Legenda X: Příchod démona...

30. březen 2009 | 08.01 |
› 

Ne, oheň nezapálili. Dvojice nechce budit pozornost. Oba jsou tvrdí muži, pod širým nebem, v podobně hustém lese, v jakém jsou i dnes, nocovali ve svém životě častokrát. Starší z nich, asi pětatřicetiletý muž, vypadá jako zkušený válečník. Častokrát strávil čas jako zvěd v nepřátelském území. Mladší, asi třicetiletý pán v kněžském úboru, zase hodně procestoval. Mezi Kuřimí, Řeznem a Prahou.

"Za jak dlouho Heinzi, to začne?" 

"Až vyjde celé souhvězdí Perunova Kladiva, asi za dvě hodiny."

Válečník něco zabručí. Usedne na kmen, vytáhne tesák a začne si vyřezávat dřívko. Čeká a neví na co. Co vlastně očekává z dnešní noci? Proč bere biskupa tak vážně? Jaké tajemství to dnes odkryje a jak jej použije?

Cítí zvědavost, cítí netrpělivost. Není to past na něho? Nevěří, že by ho biskup chtěl zničit, ale co Heinz? Nedal se někým uplatit? Proč trval na tom, aby na tento výlet šli bez ozbrojeného doprovodu? Říkal, že kvůli utajení. Co chce utajit? Poměry na pražském dvoře? Nebo snad vraždu?

Radslav, kterého jistě čtenář poznává, zlostně zabručí. Neměl by takto propad podezřívavosti. Biskup chtěl spíše odměnit jeho věrnost. Uvidíme, co se bude dít dál.

Pohlédne na oblohu. Celé souhvězdí kladiva ještě nevyšlo. Opět bere do ruky dřívko, zamyšleně pozoruje tvar. Natáčí jej. Najednou se poleká: Dřívko jakoby na něj vyplázlo hadí jazyk, na chvilku spatřil podobu hlavy démona. Leknutím odhazuje dřívko pryč.

"Je čas, pane..."

Heinz se vydává na cestu a Radslav jej následuje. Opatrně našlapují, aby se neprozradili neopatrným zvukem. Po pár minutách chůze se Radslav na chvíli zastavuje. Slyší bubny. Zašeptá:

"To je ono?"

"Ano pane..."

Pokračují v cestě. Opatrně se prodírají křovinami, jdou hustým lesem, jdou za zvukem.

"Teď tiše a opatrně pane.."

Les končí, za ním je mýtina, kterou svit úplňku nesměle prosvěcuje. Na tomto paloučku je vidět kruh mužů, ukrytí v roztodivných maskách, kteří divoce bubnují na prapodivné nástroje, uprostřed kruhu tančí nahá dívka, s věncem květů ozdobená. Rytmus se stále zrychluje, stejně, jako tanec dívky. Z ničeho nic hudba utichá. Všichni pozorovaní padají obličejem k zemi. Na palouček přijíždí žena, na bílém neosedlaném koni, oděna do slovanského svatebního roucha. V pravé ruce třímá roh hojnosti, v levé uzdu koně. Zastavuje u kamenného oltáře.

"Jakou oběť přinášíte mému pánu?"

Ptá se žena ostrým hlasem. Radslavovi ten hlas připadá velmi známý. Již ho někdy někde slyšel. Snaží se vyvolat z paměti vzpomínku, která by mu ozřejmila totožnost záhadné kněžky, však zatím marně. Pociťuje neklid, neznámé, ještě nepoznané temno, kterého obklopuje. Není to temno tmy noci, ale temno tmy zla. Na tomto místě vládne Ztracenost.

Skupina dalších mužů přichází k oltáři, vedou statného, asi ročního býčka. Žena seskakuje z koně, přijímá obětní nůž a jistou rukou bere býkovi život. V tu chvíli se zalesknou její oči, do kterých se Radslav podívá.

A je poražený. Cítí, že pozbývá všechnu svoji vůli. Krátký boj s neviditelnými silami prohrává, padá v bezvědomí k zemi a jeho tělo se opakovaně zmítá v křečích.Kněžka toto vše zaregistruje. Zvedá ruku směrem k Radslavovi. V tom okamžiku se jeho tělo uklidňuje, křeče jej opouštějí. Radslavovi se na okamžik vrací mlhavé vědomí. Spatří kněžku, kterak se nad ním sklání. Poznává ji: Kněžna Drahomíra, choť pražského knížete.

Ráno se Radslav probouzí na úpatí hory Říp, ve stínu vysoké lípy, ke které je přivázán bílý kůň jako živý důkaz, že temnota dnešní noci, kterou stále pociťuje uvnitř své duše, byla a je skutečná. Šílená bolest hlavy ho neopouští, jak věrný průvodce, ještě několik dlouhých hodin. V tašce u sedla bělouše Radslav nalézá ječmennou chlebovou placku a měch s mlékem. Kníže se jídla nedotkne, vyskočí však do sedla a cvalem se obrátí směrem na Kuřim, své sídlo...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře