Odpovědi na otázky muslimů ohledně ukřižování II

17. březen 2009 | 18.28 |

Načali jsme seriál odpovědí na otázky ohledně ukřižování, které jsem našel na jednom islámském webu. V minulém článku jsme se zamýšleli nad tím, zda-li odpovídá ukřížování Spravedlnosti, moudrosti a milosrdenství Boží. Dnes se podívejme na druhou otázku, která má s tou první hodně společného:

2. Je od Boha spravedlivé (nebo od kohokoli jiného), aby se někdo kál z hříchů nebo špatností jiných, z hříchů, s nimiž tento kajícník nemá nic společného?  
 

Je spravedlivé, když se váš přítel postaví do cesty kulce, která je určena Vám?

Není. Ale spasení, které přinesl Jeříš Kristus, není otázkou Boží Spravedlnosti, ale Boží Lásky. Neboť Boží Spravedlností jsme všichni odsouzeni. Všichni jsme sloužili Zlu, všichni jsme otročili hříchu. Všichni jsme přijímali jeho mzdu: Mzdou hříchu je smrt.

Četl jsem, v knížce Více než tesař, takový příběh. Bylo nebylo, v jednom městě soudil jeden soudce. Onoho dne musel soudit zapeklitý případ. Přivedli před něj ženu, která řídila v opilosti. Odsoudil ji k pokutě, odklepl rozsudek, pak sňal svůj kabát, přišel k pokladníkovi a pokutu zaplatil. Jakto? Ona řidička totiž byla jeho dcerou. Rozsudek, odsouzení, bylo otázkou spravedlnosti, zaplacení pokuty zase bylo otázkou lásky.

Povyprávím ještě jeden příběh, který se traduje, už jsem ho slyšel ve dvou verzích. Vystupuje v něm Napoleon. Ten, prý, údajně, jednou odsoudil vojáka za dezerci k trestu smrti. Tu se k němu dostala matka toho vojáka a volala o Milost. Napoleon se zamyslel a odpovídá, že voják je přece vinen, nebylo by spravedlivé, kdyby ho nepotrestal. Matka mu na to řekla, že si je vědoma, že její syn je vinen, ale že právě pro to nežádá o spravedlnost, ale o Milost.

V Ježíši Kristu Bůh převzal náš hřích na Sebe, aby jej zaplatil.

Proč to udělal? Protože miluje. Protože v Nás miluje Ježíše Krista, jehož prolitá krev proudí v našich žilách, jehož lámané tělo přinášíme k Božím Nohám. Bůh si nelibuje ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Hospodinův.

Vraťme se k příkladu s rozbitým oknem tak, jak jsme jej prezentovali v minulém článku tohoto seriálu. Připomenu děj: Osmiletý syn rozbije při fotbalu okno, co udělá otec? Víte, tomu synu to může být moc líto, může upřímně plakat a kát se a slibovat, že už to nikdy neudělá. Ale synova lítost ono okno nespraví. Stále tu je škoda, kterou někdo musí zaplatit. Stejně tak i případ zaměstnance, který způsobí škodu. I jemu to může být velmi líto, ale ta škoda, ta škoda zůstává a někdo jej musí zaplatit. I nám může být velmi líto našeho hříchu, avšak dluh, ona mzda hříchu, zůstává a brání nám v přechodu do Králoství nebeského.  Kristovo zaplacení našeho dluhu nás nezbavuje pocitu lítosti nad tím, co se udělalo, ba právě naopak, vždyť náš hřích, naše chyba, ublížila člověku, Našemu Pánu, ktereho milujeme a který miluje nás. Přestavte si, že uděláte chybu, například ve výpočtu nějaké chemické reakce a za tu chybu zaplatí váš příbuzný, matka, otec, který se obětuje, aby jste vy nepřišli k úhoně. Pak se lítost nad tou chybou násobí ještě tím, že postihla blízkého člověka. Ale když si uvědomíme, že to Kristus vykonal dobrovolně, z lásky k nám, pak se k pokání přidá i nový pocit: Vděčnost. Vděčnost, která zavazuje.   

Muslimové "sází" na Boží Spravedlnost. Ale naše spása není v tom, že bychom byli Bohem souzeni spravedlivě, ale v tom, že nebudeme souzeni vůbec. Kdybychom byli souzeni spravedlivě, tak bychom neprospěli. Ale Bůh nechce, abychom neprospěli. Proto nás nesoudí. Ale Zlo musí být potrestáno, hřích musí dostat svou mzdu, smrt. Dluh musí být vyrovnán. A kde není dluh, kde není žaloba, tam není ani soud.

Protože přišel Ježíš. Přišel sám, dobrovolně. Nikdo mu život nebral, jak vyznává v Janově evangeliu, on sám jej dal. Odebral od nás mzdu našich špatných činů a přibil ji na kříž.

Přítel z úvodu článku měl tu možnost, aby svým životem zachytil kulku, která šla k Vašemu srdci. Kdyby jste i vy měli tu možnost, udělali by jste to samé. Ale Vy tu možnost nemáte. Proč? Protože my všichni jsme sami odsouzeni. Vinu za vinného nemůže nést sám vinný, neboť i On je odsouzen. Jestliže jsi ve vězení s trestem do životí, pak nemůžeš vzít druhý trest do životí za svého blízkého, neboť už sám sedíš za svůj zločin. Stejně tak za naše hříchy mohl svým Životem zaplatit jenom ten, kdo sám hřích nemá. Protože kdyby měl, pak by zemřel za hřích svůj, ne za hřích náš.  

Jedinný mohl nést naše hříchy, Ježíš Kristus.

Tím, co zakusí můj spravedlivý služebník, získá spravedlnost mnohým: On na sebe vezme jejich nepravosti. Proto mu dávám podíly mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist, za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. Izajáš, 53 kapitola, 11 a 12 verš. 

Kdo věří v Ježíše Krista, kdo věří Ježíši Kristu, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného, jedinečného Syna Božího. Jan 3, 18

Související články:

http://bohu-a.svetu.cz/13388-jsme-spaseni-skrze-krivdu.html

http://bohu-a.svetu.cz/13701-cirkev-jako-opora-a-sloup-pravdy.html

http://bohu-a.svetu.cz/13836-odpusteni-je-sladke-slovo.html

http://bohu-a.svetu.cz/14217-opora-a-sloup-pravdy-iii-ukonceni.html

http://bohu-a.svetu.cz/14966-proc-nejsem-muslimem-i.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře