VBBII: Nevítaná návštěva...

22. leden 2011 | 09.19 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Tato návštěva nepřináší Tyrovi sebemenší potěšení...

Dívá se na člena vlastního rodu. Muže, kterého zná dlouhá léta, se kterým sdílel mnohé útrapy ve službách Přemyslovců. Avšak v posledních měsících se mezi nima propadla zem, objevila se propast, přes kterou dodnes neměl nejmenší chuť postavit most. Zrádce, který málem celému rodu přinesl záhubu.

"Co po mně chceš, Hněvso..."

Hněvsa se rozesměje. Byly doby, kdy všichni příbuzní v čele se slovutným Tyrem stáli před ním v uctivém postoji. Mocný Hněvsa, blízký přítel knížete Spytihněva, spolupracovník Vratislava, jednu dobu první muž země. Avšak prohrál a nebojí se to přiznat.

"Zavzpomínat si na staré časy, Tyre. Před dvěma lety jsi býval ke mne uctivější... Ach ano, tenkrát jsi mne často potřebovat, ty, i celý rod... Dnes? Nevyčítám ti to, dnešní doba nás nutí zapomínat... Zapomínat na slušnost, zapomínat na vděčnost..."

"Pohledávky zrádce propadají knížeti..."

Hněvsova nálada vypadá nezničitelná. Přiskočí k Tyrovi, mocně jej chytne pod krkem a s výsměchem mu povídá:

"Milý Tyro, dnešní zrádce zítřejší hrdina..."

21cm; font-style: normal;" class="western">Tyr zalapá po dechu, ale odpadlík, ač se stále upřímně a vesele směje, stisk nepolevuje. Chápe, jde o život. Brání se, marně. Vzduch dochází.

"Cože to říkáš?" Ptá se Hněvsa...

"Prosím..." Zachrochtá Tyr. Na to ho psanec pouští. Konečně. Vladyku ovládne divoký osvobozující kašel, ale vzduch konečně volně plyne do plic.. Teď však návštěvníkova pěst dopadne na jeho tvář a pošle jej k zemi.

Hněvsa k němu skloní, uchopí jej za hlavu a zašeptá mu:

"Vzpomeň si, drahý příteli, na služby, které jsem ti poskytnul. Stejně, jako jsi skřehotal dnes, skřehotal jsi přede mnou a plazil ses, abych se za tebe či rod přimluvil. Dneska jsem možná psanec, zločinec, ale zítra, pravím ti, zítra mne ti, co mne dnes odsuzují, budou chválit a pět na mne oslavné písně..."

"Tak co tedy chceš?"

"Chci se vrátit, Tyre, ale nechci být na očích. Zaměstnej mne zde, na hranicích..."

Pak se Hněvsa nadechne a pokračuje:

"Pravím ti a spolehni se na mé slovo: Ten chlapec," ukáže do tmy, "ten chlapec na stolici nebude sedět dlouho. Jednou pochopí, nejenom pohané, jako jsem já, ale i křesťané, jako jsi ty, jako je Mstina, nebo Tichan, jednou všichni předáci pochopí, že mnich nemůže vládnout Čechům. Ten mnich nám neposkytuje ani tu nejmenší záštitu. Dneska jsem uprchlík, myslíš si, že jsem bezmocný? Omyl. Stále držím v rukou nitky, stále mám lidi na významných místech, stále získávám zprávy. Pravím ti, existují mužové, kteří jsou i dnes na můj nejmenší pokyn připraveni a ochotni k akci..."

"A kde je máš? Přišel jsi ze tmy, sám a do temnoty odejdeš také sám..."

"Omyl. Mí lidé jsou na správných místech, tam, kde je já potřebuji. I ty jsi můj člověk, i když se tomu snažíš bránit. Tato ruka tě drží pevně v hrsti, jak jsi to dnes poznal na svém hrdle a nepustí tě, rozumíš mi, nepustí tě. Ale poddáš-li se mi dnes, pravím ti, že zítra nebudeš litovat..."

"Proč přicházíš zrovna za mnou?"

"V podstatě nemám na vybranou. Jsi daleko a přesto blízko. Radslav je bačkora, Arnulf už proti Václavovi nepůjde a když ne on, tak Hořibor také ne. Doudleby a Zlíčany už ovládnul, ostatní knížata se před ním také začínají třást strachy. Václav dnes již nemá nepřítele, který by mi poskytnul azyl a podporu... Navíc ty jsi mimo podezření. Vždy jsi veřejně podpořil Václava, čímž jsi strhával i naše staršiny."

"Každý tě pozná..."

"Mne? Ani Tichan mne nepoznal, v těchto hadrech, s přeskou přes oko, bez vousu a z krátkými vlasy. Stál jsem před ním na délku paže, díval se mi do očí a nepoznal mne..."

"Tichan není Těptic..."

"Mezi nejbližšími Václavovými druhy dnes nepatří žádný z našeho rodu... Tak půjdeš se mnou, nebo proti mne?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře