I Vidíš to?

3. duben 2010 | 08.45 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Vidíš to?"

V Tichanovém hlase slyšíme beznaděj. Dívá se z hradeb Tetínského opevnění, kolem kterého se stahují mračna. Respektivě bavorské šiky. Sotva se na jaře ubránili nájezdu vévodů kouřímského a libického, přichází v létě nepřítel nový. Nebezpečnější. Arnulf.

"Vidím..."

Také Václav povzdechne. Opírá se o Tichanovo rámě. A počítá. Nejenom nepřátelské vojáky, ale i zničená pole, ztracenou úrodu. Počítá s hladem, který přichází. Léta nestability po smrti otcově si vydávají svou daň.

"Teď mně nech, prosím..."

Tichan se podívá na svého mladého velitele. Je bledý. Zrovna nedávno vstal z postele, kam ho poslal zákeřný vrah chtivý jeho života. A po té převoz na Tetín, který si mladý kníže vybral jako místo hlavního odporu proti invazi bavorského nepřítele. Proč zrovna Tetín? Praha je mnohem pevnější. Proč zrovna místo spojené se zákeřnou vraždou.

Nakonec si však své myšlenky nechá pro sebe. Položí ruku na mladého knížete a zašeptá mu:

"Jdi dnes brzo spát, Václave, zítra nás čeká dlouhý den. Rozestavím hlídky, určím pohotovosti. Ale Arnulf je čestný chlap, on v noci neútočí. Do rána máme čas, naberme sil..."

Václav osamotí. Pohlédne na nebeské Slunce. Němého poutníka, který mu připomíná Jeho Pána. A zašeptá: "Vidíš to, můj Bože?".

Setmělo se. V této chvíli, kdy tma políbí zemi, i on sestoupí z hradby a přejde nádvoří. Vstupuje do místního kostelíku, před jehož vrata postaví stráž. Nechce být rušen.

Nabírá si svěcenou vodu, kleká si před oltář, pokřižuje se. Kaplan Pavel, stojící u oltáře, rozsvítí svíce. Pak otevře knihu a začne číst. Spíše však, pro špatné světlo, po paměti předříkávat:

- Když se k němu začali aramejští vojáci stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: "Raň tento pronárod zaslepeností!" I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova. Eliša jim pověděl: "To není ta cesta, to není to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte." A dovedl jej do Sámaří. Sotva vstoupili do Sámaří, Elíša řekl: "Hospodine, otevři jim oči, ať vidí." Hospodin jim otevřel oči a oni uviděli, že jsou v Sámaří. Když je spatřil Izraelský král, řekl Elíšovi: "Můj otče, mám je dát pobít?" Řekl mu: "Nepobíjej je. Což jsi je zajal svým mečem a lukem? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu." Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy již nikdy nevpadli do Izraelské země...

Pak Pavel, protože dočet tento příběh, zavírá knihu. Pak potichu odchází z kostela a nechává knížete samotného. Samotného?

Není samotný. Přistupuje k němu Pán. Václav k němu pozvedne oči a zeptá se:

"Vidíš je, Pane?"

"Vidím," odpovídá Pán.

"Pane Ježíši. Zde, na tomto místě, jsi dopustil vraždu mé babičky. Já ti chci být věrný a poslušný, vím, že nenávidíš válku, Pane, že nenávidíš, když se bratři v Tobě, ve Jménu Tvém vzájemně vraždí. Ale zároveň, toužím být věrný svému lidu, který ode mně čeká, že se ho zastanu před nepřítelem. Předkládám toto do tvých rukou. Nechci bojovat, abych byl věrný Tobě, ale nechci nechat svůj lid napospas. Jestliže je tedy Tvá vůle, aby zahynul můj lid, nechť zahynu Já na jeho místě. Na tomto hradě, kde jsi dopustil vraždu, k Tobě volám, zde, u tohoto hrobu, pomni na bolest mé babičky a pomni na můj lid. Ty jsi Bůh, kterého se dotýká lidské utrpení, který není vzdálen, když utlačovaný křičí bolestí. Vždyť proto jsi nesl hřích nás všech, proto jsi snesl Otcův hněv, aby padl na Tvou Hlavu, hněv, který jsme my probudili, abychom my nemuseli trpět! Pane Můj!"

Pán přistoupí k Václavovi. Pokládá Své Svaté Ruce na jeho hlavu a odpovídá: "Podle tvých slov se staň..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře