Rudolf Petr: Dobrodružný život víry, VI. část

4. říjen 2010 | 21.38 |

Rudolf Petr: Dobrodružný život víry - Pod ochranou Nejvyššího...

Na zásah úřadů odchází Rudolf do menšího pražského sboru Na Pankráci po kazateli Stanislavu Švecovi, který se stal kazatelem vinohradského sboru. V Praze si musel zvykat na velkoměstské prostředí, avšak i zde si zamiloval rodinu Boží, které s láskou a porozumění sloužil Slovem Božím sedm let. Myslel si, že zde zakončí svoji službu až do důchodu, ale Boží Plán byl jiný. je povolán do sboru ve Vykýřovicích, kde ještě deset let věrně sloužil. V roce 1980 odchází do důchodu za svými dcerami Boženou a Martou do připraveného bytu v Ostravě - Hrabůvce. Zde ještě občas posloužil zvěstí evangelia ve svém sboru BJB a k tomu ještě v Armádě Spásy v Kunčičkách, kde je ředitelem náš kazatel Karel Buba. Kdo může a chce být ještě užitečným dělníkem na vinici Boží, toho Pán nenechá zahálet. Dělníků je stále málo a vinice je veliká - Tento svět!

Čtyři roky byla rodina prostorově od sebe vzdálená, avšak srdcem si byli stále velmi blízcí. Vždyť je spojovalo nejenom pouto rodinné, manelské, ale  nad to Láska Boží, která byla rozlita v jejich srdcích. Láska Kristova je spojovala a uzpůsobovala k pravé věrnosti a vzájemné oddanosti. S Boží pomocí mohli snášet, níst a vydržet všechny útoky a nástrahy Satanovi. Kolik to bylo radosti, jásotu, když tatínek přijel domů na svátky Vánoční. Aspoň  týden, nebo dva se všichni těšili, že mohou být spolu doma, že mohou chodit společně na vycházky do zámecké zahrady a zvláště také do shromáždění ke slyšení Božího Slova. Kazatel Burget s rodinou i ostatní bratři a sestry měli radost.

Božence očička jen jiskřila radostí a štěstím, že tatínek přijel, je doma, mohla si večer vedle něj a maminky lehnout a klidně spát a odpočívat. Tatínek byl doma. Co se na něj načekala a s maminkou se modlily, aby přijel a byl už doma.

Mezi nejkrásnější dny a měsíce patřily prázdniny. Tři měsíce bývali pospolu. Jednou to bylo v Bělé pod Bezdězem, jindy při sboru na Pankráci v Praze, nebo v Jesenici u Rakovníka. Nedá se to ani slovy vyjádřit, co všechno a jak prožívali tyto společné dny a měsíce. Ta bohatost zážitků, zkušeností, a veliké radosti. Ta pestrost rozmanitých událostí a proměn obecenství. Všude byli obklopeni velikou láskou a porozumění bratří a sester. Provázelo je Pravé Boží Požehnání, které člověka obohacuje, bez všelikého trápení. To všechno bylo jen a jen projevem, důkazem, veliké Boží Lásky a Milosti. Tři roky prázdnin!  

Třicet let v plné aktivní službě, za doprovodu milé a statečné manželky Boženky (roz. Březinová) - spolu s dětmi: Boženkou a Martičkou. Co to bylo změn, milých i nemilých, snadných i těžkých. Sedmero stěhování. Všude trošku jiné ovzduší, prostředí, bydlení.  Bylo zapotřebí vždy znovu a znovu si zvykat a přizpůsobovat se novým potřebám a možnostem. Avšak, když je Láska a Oddanost Bohu a Jeho dílu, jde všechno zvldat a vytrvat s Boží pomocí.

Velikou pomocí a podporou bylo šťastné a radostné manželství Rudolfa a Boženy Petrových - s dvěmi dětmi. Všichni žili skromně, oblékali se jednoduše a měli se velice rádi. Maminka byla výborná kuchařka a dobrá, skromná hospodyně. Nestěžovala si a nereptala, když někdy se v něčem projevil nedostatek. Oba rodiče věřili, že Hospodin opatří včas, co je třeba.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře