovi lidé a brutálně jej umučili
Jimram položil svůj život, aby ochránil dva mladé lidi. Zenřel sice ve lži, ale Bůh jeho oběť přijal, jednalo se o lež, která se Bohu líbí. Václav je příběhem velmi pohnut a velmi osloven
Společně s hochy tráví čas i Bohuslava. společně s nimi navštěvuje přednášky, společně s nimi snídá, obědvá i večeří. I Bohuslava se drží stranou, jako dívka, neznámého původu, to nemívá jednoduché.

Má však opravdový zájem o školu, ne sice o psaání a čtení, ale hlavně o příběhy světců.

Jednou za čas Učen vezme své studenty a společně procházejí kraj. Vypravují se pracovat, pomáhat. Tu vesničanům na poli, tu kovářům s kováním, tu dřevorubcům s kácením stromů. A vyjímečně sebou berou i Bohuslavu, když ji ovšem hospodyňka, která ji náhrazuje maminku, pustí.
V tuto chvíli Václava nacházíme opět o samotě. Není v Budči, Čas tráví na blízkém kopečku. S Tichanem tu postavili malý srub a často tam společně pobývali. Václav se zde rád vrací, kdykoliv může. Vítá samotu, kdy se může plně věnovat Svému Pánu.
Dnes se rozhoduje držet půst. sedí u Ohně a modlí se. Myslí na své budoucí poslání, myslí na lidi, které mu Bůh svěří do péče. Myslí i na své sourozence, na svou babičku, na otce, jenž právě bojuje v daleké zemi. Připomíná si i svou maminku, na své dva bratry a kopu sestřiček. Na Učena, školu, spolužáky.
Nenachází však klid. Nesoustředí se. Cítí, že není něco v pořádku. Nemá být zde. Ne, neulévá se ze školy, Učen dnes vyhlásil volno, přijeli totiž kejklíři. Neumí zdejší slovanskou řeč, s Učenem i s žáky se domlouvají latinsky. Dnes večer mají představení, pro žáky, budečskou posádku i pro lidi žijící v této osadě.
Václava však tato kratochvíle nezajímá. Nemá mu co říci. Nemá mu co dát. Vzal si koně, zásoby vody, svou kuš, mečík a vzdálil se. Stejně tak i Učen někam odjel, možná do osady, kde sloužil dříve, možná do Prahy, možná někam jinam.
Začíná se pomalu stmívat. Ne, dále se již nemůže zdržovat na tomto místě. Zalevá oheň, bere koně za ohlávku a pěšky sestupuje z kopce. Rozhlíží se okolo, pocit, že není něco v pořádku, ho neopouští.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře