VBBII: Své slovo již dal a nelze ho vzít zpět...

6. prosinec 2010 | 17.45 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Přichází jaro a spolu s ním se do Prahy vrací veselí a zpěv. Pod vedením notáře Michala přijíždí velké poselstvo z Řezna, od biskupa Tutona. Na jeho počest se Praha obléká do slavnostního roucha. Vystoupení kejklířů, zápolení družiníků, hudba, zpěv, to vše vítá vzácné hosty.

Neboť Michal nepřijel s prázdnýma rukama, ale s bohatými dary. Nejprve biskupův vyslanec předává dar nejvzácnější: Rámě svatého Víta. Ve slavnostním procesí se pak tato relikvie ukládá do kostela Panny Marie, kde každý poutník dostává příležitost uctít světce i Boha pokleknutím a políbením.

Michala pak doprovází sbor šesti misionářů, které vede kaplan Jan. Nikdo z nich sice neumí ani slovo česky, ale dostanou k dispozici jáhny, překladatele, kteří se zároveň stanou i jejich učedníci. Moc jich sice není, lidí znalých cizího jazyka, ať už latiny, nebo němčiny, se dalo napočítat na prstech jedné ruky. Spolu s nimi se do vlasti vrátili i tři nově posvěcení kněží z domácího národa: Krastěj, žák Učenův, Kliment z metodějovské tradice a Klepla, chovanec kněze Heinze z Kuřimy. Ti také budou misionářům po ruce.

Třetí dar přichází na řadu druhý den. Na základě plné moci notář Michal slavnostní bohoslužbou posvěcuje dostavěný kostel sv. Jiří. Praha tedy získává svatostánek druhý. Michal sice navrhoval posvětit kostel svatému Vítu, ale Václav odmítl. Jednak chce ctít přání svého zemřelého otce a jednak má s Vítem jiné úmysly. Plánuje postavit velkolepou rotundu, jakou viděl v Magdeburgu. Rotundu pro reprezentativní účely. Rotundu, která by povznesla o třídu výše pověst země jako země oddaná křesťanství.

Slavnostního času využívá Václav k tomu, aby svolal sněm všech Čechů, Doudlebů, ale i Zličanů, vedených knížetem Radslavem a jeho nejstarším synem z prvního manželství Bořivojem.

Na tomto shromáždění pak veřejně vyjádřuje svoji vůli. Zde jmenuje kaplana Jana svým kancléřem a arcijáhnem, Tichana velitelem družiny, vladyku Těcha županem Prahy, vladyku Buděje zase županem Doudleb, Jaroslava nechává na Tetíně, Mstinu na Levém Hradci, stejně jako nemění velitele další významné pevnosti, Pšova. Novou pevnost svěřuje Tyrovi. Dále oznamuje úmysl obnovit pevnosti Budeč, Libušín a Lštění, práce mají vést Laban, vršovec Česťa a Mstinův syn Marek. A pak představuje Podivena jako správce dvora – přičemž Prostěje si nechává jako Podivenova náměstka -  a seznamuje delegáty s ustanovením rady starších, kterou povedou Ctihlav a kaplan Pavel.

Pak si ještě pozve všechny župany a faráře všech hradišť, aby je seznámil s povinnostmi, které od nich čeká. Oznamuje jim i to, že čas od času k nim pošle nějakého člověka, nebo i celou rodinu, aby se usídlili v jejich okrsku. Tito lidé by se měli každou neděli ukázat v kostele a v době osobních zpovědí se setkávat s místním farářem, který o nich bude zpracovávat pro panovníka pravidelná hlášení. Jestliže by se však dvakrát za sebou nedostavili ke zpovědi, pak župan zajistí vyšetření důvodu nepřítomnosti. Ale je vyžadováno, aby se těmto lidem zajistila dskrétnost, za to ručí, jak župani, tak i farářové, svým úřadem.

Poslední překvapení si Michal nechává na poslední, neformální slyšení. No soukromé, Václava obklopují jeho nejbližší: Matka Drahomíra, Radslav s Bořivojem, Ctihlav, Pavel, Tichan, Těch, Mstina, Podiven, a Bolek a Bohuslavou.

"Král, Jindřich Ptáčník," oznamuje Michal slavnostním hlasem, "ti nabízí ruku své dcery, princezny Gerbergy..."

Sál zašumí, Bohuslava zbledne. Všichní přítomní si uvědomují, že se Václavovi dostává velké cti. Jindřich možná kompenzuje své selhání z předloňského roku, kdy Václava jako svého spojence vydal Arnulfovi do rukou. Také Drahomírou zpráva zatřese. Přece jenom si uvědomuje, že její pocity vůči Ptáčníkovi se nemění. A to i přes tu velkou změnu ve svém vnitřním světě, kterou v posledních měsících prochází.

Václav však odpovídá přiškrceným hlasem:

"Vyřiď, Michale, prosím mé poděkování králi Jindřichovi, za tu velkou čest, kterou mi nabízí, kterou však musím odmítnout..."

"To nesmíš Václave," vykřikne Mstina, "urazíš jej!"

Václav pouze pokrčí rameny.

Michal se opatrně zeptá: "A co mu jako mám říct..."

"Pověz mu třeba, že jsem se stal eunuchem..." Bolek vyprskne smíchy, na naštvaný pohled Michalův se omluví.

"Mám mu snad lhát?"

"To není tak docela lež..."

Pak se Václav zadívá na Bohuslavu. A prohlásí:

"Rci mu, že Václav se mu moc omlouvá, ale své slovo již dal jiné osobě a nemůže jej vzít zpět..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře