XII: Jak najít stou zbloudilou ovečku...

2. duben 2009 | 08.08 |
› 

"Byl jednou jeden pastýř a ten měl sto oveček..."

Václav rád poslouchá vypravování kněžny Ludmily. Od té doby, co Vratislav převzal vládu, žije Ludmila na Přaském hradě, k velké nelibosti své snachy, Drahomíry. Často svého vnuka ukládá ke spánku, zrovna jako dnes. Po namáhavém a vzrušujícím dni potřebuje Václav trochu uklidnit, pohladit. Potřebuje poznat, že někomu na něm záleží. 

"Jedna z nich se zatoulala. Nebylo to poprvé, co se zatoulala. Byla to velice zvědavá ovečka. Ráda dělávala to, co se pastýři nelíbilo..."

"Teď té ovčce hrozí nebezpečí, viď babičko, může přijít medvěd, vlk anebo démon..."

"Ano, ovečce hrozilo nebezpečí. A tak ten pastýř, zabezpečil zbývající ovce v salaši a šel ovečku hledat. Proč to Václave udělal?"

"Asi mu na té ovečce záleželo..."

"Ano, musel mít tu ovečku hodně moc rád. Kdyby ji neměl rád, mohl nad ní mávnout rukou a říci si: Mně je jedno, jak ta ovečka dopadne, vždyť mám devadesát devět dalších... Ale náš pastýř ne. Tenhle pastýř se nestará o cizí ovce, ale o své vlastní a milované. A tak se ji vydal hledat. Co asi ten pastýř potřebuje k tomu, aby ovečku našel?"

"Dobrého psa?"

"Pes nepomůže všude. Déšť třeba může smýt stopu, anebo pes může narazit na lákavější pach a svést pastýře z cesty..."

václav pokrčí rameny...

"Tak co tedy?"

"Pastýř musí ovečku znát. Musí třeba vědět, kam rádá chodívá, anebo co ji třeba může přilákat. Ale co když ta ovečka třeba padne do nějaké prorákliny, kam není vidět, co pak? Jak může pastýř najít ovečku?"

"Když bude hlasitě mečet?"

"Ano. A naše ovečka hodně hlasitě mečela. Pastýř ji zaslechl a vytáhnul ji. Ovečka byla hodně vyděšená a tak k ní pastýř potichounku promlouval. A neboť ovečka znala jeho hlas, pomalu se uklidnila. Pastýř si ji vzal na ramena a pak utíkal domů. A měl velikou radost. A pozval všechny své kamarády a známé a uspořádal velkou hostinu, aby jeho radost sdíleli i jeho blízcí..."

"A co bude dále?"

"Pastýř dostal strach, aby mu ovečka znovu neutekla. Byla to taková odvážná ovečka, spoléhala na svou rychlost a chytrost a pastýře neposlouchala. Vždycky si myslela, že ona přece ví všechno nejlépe. Nevěděla o všech nebezpečích, které na ně číhá uvnitř, venku. Nikdy neslyšela nic o medvědech, nic o vlcích, nic o démonech. A protože nevěděla o těchto zlých tvorech, podceňovala Zlo a myslela si, že pastýře vlastně vůbec nepotřebuje. A jednou opět utekla. Pastýř ji opět našel. A pak ji zlomil nohu..."

"Potrestal ji, protože neposlouchala, že babičko?"

"Ale ne. Vůbec ji nepotrestal. Ale tím, že měla zlomenou nohu, se ovečka stala na pastýři závislá. Pastýř ji konečně mohl dávat svoji lásku, mohl se o ni starat, hladit ji, zavazovat ji rány, dávat ji najíst a dávat ji napít. A ta ovečka poznala, že u pastýře je jí nejlépe. A už pak nikdy neutekla, ale vždycky se drela blízko pastýře, nejblíže z celého stáda..."

Přikryje Václava těžkou peřinou, políbí jej na čelo.

"Dobrou noc, Václave..."

Pak zfoukává svíčku a nechává Václava samotného...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: XII: Jak najít stou zbloudilou ovečku... tynushe 02. 04. 2009 - 09:09