Tichost, mírnost, pokora...

21. březen 2009 | 10.17 |

Blahoslavení tiší, mírní, neboť oni dostanou zemi do dědictví... Mat. 5,5

Ale pokorní obdrží zemi... Žalm 37, 11...

Vezměte na sebe své jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutí svým duším... Mat 11, 29

Tichost, mírnost, pokora. Trošku mi to zní jako heslo Velké francouzské revoluce: Volnost, rovnost, bratrství.  Kdo to jsou ti tiší, mírní a pokorní, teří zdědí zemi? Máme svou představu, že. Nějakého ušlapánka vzadu, anebo hinduistického mnicha, který za celý život neřekne nic jiného, než jedno dlouhé Óóóm. Případně Diogéna, který žádá Alexandra Makedonského: Ustup mi ze světla. Ale Bible nám předkládá (minimálně) dva jiné vzory: Mojžíše a Ježíše Krista. Co to tedy znamená, být tichý?

Ano, tichý je ten, kdo nemluví. Respektive, kdo mlčí, když mlčí Bůh. Avšak promluví tehdy, kdy promluví Bůh. Neboť to je Bůh, kdo skrze něho hovoří. Mírný se chová mírně tehdy, kdy se chová mírně i Bůh, avšak zasáhne rázně tehdy, kdy Bůh zasahuje skrze něj. Tichý mlčí, když má mlčet, ale hovoří tehdy, kdy má zvednout svůj hlas. Tichý mlčí tam, kde by jeho slova bořila, ale mluví tam, kde jeho slova budují. Jeho slova nepůsobí bolest, která boří, ale mohou způsobit bolest, která buduje.  

Tichý člověk si nestěžuje nepovalaným lidem, ale za všech okolností děkuje Bohu.  Tichý člověk si nestěžuje, že má malý plat, neboť ví, že i ten je Milostí od Pána. Tichý člověk si nestěžuje na své kolegy, šéfa, bratry v církve, neboť ví, že právě do těchto kolektivů a těchto vztahů ho postavil Pán. Ví, že právě proto je tam poslán, aby situaci svou přítomností měnil, anebo se minimálně za tuto změnu modlil.  Tichý člověk neprojednává s lidmi to, co by měl projednávat s Bohem, neříká lidem to, co by mělo slyšet jen Ucho Hospodinovo.   

Pokorný člověk si nenalhává nic o sobě. Dívá se na sebe pravdivě. Nesmýšlí o sobě více, ale ani méně, než je pravdivé. Nezavírá oči před svou hříšností, nezavírá oči před svou závislostí na Pánu. Dívá se pravdivě i na vše, co ho obklopuje, pravdivě v tom vidí Boží Milost, Boží řeč k němu. Pokorný člověk se raduje z Boží Přítomnosti, z toho,  když je oslaven a vyvýšen Bůh, ačkoliv on sám stojí opodál, nepovšimnut. Pokorný člověk dává prostor Boží Slávě, Boží Moci, Boží Milosti i Božímu soudu.  

Tichý člověk není ten, který mlčí, protože je mu to všechno jedno. Mírný člověk není ten, kdo  falešnou toleranci zneužívá jako alibi pro svou ignoranci. Pokorný člověk není ten, kdo říká, že nic nepotřebuje. Tichý člověk není ten, který, jak učí budhismus, se citově izoluje od světa, je mu všechno jedno, protože se bojí, že když se k něčemu citově upne, bude trpět. Ježíš Kristus se citově neizoloval od světa. Naopak, z hloubky svého srdce miloval lidi, i když jej zraňovali, i když jej přibíjeli na kříž, on je miloval a z lásky se za ně modlí. Také Mojžíš se citově neodpoutává od lidu, který vede, ale naopak, když se Bůh rozhodne jej zahladit, z lásky se postaví právě mezi svůj lid a Boží hněv. Stejně tak se Ježíš staví mezi Boží Hněv a všechny hříšníky světa. Obdobně touží apoštol Pavel být odvržen od Boží Tváře za svůj lid.

Tichý člověk není poustevník kdesi v pustině, který mlčí proto, že se izoloval od lidí, a tak ani nemá s kým mluvit. Pokorný člověk není ten, kdo se izoluje od potřeb  svých bližních. Ano, je čas být sám, ale také je čas být s bližními. Tichost není ve věčném mlčení.

Tichý a pokorný člověk je ten, kdo se učí od Ježíše Krista. Ten v Něm nachází odpočinutí své duše.

 Doplnění: http://bohu-a.svetu.cz/15693-neni-dobre-aby-byl-clovek-sam.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře