XVI: Odměna...

6. duben 2009 | 07.19 |
› 

Do ticha knížecí ložnice vrznou dveře. Vstupuje kníže Vratislav, vojvoda čechů, aby si odpočinul a nabral nové síly. S údivem však zjišťuje, že není sám. Postava ženy vychází ze stínu v rohu místnosti ke světlu louče, kterou kníže ve své pravé ruce drží. Poznává ji, je to Drahomíra, jeho choť. 

Už několik týdnů spolu nesdílí své lože. Už několik týdnů se spolu nespojili manželským aktem v jedno tělo. Dnes si však Vratislav uvědomuje význam její přítomnosti a krev vzrušení ho začíná bít ve spáncích. Srdce mu bije rychleji a rychleji, horký dech prozrazuje jeho rozpoložení.

"Přišla jsem ti poděkovat," praví Drahomíra tiše, "vyjádřit ti vděčnost za to, že pomůžeš mému otci a mému mateřskému lidu v boji s Ptáčníkem...!"

Levou rukou si kněžna odepíná sponku a lehké noční oblečení padá k zemi. Louč osvěcuje její nahou, krásnou postavu. Vratislavovi se zastaví dech.

"Vím, že nenávidíš mou duši," pokračuje Drahomíra, "nesnášíš to, co jsem a kdo jsem, ale také vím, že miluješ mé tělo, že tě vzrušuje a přitahuje..."

Na chvíli se odmlčí. Vratislav na prázdno polyká, neschopen reči.

"Pojď, vezmi si jej... Vezmi si svou odměnu, cenu, která ti právem patři, právem dobyvatele, majitele, otrokáře..."

Zmocňuje se ji, zmocňuje, tvrdě a bezcitně, s touhou jejich prvních nocí. Postupně se však jeho tvrdost drolí a na volné místo vstupuje něha a citlivost.

"Nikdy jsem neřekl, že tě nenávídím," šeptá kníže, "jenom tě lituji. Tebe i tvého otce. Jdete cestou, která ústí do smrti a do zkázy, lituji vás a lituji i ty, které vedete do propasti..."

"Já tě nenavídím," odpovídá Drahomíra tiše, "já tě nenávidím, neboť za tebou vidím zabíjení, ničení, vraždy ve jménu kříže."

Opět se k němu přimkne, znovu a znovu, s novou vášní.

"Nenávídím tě," vzdychá, "nenávidím tě..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře