Rejstřík: Bileám, Boháček i Bonifácové

25. prosinec 2010 | 18.50 |

Rejstřík osob (a míst), kteří ovlivnili křesťanství, ať pozitivně, nebo negativně:  "Bib až Bon"

Vážený čtenáři, zvu Vás opět na výlet do hlubin rejstříku osob a míst spojených s křesťanstvím, ať už pozitivně, nebo negativně.

Písmeno: A, B

Bibi, Asie: Pětačtyřicetiletá žena, palestinka, mučednice, obžalovaná z hanobení proroka Mohameda, hrozí ji trest smrti, prezident ji již jednou omilostnil, ale soud jeho milost zase zrušil.

Bible Kralická: Vynikající biblický překlad pořízený Jednotou bratrskou na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, původně "šestidílka" opatřená i výkladovými poznámkami včetně deuterokanonických knih, poslední vydání z roku 1613 se již vešlo do jednoho svazku, avšak jak bez poznámek, tak bez deuterokanonických. Bílá hora pak přerušila další práce na tomto překladu. Vydání z roku 1613 se pak stalo kanonickou biblí pro české protestanty až do vydání Českého ekumenického překladu v roce 1979 (čtyřsté výročí prvního vydání bible kralické). Kralický překlad je na svou dobu zcela vyjímečný tím, že se jedná o překlad z původních jazyků, ne pouze z latinské Vulgáty. V evropském měřítku ji v tomto směru předběhla tuším anglická bible Johna Wiclefa a německá bible Martina Luthera, když tak mne prosím v komentáři opravte.  V době temna se pak kralická bible ocitla na černém seznamu zakázaných knih, státní moc ve spolupráci s jezuitským řádem ji až fanaticky  vyhledávala, systematicky ničila a poddaným se násilně vnucovala tzv. Svatováclavská bible.   Bible kralická je také známá svým "vznečeným" českým jazykem, který se v době osvícenství stal podkladem pro spisovnou češtinu. I díky kralické bibli národ přečkal třísetletou dobu tvrdé germanizace a s ní provázanou násilnou rekatolizaci. 

Bible 21: Původním názvem "Nová bible Kralická.

" Překlad incializovaným Alexandrem Flekem. Alexandr Flek sice oceňoval Český ekumenický překlad bible, ale kritizoval jej za několik věci, mimo jiné za otupovaní hran expresivních biblických výrazů a za vymýšlení si nových pojmů jako "pronárod, či svévolníci." Měl v úmyslu pořídit nový biblický překlad, který by navázal na tradici Bible kralické v krásné mluvě, ale i v přesnosti podkladu. Chtěl bibli přeložit jazykem, kterým hovoří dnešní "sídelní" mládež, čímž se však tento překlad stává překladem "na jedno použití". Osobně se domnívám,  že tento překlad je velmi vhodný (ba možná v současné "nabídce" nejvhodnější) pro první seznámení mladých nevěřících lidí s biblí, je vhodný pro evangelizaci, ale už bych ho, při vší úctě k br. Flekovi, osobně nedoporučoval k hlubšímu studiu (leda jako podklad ke srovnávaní s jinými překlady), ani k účelům liturgickým.

Biblenet.cz: Internetová portál, online vyhledávač v Českém ekumenickém překladu Bible.

Bič, Miloš: (1910-2004) Významný český starozákonní biblista, duchovní Českobratrské církve evangelické, v letech 1961 - 1984 vedl komisi překladatelů Starého Zákona při pracech na Českém ekumenickém překladu.

Bileám: Podivný starozákonní prorok Hospodinův, současník Mojžíšův. Tento prorok se nechal uplatit moábským králem Balákem a přes nesouhlas, který Bůh s touto jehou cestou opakovaně vyjádřil, se uvolnil, by proklel Izrael, t.j. lid, který si jeho Bůh vyvolil, aby mu sloužil jako Jeho Obraz. A ač se Biléam upřímně snažil Izrael proklít, tak přesto z jeho úst šla pouze slova požehnání, které mu tam Hospodin vkládal. Tento příběh je poučný v tom, že Boží Požehnání či prokletí nezávisí na lidských prostřednicích, nelze jej prosadit hrubou silou či svévolnou cestou. Negativní příklad v tomto ohledu můžeme mít s jednání patriarchy Jákoba, který si svévolní cestou chtěl vymoci Boží zaslíbení  a požehnání tím, že vydíral svého bratra Ezaua a podvedl svého otce Izáka. Viz článek zde i zde. Příběh Bileámův Bible vypravuje v knize Numeri, 22. až 24. kapitolá, ale také v knize Zjevení, druhé kapitole.

Bilha: Otrokyně Ráchel. Protože Ráchel sama byla v té době neplodná a nemohla dát svému muži, Jákobovi, syna, přičemž její starší sestra a konkurentka v boji o Jákobovu přízeň jich již porodila hezkou řádku, věnovala ji svému muži, aby Bilha porodila dítě na "Ráchelinina kolena." V té době to byl obvyklý postup, který tehdejší zákon (příklad máme v Chamurabiho zákonech) plně umožňoval. Takovéto dítě pak bylo právně dítětem paní, né otrokyně, která jej porodila.  Později ji svedl Jákobův prvorozený syn Rúbén. Ten vlastně tímto činem povstal proti vlastnímu otci a chtěl si uzurpovat jeho postavení v rodině. Příběhy Bilhy máme zapsány v knize Genesis, 29., 30. a 35. kapitole...

Blahoslav, Jan: Významný biskup Jednoty bratrské, humanista, kazatel, žijící v šestnáctém století. Přeložil Nový zákon z řečtiny do češtiny, čímž položil základ a inspiroval překlad bible kralické. Podrobněji o Janu Blahoslavovi v článku: http://bohu-a.svetu.cz/7641-galerie-osobnosti-jednoty-bratrske.html.

Boáz: Spravedlivý žid v době soudců. Ujal se moábky Rút, která pro svou lásku a věrnost ke své tchýni Noemi opustila své pohanské Bohy, uvěřila Hospodinu a připojila se k vyvolenému židovskému národu. Nakonec ji vykoupil, pojal za svou ženu a splodil s ní Obéda, otce Jišajova, děda Davidova. Tak se moábka Rút dostala do rodokmenu Ježíše Krista. Příběh Boáze a Růt je vyprávěn v biblické knize Rút.

Bolzano, Bernardo: (1781 - 1848) - Matematik, kněz a filozof, původem Ital, od roku 1805 profesorem na Univerzitě Karlově a univerzitním kazatelem v kostele Nejsvětějšího Salvátora, kde významně ovlivňoval českou rodící se inteligenci Národního obrození. V roce 1819 mu císař František I. zakázal učit, posléze byl suspendován. Byla mu vyměřena doživotní renta ve výši přibližně třetiny jeho předchozíhp výdělku. Bernardo se tedy ztáhnul do ústraní. Byl nemocný, trpěl tuberkulózou. Do roku 1825 jej církevní komise vyšetřovala pro jeho názory, které našly živnou půdu mezi univerzitními žáky. Mezi léty 1841 až 1848 pracoval pro Královskou českou společnost nauk, předchůdkyní Akademii věd.   Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernard_Bolzano

Booleanová, Anna: Milenka a manželka krále Jindřicha VIII žijící v šestnáctém století. Kráska, kvůli které se Jindřich VIII toužil rozvést se svou neplodnou manželkou Kateřinou, vdovou po jeho starším bratru Arturovi Tudorovi. Jindřich tento svůj předchozí sňatek považoval za neplatný z důvodu blízkého příbuzenstva, při čemž potvrzení toho nacházel ve faktu, že všechny syny, které mu Kateřina porodila, byli mrtví buď hned po porodu, anebo zemřeli za pár měsíců. Což podle Bible je Boží trest za smilstvo a manželství mezi blízkými přébuznými. Papež to však viděl trošku jinak. Z jeho pohledu měl plné právo z titulu své funkce dát tomuto manželství dispens (t.j. vyjímku), tudíž jej učinit před Božím pohledem právoplatně uzavřené. Z tohoto důvodu král Jindřich odjal anglickou církev z papežovi obedience (t.j. poslušnosti) a poddal ji sobě samému jako její světské hlavě. Tímto aktem vznikla anglikánská církev, která krále rozvedla s královnou Kateřinou a umožnila mu uzavřít sňatek s Annou Booleanovou. Spolu však měli pouze Alžbětu, budoucí panenskou královnu Alžbětu První. O tři roky po sňatku si Jindřich VIII našel milenku novou, Janu Seymourovou a Anna mu začala zavazet. Nový rozvod by však již nebyl z principiálních důvodů možný. A tak, jak již bylo v té době Jindřichovým zvykem, si pomohl vykonstruovaným procesem. Annu obvinil (pravděpodobně křivě) z cizoložství, incestu a velezrady a nechal ji popravit.  Anna zemřela 17.5.1536. Více na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Boleynov%C3%A1

Boromejský, Karel: (1538 - 1584). Italský biskup a kardinál, obětavý služebník potřebných  na straně jedné, teolog Tridentského koncilu na straně druhě. Příbuzný papeže Pia IV. Syn aristokratické rodiny, od 11. let opatem v Boromeji, přičemž výnosy z tohoto úřadu dával chudým. Do studii práv v Pávii se ponořil celou svou silou, mnohdy mu hrozilo celkové vyčerpání. Jeho strýc, Pius IV, jej jmenoval svým sekretářem, kardinálem. V roce 1563 přijal kněžské svěcení a v roce 1565 se stal arcibiskupem v Miláně. Zde zakládal semináře pro mladé kněze. V době morové rány oddaně sloužil nemocným, obstarával léky, ošacení, potraviny. Účastnil se Tridentského koncilu, kde působil v podstatě jako smiřovatel nejrůznějších proudů. Zemřel na celkové vyčerpání, vysokou horečku a na svůj asketický, avšak velice nezdravý životní styl (podceňoval význam spánku i dostatku jídla). Katolická církev jej posmrtně uznala za svatého.

Bosco, Jan: Katolický kněz žijící v devatenáctém století, legendární vychovatel a misionář dětí a mládeže, zakladatel řádu Salesiánů. Římsko-katolickou církví byl posmrtně prohlášen za svatého a za otce a učitele mládeže. Více na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Bosco

Boháček, Alois (*1971): Babtista, člen Bratrské jednoty babtisů, jeden z nejvýraznějších kazatelů dneška, sloužící v Ašském sboru BJB, představitel fundamentalismu. Narodil se v Rumusnku, v rodině české menšiny, vesničky Svatá Helena. Jeho otec, horník a rolník, byl třicet let laickým kazatelem (t.j. kazatelem při zaměstnání) a správcem tamnějšího českého sboru BJB. V roce 1987 přijal křest, pracoval jako vedoucí mládeže. Vyučil se  v Rumunsku a v roce 1992 odešel do země svých předků. Usadil se v Chebu, kde se oženil a pracoval (tuším ve skladu). V Chebském sboru sloužil jako dirigent, učitel besídky, starší sboru a laický kazatel. V letech 94 až 97 vystudoval dálkový teologický babtistický seminář a v roce 2000 přijal nabídku Ašského sboru a stal se profesionálním kazatelem a duchovním správcem sboru. Jeho kázání pravidelně vychází na stránce: http://www.as.bjb.cz/clanky/mp3_kazani_chvaly.html, Ašský sbor dokonce vysílá své bohoslužby live na svých internetových stránkách. V roce 2007 kandidoval neúspěšně do Výkonného výboru BJB, a taktéž neúspěšně kandidoval na kazatel Vinohradského sboru, kde nezískal potřebnou dvou třetinovou většinu hlasů. V době krize Výkoného výboru BJB v roce 2009 bratr kazatel Boháčel byl členem komise, která měla pomoci spor vyřešit. Krize vyvrcholila demisí Výkonného výboru a novými volbami, ve kterými byl za předsedu zvolen bratr Milan Kern, za tajemníka br Luděk Šíp a členy bratři Daniel Kuc (místopředseda), Jan Jackanič a Vlastimil Malý.

Bohorodička: Titul věnovaný Panně Marii katolickými a ortodoxními církvemi jako odkaz tomu, že porodila Boha-Syna, Ježíše Krista, našeho Spasitele a Pána.

Bohuslav ze Švamberka: Český pán, možná nejvyšší komorník a nejvyšší sudí,  žijící v době husitiských válek. Ještě v první srážce husitských válkách u Nekměře bojoval proti Janu Žižkovi, avšak v roce 1421 upadl k Tábořím do zajetí. Poznal tuto revoluční obec zblízka, poznal i táborskou víru a přešel z katolické strany na stranu druhou. Po smrti Jana Žižky společně s Janem Bzdinkou a po smrti Bzdinky samostatně se stal vrchním hejtmanem husitských polních vojsk. Padl v roce 1425 při dobývání rakouského hradu Retzu. Nedlouho po jeho smrti převzal vrchní velení nad husitskými vojsky kněz Prokop Holý.

Boleslav I: Velice schopný český kníže z rodu přemyslovců, vnuk Bořivoje a Ludmily, syn Vratislava a Drahomíry, bratr Václavův a otec Boleslava II, Mlady a Doubravky. Narodil se někdy mezi léty 911 až 915. V roce 929 (nebo v roce 935) stanul v čele spiknutí proti svému bratru, které skončilo vraždou knížete Václava na Staré Boleslavi.Za svůj čin se pak kál celý život. Zasloužil se o rozvoj písemnictví (a to jak negativně - vraždou, o které se hodně psalo, tak i pozitivně - hmotnou podporou). Prosazoval svatořečení svého bratra a vznik pražského biskupství, toho se však nedožil, pravděpodobně pro odpor řezenského biskupa Michala, který odmítal, aby vrah jeho přítele, knížete Václava, byl oslavován jako zakladatel biskupství.

Boleslav II: Český kníže, neschopný syn schopného otce, Boleslava I. Na trůn nastoupil někdy mezi léty 969 až 972, jako dárek dostal pražské biskupství, které v podstatě dojednal jeho otec. Ve válkách s poláky ztratil vše, co jeho otec získal, od Červených hradů, přes Krakovec až po Moravu. tyto ztráty vedly k vnitřní krizi a nepokojům, které se snažil vyřešit tím, že ukázal na vnitřního zrádného nepřítele: Rod Slavníkovců, ze kterého pocházel soudobý biskup Vojtěch Adalbert, sídlíci v Libici. Není jasné, jestli přepad Libice v roce 995 řídil sám, anebo ho měl v réžii jeho syn, Boleslav III. Je docela možné, že v té době ležel po mrtvici ochrnutý a vývoj v zemi nemohl ovlivnit. Zemřel v roce 999.

Bonaventura z Bagnoreggia: (1221-1274) Františkán, filozor, teolog, scholastik, generální ministr "menších bratří" a kardinál. V dětství jej zázračně uzdravil František z Assisi, od té chvíle ho matka nechala františkánům k vychování. 1257 byl zvolen za generálního ministra, řád pak zreformoval. Sepsal dvě legendy o svatém Františku (Malá a Velká legenda). Odmítl arcibiskupský stolec v Yorku. Věnoval se obraně žebravých řádů před snahama o jejich zrušení. Na jejich obhajobu vystoupil na druhém Lyonském koncilu - dokonce přijal kardinálský titul, aby svým slovům dodal váhy. Zemřel 15.7.1274. Posmrtně byl prohlášen za "učitele církve." Bonaventura sespal komentáře k dílům svatým - Sentence Petra Lombardského, ale také k biblickým knihám. Sepsal i Malou teologickou sumu. Snažil se odpoutat teologii od Aristotelovské filozofie, naopak hlásal návrat k Augustinovi. Podrobněji: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bonaventura_z_Bagnoreggia

Bonhoeffer, Dittrich: Významný německý teolog a kněz dvacátého století. Po nástupu Hitlera k moci se stavěl proti antisemitismu a Norimberským zákonům, čímž si zasloužil zákaz veřejné činnosti. Účastnil se  spiknutí proti Hitlerovi v roce 1938. V roce 1943 byl zatčen a po atentátu na Hitlera v roce 1944 odsouzen k trestu smrti. Popraven byl na samém konci války, speciálním příkazem Adolfa Hitlera, o velikonocích roku 1945. V teologické oblasti byl liberálem, autorem kontroverzní vize "nenáboženské" interpretace Bible a křesťanství, kladl velký důraz na Kázání na Hoře a na následování Krista nejenom slovy, ale i činy.

Bonifác z Montferratu: Syn Viléma z Montferratu (legendy od bitvy u Hattínu) a bratr Konráda (další legendy, tentokráte třetí křížové výpravy). Ve zralém věku se stal vůdce kontroverzní čtvrté křížové výpravy, která, ač to nebylo jejím úmyslem a cílem, jaksi "omylem" dobyla v roce 1204 Konstantinopol. Podrobněji o tomto dobytí pojednávám ve článku: http://bohu-a.svetu.cz/14847-1204-dobyti-konstantinopole.html Po dobytí Konstantinopole neúspěšně kandidoval na prvního latinského křižáckého císaře Byzance. Pak se oženil se vdovou po císaři Izákovi II, uherskou princeznou Markétou (Margit) a stal se jako vazal nového císaře Balduina Soluňským králem. S císařem však nevycházel, jejich sporu hrozili vypuknutím občanské křižácké války. Zemřel v roce 1205.

Bonifác VIII: Autoritativní papež v letech 1294 až 1303, nepřítel například i našeho krále Václava II. Dostal se i do krvavého sporu s Filipem Čtrvtým, který gradoval ke konci jeho života. Silně podcenil bezskrupulnost svěské moci. Filip IV ho v roce 1303 zajal, při čemž prý byl i fyzicky napaden. Dva dny byl vězněn bez jídla a vody, po té propuštěn pro pobouření měšťanů v Anagni. Z vězení však vyšel zlomený mocensky, psychicky i fyzicky. Zemřel nedlouho poté, 11.10.1303. Bonifácův osud byl předzvěstí Avignonského zajetí papežů a obrovského vlivu, kterého získali francoužští králové nad římským biskupem.

Bonifác IX: Jeden z legitimních papežů v době Velkého schizmatu. Byl zvolen po smrti "šíleného" Urbana VI v roce 1389, při čemž konkláve odmítla uznat vzdoropapeže Klimenta VII., čímž by bylo schizma vyřešeno. Bonifác obnovil otřesenou autoritu římského papežství, posílen byl papežský stát, a to jak vojensky, tak finančně. Vyhlásil dva svaté roky: 1390 a 1400. V letech 1398 a 1399 vyhlašuje křížovou výpravu na pomoc byzantskému císaři Manuelovi proti turkům vedeným Bajezidem Prvním. Výprava vedená uherským králem Zikmundem, jíž se zúčastnili francouští, velice nedisciplinovaní, rytíři, skončila drtivou porážkou u Nikopole, při čemž však byla zničena i vojenská moc Bajezida a nájezdy Osmanů ustaly na dalších padesát let.  Papež Bonifác založil i tři  univerzity: Ve Ferratu, v Erfurtu a ve Fermu. Umírá v roce 1404.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře