1204: Dobytí Konstantinopole...

7. prosinec 2010 | 05.00 |

V roce 1204 dobyla vojska čtvrté křížové výpravy křesťanskou východně - ortodoxní Konstantinopol a na území Byzantské říše  založila několik latinských křižáckých států. Byzanská říše sice přežila v Nikey a v roce 1265 dobyla Konstantinopol zpět, ale křižácká akce tragickým způsobem oslabila tuto Východořímskou říši, která se pak po necelých dvou stech letech stala snadnou kořistí pro osmanské Turky.

A ač se to z učebnic dějepisu nezdá, cílem této výpravy vůbec nebyla Konstantinopol. Dobytí tohoto hlavního města křesťanského Východu bylo jaksi dílem omylu, řetězem událostí, který, když se dal jednou do pohybu, již nešel zastavit. Pojďme se na tento příběh podívat a poučit se z něho.

Byzanská - Řecká říše, přímá dědička antického Římského impéria, již byla na přelomu dvanáctého a třináctého věku pouhým stíném své historické slávy. Oslabována vnitřními rozpory, kdy se na císařském trůnu střídal jeden uzurpátor za druhým, již nebyla schopna čelit mocnému, organizovanému nepříteli.

Lidové povstání proti císaři Andronikovi I vyneslo v roce 1185 k moci Izáka Druhého z rodu Angelovců. Toho však palácovým převratem sesadil o deset let později jeho vlastní bratr Alexios III. Ten nechal svého bratra oslepit a uzavřít do vězení. Avšak děti sezazeného panovníka mu utekly. Irena Izákovna se v roce 1197 vdala za (budoucího) císaře latinského západu Filipa Švábského, který na trůn nastoupil o rok později. Na dvoře tohoto mladého Štaufovce pak našel útočiště i Alexios Izákovec, který tam utekl z byzantského zajetí. 

V roce 1198 vyhlásil papež Inocenc III křížovou výpravu, v pořadí již čtvrtou, za znovudobytí Jeruzaléma. Do jejího čela se tentokrát nepostavil žádný král (on totiž nebyl žádný volný k dispozici, všichni měli vnitřní problémy a nemohli si dovolit opustit vlast jen tak na pár let a jet do Zámoří svaté bojovat), ale hrabě Theobalt ze Champaine. Vedení výpravy se rozhodlo, že do Svaté země nebudou putovat po kontinentu přes Byzanc, ale přímo se nechají přepravit po moři. Objednali si u Benátek, kde v té době vládl starý (možná devadesátiletý!), slepý, ale neobyčejně schopný a bezohledný dóže Enrico Dandolo. Wikipedie udává, že Benátky se zavázaly na lodní přepravu 4500 rytířů a dalších 9000 jezdců a 20 000 pěšáků, za což měli křižáci Benátčanům zaplatit 85 000 marek ve stříbře. Na zakázce město obětovalo  státní  rozpočet na (minimálně) jeden rok dopředu.

Avšak výprava se dostala do obrovských problémů. V roce 1201 náhle zemřel Theobalt. Na jeho místo nastoupil  Bonifác ze slavné rodiny Monteferratů. Jeho otec Vilém byl hrdina od Hattínu a bratr Konrád zase legendou ze třetí křížové výpravy, kdy dokázal po hattínské katastrofě proti obrovské přesile Seldžuků uhájit pevnost Tyr a na pár týdnů, či dnů, se stát i Jeruzalémským králem.

Samotný Bonifác již prokázal vojevůdské schopnosti, když ve službě  císaře Jindřicha VI, bratra Filipa Švábského, zničil obávanou sicilskou flotilu.

Horším problémem se však ukázalo, že křižáci nenaplnili předem odhadovaný počet bojovníků. Ve skutečnosti se jich nesešla ani celá třetina objednaného počtu. Benátky však trvaly na původní objednávce. Musely, v opačném případě by se dostaly do vážných hospodářských problémů.  Žádný stát si nemůže dovolit obětovat roční rozpočet na jedné zakázce a nedostat za ní zaplaceno. Zde se roztočila spirála, která již nešla zastavit. Výpravě hrozilo zhroucení dříve, než vůbec začala a její krach by ztáhnul ke dnu i samotnou Benátskou republiku.

Křižácká výprava se přeměnila na benátské žoldácké vojsko a na přání dóžete Dandola dobyla Zadar, katolické město v Dalmácii. Tím výprava ztratila morální podporu papeže, byť on si byl velice dobře vědom složité situace, do které se Bonifác dostal. Avšak dobytí Zadaru nestačilo na pokrytí obrovské benátské pohledávky.

V této situaci zasáhl císař Filip. Výpravu požádal o pomoc pro svého švagra, Alexia Angela Izákovce. Ten za vyhnání byzantského uzurpátora Alexiose Třetího nabídnul 200 000 stříbrných marek, uznání papežské autority nad východní ortodoxní církví, zásobování křižáckého vojska a poskytnutí byzantské armády o síle 10 000 mužů pro přímou účast na křížové výpravě. Až na slib papežské obedience nad Byzancí to byly zcela reálné sliby, ač wikipedie tvrdí opak. Alexios Izákovec nebyl hlupák. A už vůbec nemohl obelstít Bonifáce, ani Enrica Dandola, oba strávili v Konstantinopoli dlouhá léta a znali obrovské bohatství Východořímské říše. I přes nesouhlas papeže, ba i mnohých nižších velitelů, se vedení výpravy rozhodlo přijmout princovu nabídku. Nabídka Alexia Izákovce v podstatě představovala jedinou možnost,  jak zachránit potápějící se společnou bárků křižáků a Benátek.

Obrovské vojsko se před Konstantinopolí objevilo na přelomu června a července 1203. Alexios Třetí si byl vědom, že město neuhájí. Rytířům se mohla rovnat pouze císařova osobní garda složená ze severských vikingů a ta počtem zcela nedosahovala potřebného množství. Avšak i sám císař se v druhé půlce července naprosto zdiskreditoval, když ho těsně před bitvou opustila odvaha a před očima své armády i celého města utekl se schovat za mocné hradby. Ještě toho večera tajně opustil ohroženou Konstantinopol (a v ní dokonce zanechal i vlastní choť), avšak vzal si sebou celou státní pokladnici a polovinu vikingské gardy.

Byzantská šlechta se po Alexiově útěku rozhodla v podstatě rezignovat. Propustila starého, zlomeného a slepého Izáka z vězení a ten se ujal vlády. Bezprostředně po té přijal podmínky, kterým se křížákům zavázal jeho syn a jeho samotného přijal za svého spoluvladaře, jenž byl korunován jako císař Alexios IV.

Alexios se však ocitnul v bezvýchodné situaci. Bez císařského pokladu nemohl dostát svým závazkům. Byl nucen mnohonásobně zvýšit daně a uchýlit se k drancování konstantinopolských méně významných kostelů. Lid povstal a zvolil si v chrámu  Hagia Sofia za nového císaře jakéhosi mladíka jménem Nikolaos Kanabos. V nouzi se Alexios obrátil o pomoc ke křižákům, čímž ztratil i zbytky podpory mezi šlechtou.

Té se do čela postavil zapřísáhlý nepřítel křižáků Alexios Dukas,  zvaný Zachmuřený, milenec dcery Alexia Třetího a do té chvíle přítel a opora Alexia IV. Tento Zachmuřenec dokázal ovládnout vzbouřený dav a provedl palácový převrat. Alexios IV společně s Kanabaosem byli na Dukasův příkaz uškrceni a Izák Druhý umírá nedlouho po té. 

Dukas se záhy nechal korunovat za císaře Alexia V. Odmítl závazky Angelovců a vzbouřil se proti Křižákům. Ačkoliv byl rozhodně statečnějším a rozhodnějším vojevůdcem než Alexios Třetí, měl však ještě méně možnosti obrany, než on. S prázdnou pokladnou a s pouhou polovinou již tak početně slabé císařské gardy. Obyvatelstvo sice planulo nadšením, ale proti profesionálním rytířům nemohlo obstát.

Vedení křížové výpravy se opět dostalo do těžké situace. Bez peněz slíbených Alexiem IV. hrozil velký krach. Bonifác v podstatě již neměl na vybranou, tlačen okolnostmi a benátským dóžetem, který ze srdce nenáviděl vše byzantské, ještě více než vše muslimské. Křižáci čekali do velikonoc, termín dojednaný s Alexiem IV, což Dukasovi poskytnulo trošku času na zorganizování obrany. Vše marné. Konstantinopol padla 12.4.1204. Nastalo drancování, které nemá v historii obdoby. Křižáci z města získali částku ve zlatě desetkrát větší než slíbil Alexios IV...

Když se jednou upíšeme ďáblu, hříchu, pak nastáne kolotoč, ze kterého se dostat lidskými silami nejde. Hřích nás postaví do situace, kterou jsme nechtěli, po které jsme netoužili, ze které není správné východisko. Pak pálíme a ničíme vše, co jsme léta budovali. Možná nám to přinese pozemské bohatství, krátkodobé uspokojení, ale rozhodně né Boží požehnání.

Co se stalo s našimi hrdiny dále? Devadesátiletý Dandolo se už do vlasti nevrátil. V roce 1207 zahynul i Bonifác z Monteferru, novopečený "Soluňský král." Alexos Pátý se na útěku dostal do rukou Alexiovi Třetímu, který ho oslepil a ponechal svému osudu. Samozvaný latinský císař Balduin z Champaigne jej pak zatknul a odsoudil k smrti - nechal jej před očima konstantinopolského lidu svrhnout z vysokého sloupu na dláždění. I Alexios Třetí se dostal do křižáckého zajetí a zemřel jako vězeň syna Bonifáce Viléma z Monteferru. Filip Švábský byl z malicherné příčiny zavražděn v roce 1208 Otou Bavorským, Filipova žena Irena Angelovna po několika měsících z obrovského psychického stresu potratila jeho poslední nenarozené dítě a zemřela také. Inocenc Třetí ještě vyhlásil dvě křížové výpravy: Jednu proti francouzským "kacířům" albigenců a katarů (t.j. předchůdců valdénských) a pátou křížovou k osvobození Božího hrobu, která v roce 1221 skončila naprostou katastrofou.

Požehnaný den!

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ctvrt%C3%A1_k%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1_v%C3%BDprava a kniha Ludmily Vaňkové, Cestou krále...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře