Slovníček křesťanských pojmů: A - pokračování

14. prosinec 2010 | 18.33 |

Malý slovníček křesťanských pojmů: Antisemitismus, Apokalyptická literature, Apoštol...

Vážený čtenáři,

my, křesťané, si často tak mezi sebou říkáváme, že při sdílení víry a svědectví s nevěřícími lidmi používáme slovníček, žargón, mluvu, kterým rozumíme v podstatě jenom my sami :-) Tato propast mezi věřícím a nevěřícím může být překonávána jenom působením Ducha Svatého. Přesto mne tyto řeči inspirují k tomu, abych se pokusil, co možná nejjednodušeji, vysvětlit některé křesťanské pojmy a pomoci tak k pochopení sdíleného, jestli by byl o to zájem. Nuže, pojďme od písmene "Á" :-).

První díl si můžeme přečíst zde: http://bohu-a.svetu.cz/14248-slovnicek-krestanskych-pojmu-a.html

Antisemitismus: Nenávist proti sémitské rase, především proti Židům. Antisemitismus se vybíjel v nejrůznějších pogromech, svou uměleckou tvář záskala v židovském obchodníku Shylockovi ze divadelní hry Wiliama Shakespeara "Kupec benátský" (recenze na stejnojmenný film zde). Avšak ve své hrůzné nahotě se naplnil v nacisty zorganizovaném holocaustu. S antisemitismem se potýkalo i středověké křesťanství, zvlášť pro nesprávně chápanou úlohu židovského národa při odsouzení Ježíše Krista. Nebyli to židé, kteří ukřižovali Krista, byl to v jejich zastoupení celý svět. Ježíš Kristus v Janově evangeliu sám říká, že nikdo mu život nebere, to On sám jej dává za mnohé.

Apolegetika: Obhajoba názorů ve filozofické debatě.  Křesťanské učení bylo vždy napadáno nejrůznějšími filozofy a logiky hledající moudrost, zvláště pak v prvních staletích po Kristu, kdy učení ještě nebyli pevně zformulováno. Tyto útoky však na druhé straně pomohli církvi zformulovat základní stanoviska křesťanské víry, inicializovali a urychlili tento rozvoj.

Apokalyptická literatura: Literální směr typický pro judaismus a křesťanství. Autoři jednotlivých apokalyps se zabývají popisem budoucnosti mnohdy konce světa, ale zároveń se apokalyptické děje prolínají i s autorovou (a samozřejmě i s naší) současností, přičemž současné a budoucí děje ve své většině nelze snadno rozlišit.

Apokalypsy bývají psány symbolickým jazykem, vykládat je tedy doslovně nebývá dostatečné a může naopak zavést vykladače špatným směrem. Apokalyptickou literaturu můžeme rozdělit do dvou skupin: Kanonické, t.j. psané pod Inspirací a vedení Ducha Svatého a nekanonické, t.j. lidské představy, případně satanovy lži.  V bibli máme příklad apokalyptické literatury hlavně v knize Zjevení Janova. Apokalypsa se objevují i v částech jiných biblických knih, například u proroka Daniele, Zacharjáše, u evangelistů a podobně. Typické pro apokalypsu jsou také výzvy k zapečetění proroctví a k jeho odpečetění a zveřejnění v ten pravý čas, což pro nekanonické autory dávalo prostor přihlásit své dílo pod některou slavnou osobností (třeba i dávné) historie a tím zároveň vysvětlit, proč to dílo nebylo známé předchozím generacím. Mezi nekanonické, t.j. takové, ve kterých prvotní církev nerozeznala hlas Ducha Svatého, patří třeba Zjevení apoštola Petra, nebo apokalypsa Henochova, nejsem si jist, jestli se tyto spisy uchovaly do dnešních časů.

apokryf: Nekanonický spis popisující biblické události anebo události spjaté s Biblí. Bývají to buď neškodné pohádky, anebo pokusy Satana skrze sektáře o pozměnění biblické zvěsti.Viz pozdější heslo: Kanonizace (dá-li Pán a dojdeme-li k němu) Mezi apokryfy křesťané počítají některé pseudo-evangelia, či nekanonické apokalypsy. O novozákonních apokryfů panuje mezi křesťanskými církvemi, snad s vyjímkou syrských a koptských ortodoxních církví, shoda. Horší je situace u starozákonních apokryfů. Zde například římsko-katolické církev uznává spisy, u kterých protestanté nevěří, že se jedná o inspirované dílo Ducha Svatého. Jedná s eo tzv. deuterokanonické knihy.

apoštol: Toto slovo v Bibli nalézáme v několika významech. V nejužším slova smyslu se jedná o Dvanácku učedníků ustanovených samotným Kristem v době jeho pozemského života před ukřižovaním. Tito apoštolové se stali autoritativními svědky Kristova vzkříšení, autorativní vykladači Kristova života, smrti, skutků a učení. Po zradě Jidášově bylo nutné jejich počet doplnit do dvanácky. Petr Šimon svou autoritou prosadil los, do kterého postupovali učedníci, provázející Krista od samotného putování až po jeho smrt na kříži a kteří se stali svědky jeho ukřižování. Tímto sítem prošli dva: Josef a Matěj. Los pak ukázal na Matěje. Viz (dá-li Pán) heslo losování. Mimo okruh této dvanáctky byl pak samotným Kristem zcela mimořádně určen za autorativního apoštola pohanů i Pavel Saul, kterého za autorativního apoštola autorativně uznala i samotná Dvanáctka zastoupená Petrem Šimonem. Po smrti apoštola Jakuba Zebedea však k další volbě apoštola k doplnění dvanáctky nedošlo. Tím je dáno na vědomí, že počet autorativních apoštolů je již uzavřen. V současné době se vyskytuje několik jedinců (zvláště v charismatickém, letničním nebo hnutí-viráckém prostředí), kteří se prohlašují za novodobé autorativní apoštoly. Stejný nárok vznáší i církve vyznávající tzv "apoštolskou posloupnost." Avšak z výše naznačovaného důvodu se osobně domnívám, že můžeme jejich nároky odmítnout. Apoštolskou autoritu (svědeckou avykladačskou) v dnešní době má pouze Bible. Tito autoritativní apoštolové spolu s proroky tvoří základní kámen církve.  Ve volnějším, neautoritativním, významu toho slova můžeme chápat apoštola jako svědka a vyznavače Kristova učení, jako Kristova posla do života toho, či onoho, konkrétního nevěřícího člověka.

apoštolát: Úřad apoštola. Respektivě doba, ve které ten či onen apošol vykonává úřad apoštola. T.J. od Kristova pověření až do smrti (nebo v Jidášově případě do jeho zrady).

apoštolská církev: Prvotní církev až do chvíle smrti posledního autorativního apoštola - buď Jana Zebedea někdy kolem roku 100 po Kristu, anebo dokonce apoštola Tomáše, který - tuším - podle tradice žil až do roku 130.  Za apoštolskou církev se označuje i církev Římsko-katolická stejně jako Apoštolská církev.

apoštolská posloupnost: Víra v nepřetržené předávání apoštolského úřadu z generace na generaci. Osobně tomuto učení nevěřím ze dvou ůvodů. Jeden jsem popsal u hesla "Apoštol:" Kruh autoritativní apoštolů byl uzavřen a nebyl již po smrti jednotlivých apoštolů doplňován. Druhý důvod spočívá v tom, že se jedná  v podstatě o křesťanskou obdobu  židovské víry předávání si dědictví Abrahamova zaslíbení z otce na syna. Tato víra vedla židovský národ k sebeuspokojení, které kritizoval Jan Křtitel, který prohlásil.: Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Mat 3,8. V Lukášovi Jan tato slova doprovází výzvou k nesení ovoce. Viz heslo "církev viditelná." Jan zde nepodmiňuje příslušnost k židovskému vyvolenému lidu dědictvím Abrahamova těla, ale Abrahamovy víry a nesení ovoce.  Tohoto ovoce se pozemské středověké římské instituci stojící na skále papežství nedostávalo. Více heslo v rejstříku:  římskokatolická církev - středověká pozemská instituce.

Apoštolské vyznání víry: V podstatě nepřesný název nejstaršího křesťanského vyznání víry pocházející z počátku třetého století, kdy existovalo jako souhrn otázek a odpvědí při svátosti křtu. Je možné, že všal toto vyznání pochází ze strší tradice, která mohla sahat do apoštolských dob. Jedná se o krátké shrnutí učení apoštolů:

Věřím v Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného,
Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontiem Pilátem,
ukřižován umřel i pohřben jest;  
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha,
Otce všemohoucího,
odtud přijde soudit
živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla
a život věčný.
Amen.

apoštolský nuncius: Vyslanec římského papeže, respektivě státu Vatikán.

apoštolský stolec: Až "básnické" označení úřadu římského papeže. Viz heslo: biskup římský.

1. revize: 17.12.2010 v 1:05 hodin...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře