Čtyři rohy a čtyři kováři...

5. leden 2010 | 05.43 |

Pak jsem se rozhlédl a vidím, hle, čtyři rohy. Zeptal jsem se posla, který se mnou mluvil: "Co to znamená?" Odvětil mi: "To jsou ty rohy, které rozmetaly Judu, to je Izraele, a Jeruzalém." I ukázal mi Hospodin čtyři kováře. Otázal jsem se: "Co se to chystají udělat?" Odvětil mi : "To jsou ty rohy, které rozmetaly Judu, takže žádný nebyl schopen pozvednout hlavu. Tu přišli tito kováři , aby jimi zalomcovali a srazili rohy pronárodům, které pozdvihly roh proti judské zemi a chtěly ji rozmetat."  Z knihy proroka Zacharjáše...

Prorok Zacharjáš nás přivádí přibližně do poslední třetiny 6. století před naším letopočtem. Tehdy se ukončovala etapa Izraelských dějin, kterou nazýváme "Babylónské zajetí..."  V roce 587/6 př.n.l. zažil židovský národ hluboký otřes. Babylonská vojska vedená Nebúkadnesarem dobyla Jeruzalém, při čemž byl zničen chrám postavený králem Šalamounem. Drtivou většinu národa odvedli babyloňané do zajetí, ve kterém přežívali dalších 50 let, než babylonskou říši ovládli Peršané. Ti králem Kýrem povolili Židům jak návrat do Judey, tak stavbu Jeruzaléma, chrámu, ba i opevnění.

V této situaci prorok v našem dnešním textu obrací zrak svých posluchačů zpět do minulosti. Ve zjevení od Boha Zacharjáš spatřil čtyři rohy. Roh byl v tehdejší mluvě symbolem a obrazem býka: Síly, moci, ničivosti.  Mnohdy i pohanských kultů protibožských sil. V tomto konkrétním případě Bůh skrze proroka připomíná jejich nepřátelé, mocnosti, které před těmi šedesáti sedmdesáti lety rozmetaly Judu a které pojaly úmysl to opět zopakovat.   Nebúkadnesar se honosil titulem "Král čtyř světových stran"  Číslo čtyři tedy nemusí znamenat zrovna počet protižidovských nepřátel. I jedno vojsko pochodující ve čtyřech proudech se dá zobrazit čtyřmi rohy. Číslo čtyři zde znamená něco trošku jiného. Židé jsou zde vedeni k tomu, aby si znova a znova připomínali svou bezbranost. Jestliže na mne, nebo na tebe, zaútočí čtyři nepřátelé ze všech čtyř stran, nemůžeme se bránit všem současně. Postavíme - li se čelem jednomu, vystavíme se ráně tomu ze zadu. Není kam utéct. Ať se dáme na kteroukoliv světovou stranu, na sever, jih, východ, západ, přesto všude tam bude náš nepřítel číhat.

Stejně tak jako byli židé v tehdejší době vystavěni nebezpečí vpádu nenávidějící armády mocnosti tohoto světa, tak i my jsme vystaveni nebezpečí útoků nepřátel ze světa duchovního, kteří mají za cíl úplně to samé. Rozptýlit nás. Oddělit jednoho od druhého, věřícího od věřícího, sbor od sboru, denonimaci od denonimace, bratra  od bratra, sestru od sestry, manžele od manželky, děti od rodičů, rodičů od dětí a všechny od Boha a od Krista.

  I my jsme před takovýmto útokem bezbraní. Útočník z duchovního světa se nás neobává, nemá z nás strach. A to né proto, že by nás nějak podcenil, jako křižáci husity naši dávné paměti. Jistota Útočníka nespočívá v tom, že by nás dobře neznal, ale naopak, že nás velmi dobře zná. Všichni se rodíme do Satanovi moci jako jeho vlastnictví. A za dobu, co mu patříme, či co jsme mu patřili, nás satan velmi dobře prostudoval. Má nás přečtené. Ví o našich slabinách. Ví, kam zaútočit. A jeho amráda je všude. Nejde před ní utéci, nedá se před ní schovat. I na tom nejodlehlejším místě, na pusté poušti či opuštěném ostrově, i tam si nás najde. A když se jedněm jeho bojovníkům postavíme čelem, tak druhý démon nás skolí ránou do týla.  Jsme bezbraní, vydáni napospas. To nám zde Zacharjáš připomíná.

Avšak Bůh neukázal Zacharjášovi jenom tyto čtyři rohy. Ale také čtyři kováře, kteří přichází z Božího pověření. Když jsem ten oddíl četl, lákalo mně to, abych prohlásil čtyři kováře za čtyři evangelia. Ale kdybych napsal toto, prohlásil bych svévoli a vnesl bych do textu něco, co on sám netvrdí. Abych mohl říci, že čtyři kováři znamenají čtyři evangelia, musel bych se opřít o svědectví novozákonních pisatelů. Jestliže by oni něco takového nepotvrdili, učil bych něco, co není biblické.  A osobně neznám biblické místo, které by toto tvrdilo.

Vraťme se k textu. Prorok rozeznává zaměstnání těchto duchovních bytostí. Jedná se o kováře. Kováři jsou typičtí tím, že pracují s Ohněm. Aby železo se stalo železem, získalo ony železné vlastnosti, musí projít ohněm. Kováři se také zabývali výrobou zlatých a stříbrných model. Aby kovář takovouto modlu mohl vytvořit, potřeboval k tomu oheň. Z nás duchovní nepřítel strach nemá, ale náš text praví, že z těchto kovářů strach má. Právě proto, že kováři mají moc zlaté a stříbrné modly opět provést ohněm a zničit je. My, češi, říkáváme, že na každou svini čeká řezník. To platí i v duchovním světě. Na každou duchovní svini, temného satanova onděla, démona, čeká kovář, který ji provede ohněm. 

Také zde, počet kovářů (4) má svůj obrazný význam. Satan při jedné příležitosti Bohu řekl:  "Cožpak se Jób bojí Boha sám od sebe, nezištně, zadarmo? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla." Bát se Boha znamená milovat jej, být mu poslušný a věrný. Obávat se Boha zarmoutit. Obdobně, jako nechceme, aby se kvůli nám trápila osoba, kterou hluboce milujeme, naši rodiče, náš partner, naše děti. Nechceme, aby kvůli nás trpěli, ale přejeme si jim přinášet radost a štěstí. Zde satan říká, že k Jobovi nemůže. Že Bůh Jóba ze všech stran (t.j. 4 světových) ohradil. Nemohl k němu.

Skrze Zacharjáše Bůh říká židovskému lidu a skrze ně i každému z nás: I já tebe chci ohradit! Ohradit né dřevem, které lze přelézt, které hnije, které hoří, ale samotným ohněm. Bůh posílá své kováře, aby nás obestoupili ze všech čtyř stran. Jako bodygárdi, kteří obklopují prezidenta, hrozí - li mu nebezpečí. Žádná kulka mu určená nemůže prezidentovi ublížit, stojí - li mu v cestě telo jeho osobního strážce.

Jsme před útoky satana bezbraní, nemůžeme se před Ním nikde schovat. Jsme jako novorozené děti, batolátka, které se sami neobhájí. Mohou jenom křičet, plakat jako o život a doufat, že přijde máma, že přijde táta, a vezme jej do náručí. Bůh nás zde vede k tomu, abychom si uvědomili pravdu. Jsme křičící děti. A Bůh nám nabízí svou náruč, abychom se do ní uchýlili. Jsme-li vydáni, odevzdáni Bohu, tak nikdy nebudeme opuštěni.

Křičme, plačme, jako o život, neboť zde o Život i jde. Hledejme Boží Náruč, Jeho Tvář!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře