Živá voda...

10. březen 2009 | 18.10 |

Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k životu věčnému... Jan 4, 14.

Voda, kterou dává Ježíš, zde představuje spoustu nejrůznějších věcí, darů, které přicházejí od Pána. Mohli bychom se dnes podívat na Ducha Svatého, na víru, na zdravé tužby, obsah a směr života, mohli bychom rozmlouvat o lásce, o službě, o skutcích, které připravuje Bůh. Já si pro dnešní článek a zamyšlení vybral ještě jeden rozměr života s Pánem - dnes se spolu podíváme na jistotu...

Nemám zde na mysli tu onu pověstnou protestantskou jistotu spasení, kterou mnozí šermují tak, že i já sám v úžasu stojím. Mám na mysli jistoty denodenního života. Člověk si je prostě jist, že stojí tam, kde ho chce mít Bůh. Že rodinu, ve které  se narodil, mu vybral Bůh, tudíž om nemusí hledat jinou, je pro něj ta nejlepší. Ví, že jeho snoubenku, manželku, mu posílá Pán, na celém světě Bůh pro něj nestvořil žádnou jinou. Taktéž sbor, do kterého patří. To Bůh sám jej vedl tak, aby překročil práh toho či onoho sborového domu. Nemusí tedy hledat sbor jiný, ne, do toho či onoho sboru se duchovně narodil.  Anebo služba. Nemusí to být nic slavného, ale povolává jej k ní Pán.

To neznamená, že všechno půjde hladce. Že nepřichází či nepřijdou těžké chvíle. Zklamání. Bolest. Ne. Ale můžeme si být vědomi, že i ty těžké chvíle přichází od Pána. Jsou tu pro to, že je to pro člověka dobré. A nejenom pro něj, ale i pro Samotného Boha, který se pak může radovat a může se oslavit skrze tyto životní okolnosti. Život s Bohem neznamená bezstarostnou procházku růžovým sadem, s hlavou někde v oblacích. Ne. Ale Boží přítomnost dává jistotu, pokoj.

Odkud pramení tato jistota? Z nějakých pocitů? Je to něco, co lze cítit? Ne. Nebo něco, co si člověk logicky zdůvodní? Také ne. Je to jen a pouze Boží dar, Boží Milost. Je to jen a pouze Boží Milost, která člověka podepírá, abych neselhával.

Přesto osobně selhávám. Selhávám každý den. Když přepnu na mód soběstačnosti. Avšak často i má selhání jsou Boží Milostí, skrze které hovoří, skrze které Pán ukazuje, co není v mém životě dobré a v pořádku.

Tato jistota vede k tomu, že člověk nežízní. Člověk nežízní po nové ženě, protože prosté ví, že ta jeho přichází od Boha, nežízní po jiném sboru, po dokonalejší rodině, sourozencích, dokonalejší práci. Protože ví, že dary z Boží ruky jsou dobré dary, dobré nejenom pro člověka osobně, ale i pro Pána Boha, pro Jeho SLávu, pro Boží Plán, pro Jeho Celek. Člověk nežízní, avšak pociťuje vděčnost. Naslouchejme však Pánu Bohu, podřizujme se Jeho Vedení. Ptejme se po tom, co nám Bůh chce říci. Každou okolností našeho života k nám může promlouvat Bůh.  A pijme vodu od Ježíše, né od Jákoba...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře