Rejstřík křesťanských jmen - Barj -Bedř

17. prosinec 2010 | 13.54 |

Rejstřík křesťanských jmen osobností, zaměpisných názvů a náboženských společností:  "Barj - Bedř"

Vážený čtenáři, zvu Vás opět na výlet do hlubin rejstříku křesťanských názvů. Dnes bych Vás rád  seznámil s Josefem Barnabášem, apoštolem Bartolomějem, sv. Basileem, Bat-Šebou, s Thomasem Becketeem a Bedřichem ze Strážnicem, a staneme se svědky Bar Kochbova povstání.

Barjezus, Elymas: Kouzelník pracující v městě Páf na ostrově Salamíny v době prvotní církve. U místodržitele Sergia Paula se snažil pomluvit Apoštola Pavla, za což si odnesl Boží prokletí: Oslepnul a museli ho z jednacího sálu odvést. Příběh je zapsán v knize Skutků apoštolů, ve třinácté kapitole.

Bar Kochba, Šimon: Původním jménem bar Koseba. Falešný mesiáš, který vedl židy do marné vzpoury proti Římanům. Akce si vyžádala životy půl miliónu židů, nepočítaje v tom civilisty umírající hladem nebo odvedené do otroctví. Následky potlačení rebélie byly zdrcující.Židé ztratili svou zaslíbenou zemi, která navíc byla přejmenována z Judeji na Pelišteu. Tělesní potomci Izraele tak byly odsouzeni žít osmnáct set let v diaspoře.

Barnabáš, Josef: Křesťan prvotní církve, původem lévijský žid z Kypru.  Prodal všechen svůj majetek a získané peníze věnoval církvi.  Jeho přezdívka, přízvizsko, se dá přeložit  jako "Syn útěchy." Vyjadřuje to veliký vliv, který měl v prvotní Jeruzalémské církvi. Také to byl on, kdo se ujal Pavla, ještě donedávna obávaného Saula, který pronásledoval křesťany, a doporučil jej apoštolům. Při velkém Jeruzalémském pronásledování utekla část církve do Antiochie, kde se křesťanská zvěst záhy roznesla i mezi pohany. Do tohoto města byl pak Apoštoly vyslán právě Barnabáš, aby tamnější práci podpořil. Branabáš si vybral Pavla za svého spolupracovníka, stavil se pro něj v Tarsu. Po nějaké době spolu podnikli první misijní cestu. Těsně před tou druhou se však rozhádali. Pavel odmítal sebou vzít Jana Marka, který v minulosti selhal, Barnabáš, Markův příbuzný, mu chtěl dát druhou šanci. Hádka to asi byla prudká, Branabáš nečekal, až ho na  cestu vyšle církev, ale odjel sám, bez Pavla, za to s Janem Markem. Od té doby jeho stopa v knize Skutků Apoštolů a tím i v celé Bibli ztrácí. Osobně se domnívám, že to bylo i proto, že pro svévolné vydání se na cestu se minul s Božím plánem, podrobněji v článku:

html">Církev jako opora a sloup pravdy...

Barner, Jan: (1643-1708), jezuitský kněz, od roku 1662 pracoval na překladu "Svatováclavské bible."

Bar Tiamaios: Slepec, kterému Kristus vrátil zrak. Jeho příběh si lze přečíst v Markově evangeliu, v 10. kapitole. Je zvláštní a poučný například v tom, že když se ho učedníci snažili umlčet, křičel ještě více...

Bartolomé de las Casas: (1484-1566) Misionář a dominkánských mnich, mexický farář a humanista, ve svých dílech protestoval proti otřesnému krutému zacházení s indiány v Latinské americe,  bojoval za zrušení otroctví, když neuspěl, udělal tragický omyl: Ve snaze ochránit domorodé americké obyvatelstvo navrhl využívat k otrockým pracem černochy namísto indiánů, neboť černoši pro svoji stavbu těla  se mu zdáli odolnější než svobodomilní indiáni. Záhy si však uvědomil obrovské důsledky svého návrhu, rozjel se zločinecký obrovský mezinárodní trh s lidmi, ale už to nešlo vrátit zpět.

Bartoloměj - Nebo Bar tolmaj (Syn Tolmajův), jeden z dvanácti Apoštolů, pravděpodobně je totožný s Natanaelem, přítelem apoštola Filipa, kterého známe z Janova evangelia. V tom případě pochází z Kány Galilejské (možná on byl tím ženichem ze svatby zmíněné ve druhé kapitole Janově) a nějakou dobu žil v Betsaidy, stejně jako apoštolové Petr a Ondřej, odkud jej Filip vyzvednul. Jeho další osudy nejsou z Bible známé.

Barth, Karl: Významný švýcarský protestantský teolog (10. května 1886, Basilej – 10. prosince 1968, Basilej), ve svém díle přijímá kritiku křesťanství, kterou vyslovili ateističtí filozofové, předně Nietzsche. Kritizuje snahu lidskou snahou se dostat k Bohu. Naopak zdůrazňuje Boží moc a aktivitu. 

Báruk, syn Nerijášův, písař: Přítel a blízký spolupracovník proroka Jeremjáše. Zapisoval jeho kázání a výroky, a z těchto zápisků pak veřejně předčítal lidu. To se nelíbilo dvoru krále Jojákíma, který nechal veškeré rukopisy zničit. Na pokyn proroka Jeremjáše však Báruk jeho poselství sepsal znovu. Jeho jménem se zaštiťuje i deutorokanonická kniha, pojmenovaná stejně, jako tento náš písař. O dalších osudech psaře Báruka nemáme biblických zpráv. Jeho příběh najdeme v knize proroka Jeremjáše, v 36. kapitole

Basileios z Kaisareie: Církevní otec žijící ve čtvrtém století našeho letopočtu, rodný bratr Řehoře z Nyssy, spolužák budoucího římského císaře Juliana, který pro svůj odklon od křesťanství k pohanství je zván "Apostata - odpadlík." Důsledný obhájce Níkajského vyznání víry. Působil jako právník a učitel rétoriky. V roce 358 založil klášter a oddal se mnišskému životu. Pro život v klášteře pak sespal vlastní řeholi, jediná mnišská řehole Východní církve. Propagoval umírněnou askezi a kladl důraz na úlohu kláštera ve službě bližním. Neoddělovalmnišský život od dalších požadavků křesťanskou života, jako napříkla péči o nemocné. Do kláštera přijímal i děti na vychovávaní, které si pak v dospělosti mohli zvolit, jestli si přejí v klášteře zůstat, nebo ne. V roce 360 (přibližně ve svých třiceti letech) se zúčastnil koncilu v Konstantinopoli,kde hájil Nikajské vyznání víry. V roce 365 se stěhuje do Kaisarei, kde pomáhal místnímu biskupu, církevnímu historiku Eusebiovi. Po jeho smrti se stává jeho nástupcem. Získal si úctu císaře Valenta, ač ten byl jako arián častým terčem Basileovi kritiky, a na obdarovaných pozemcích založil mnohé dobročinné domy: Chudobinec, azyl a nemocnici. Zemřel v roce 379 v necelých padesáti letech.

Bat-šeba: dcera Elíamova, manželka Chétejce Urijáše. Jednou v noci ji zahlídl ze střechy královského paláce sám král David a pozoroval ji při koupeli. Zatoužil si ji získat. Využil nepřítomnosti jejího manžela a poslal pro ní posly, ona k němu  přišla a vyspala se s ním. Toto setkání se však neobešlo bez následků. Bat-šeba otěhotněla. David nejprve zkoušel situaci zinscenovat tak, aby to vypadalo, že otcem může být i Urijáš, když to nevyšlo, dal pokyn veliteli vojska, ve kterém Urijáš bojoval, aby jej poslal na místo největšího nebezpečí a nechal ho tam zabít. Tak se i stalo. Po Urijášově smrti si David vzal Bat-šebu za manželku. Toto jednání mu však vytkl prorok Nátan a z očí do očí mu jeho jednání vytknul. Šel na to chytře tak, že král David v podstatě sám sebe odsoudil a uznal, že za svůj skutek si zasluhuje zemřít. Svou vinu uznával a svého skutku hluboce litoval. Když pak smrtelně onemocněl syn narozený z toho hříšného skutku, stalo se Davidovo pokání ještě hlubší a opravdovější. Avšak život svému synovi tím nezachránil. Z manželství s Bat-šebou se pak zrodil další syn, Šalamoun, kterého David určil za svého nástupce.

Někteří vykladači se domnívají, že Bat-šeba se chodívala v noci koupat na místo blízké královskému paláci právě z toho důvodu, aby ji mohl král David zahlédnout. Chtěla jej upoutat a stát se královnou. Že tu první noc nepřišla za králem Davidem z donucení, ale ochotně a ráda. V tom případě by byla Bat-šeba chladnokrevná a vypočítává žena, která si šla tvrdě za svým a byla ochotna obětovat i své nejbližší, byť by přímo nezavinila Urijášovu smrt. Ale takto otevřeně o ní Písmo nemluví. Zahaluje ve skrytu a tajnosti Bat-šebiníny pohnutky a  soustředí se jen na motivy krále Davida. Takto bychom k tomuto příběhu měli postupovat i my. Prostudovat si jej můžeme v druhé knize Samuélově, v jedenácté a dvanácté kapitole.


Beatles: Anglická skupina, která se považovala za "vlivnější" než samotný Ježíš Kristus. Pod vlivem gurua Praphupády se mnozí členové přiklonili k hinduismu a hnutí "Haré Krišna."

Becket Thomas á: (asi 1118 – 29. prosince 1170), mučedník pro víru, lord kancléř krále Jindřicha II, po té arcibiskup v Canterburry.  Před nástupem do úřadu arcibiskupa rozdal veškerý svůj majetel chudým. Hájil právo kněze být souzen pouze církevním soudem, viděl v tom jedinou záruku imunity a nezávislosti ba světské moci. Kvůli tomu vyhlásil klatbu nad jedním královým milcem. Král ho pak nechal předvolat ke svému soudu kvůli smyšlené zponevěře z dob jeho kancléřství, Becket však neuznal právo krále soudit ho, za jedinného svého pozemského soudce prohlásil římského papeže. Poté musel uprchnout z Anglie, navštívil papeže v Římě, ten se však zachoval neutrálně a nepodpořil jej v jeho sporu. Zklamaný Becket se tedy uchýlil pod ochranu francouzského krále Filipa II, nějakou dobu žil v cisterciáckém opatství Pontigny. Filip II pak zprostředkoval smíření mezi Jindřichem II a Becketem, ten přijal všechny královi podmínky kromě jedinné: Světské jurisdikce nad kněžími. Smrt Thomase Becketa je trošku zahalena tajemstvím. Angličtí baroni jej zavraždili během mše v katedrálním chrámu Canterburrského arcibiskupství. Není jasné, zda Jindřich Druhý tyto vrahy poslal vědomně a záměrně, nebo při nějakém výbuchu hněvu v alkoholovém opojění, či zda baroni jednali na vlastní pěst ve snaze králi se zalíbit. Každopádně král Jindřich Druhý byl nucen převzít za Becketovu smrt odpovědnost, veřejně se kát, snést trest bičováním. Papež Alexandr III., mimochodem ten, který odmítl Becketa podpořit během života, jej uznal za svatého. O životě Thomase Becketa vypráví fil Becket, jeho recenzi si mlžete přečíst zde: http://bohu-a.svetu.cz/364-filmoteka-becket.html

Béda, Ctihodný: (672 - 735) Benediktýnský mnich ze Sundurlandu v Anglii. Sepsal "Církevní historii anglického lidu," čímž se stal "otcem anglické historigrafie."  Avšak jeho záběr byl širší. Psal vědecká, historická, teologická pojednání, věnoval se i hudbě i výkladům Písma. Psal čistou, vytříbřenou a přirozenou latinou.  Ve své Historii se  nevýhýbá ani zázrakům, čímý působí potíže dnešním "kritickým" historikům.

Bednář, Václav: Člen Apoštolské církve v Havířově, vedoucí jedné z biblických skupinek - rodinek, misionář na Ukrajině. Autor internetového blogu "Misie": http://vaclavbednar.wordpress.com/

Bedřich ze Strážnice: Táborský kněz a hejtman, původem Moravan, politik a vůdce v době po bitvě u Lipan. V politickém klání o další směřování Tábora po zničení polních vojenských obcí radikála Jana Roháče z Dubé, který si přál pokračovat v boji, Bedřich zastával umírněnější stanovisko. V té době již Tábor nebyl tou revoluční osadou, kde každý příchozí odevzdával svůj majetek obci. Naopak. Už i samotný Tábor vlastnil poddanské vesnice, stál v čele mohutného svazu měst, jeho stála polní vojska se vracívala po celé dlouhé roky zpět do města s bohatou kořistí. Tedy i v Táboře tím pádem vznikla sociální nerovnost, vrstva bohatých patriciů na jedné straně, a invalidů, chudáků a sociálně vyloučených na straně druhé. Bedřich společně s veděním města chápal, že tyto dobyté zisky je třeba zabezpečit a tak vedl Tábor smířlivější cestou. Táboři pod jeho vlivem uznali císaře Zikmunda za českého krále a naopak Zikmund jmenoval Tábor královským městem. Zbytky bývalých polních obcí převzal do svého žoldu a poslal je bojovat (tuším) proti turkům. Po popravě Jana Roháče z Dubé však Bedřich povstal a poslal králi tzv. "opovědní list," ve kterém mu znovu vyhlásil válku. Král Zikmund, v té době již umírající stařec, se zalekl a raději opustil zem. Smrt však byla rychlejší, Zikmund zemřel těsně před Uherskými hranicemi, v Moravském Znojmě. Ještě v roce 1439 máme o Bedřichovi zmínku, že podstoupil jeden panský dvůr svému bratru Šimonovi. Ke konci života se pak znepřítelil s králem Jiříkem z Poděbrad.  Zemřel jako zemský škůdce na svém hradě Potštejně 22.10.1459.

Revize: 18.12.2010 v 16:03

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře