A jak se probudit?

21. srpen 2010 | 12.48 |

Neexistují hloupé otázky, existují pouze hloupé odpovědi. Třetí článeček cyklu, který je doprovázen tímto naším mottem, bych rád (konečně!) věnoval uživateli "Filip." Dejme slovo jeho otázce, kterou položil v reakci na článek "Co je sen a co skutečnost?":

Filip:a jak se mam probrat? asi blba otazka [:-D] , ale i tak jak to poznam

Naopak Filipe, není to blbá otázka. Naopak, důležitější otázku - podle mého názoru - položit nemůžeš. Takto zní klíčová otázka našich životů. Jak se probrat? Jinými slovy, jak se obrátit? A jak to poznám? No, doufám, že jsem tě pochopil správně.

Už sama skutečnost, žes tuto otázku položils, že se ptáš, že se zajímáš o Boží věci, je sama o sobě důkazem, že slyšíš Boží Hlas. Že On k tobě mluví a ty nějak reaguješ. Reaguješ zvidavostí a zvědavostí. Tím, že se hodně ptáš a hodně chceš vědět, že se zajímáš. Že toužíš. Drž se toho a pokračuj v tom.

Jeden příběh z budhistického prostředí vypráví o jednom mudrci a jeho žáku. Učedník se zeptal: Rabbi (a chyba, to nebyl rabbi, prostě nějaký indický učiteli), Rabbi, jak můžu doshnout moudrosti? Rabbi se na chvilku zamyslel a pak zavedl svého učedníka do hluboké řeky. A než se mládeneček stačil připravit, tak jej bez varování ponořil do vody. Pak na chvíli ho nechal nadechnout a podruhé s ním. A potřetí, až se mládeneček začal topit, máchat rukama, nohama a bojovat o život. Pak jej vytáhnul na břeh a až se trochu vzpamatoval, zeptal se jej: Po čem si toužil, když jsi byl pod vodou?Po vzduchu, mistře. Až budeš po moudrosti toužit stejně jakopo vzduchu, dosáhneš jej...

Po čem toužíme, když se topíme? Po vzduchu, po vysvobození, po břehu. Když se topíme, jsme v nepřátelském živlu a ten nám sahá a usiluje o náš život. Toužíme po záchraně. Stejně tak i v tomto životě. Když si uvědomíme svou hříšnost, poznáme i, že se v ní topíme. Že ji máme v puse, že ji máme v plicích, že přes ní nemůžeme dýchat, že nás táhne ke dnu. Pak zatoužíme po osvobození. Po tom plavčíkovi, co po nás skočí a vytáhne nás ven.

Když budeme po Ježíši Kristu toužit jako po plavčíkovi ten, kdo se topí, On uslyší náš hlas, naše volání a skočí pro nás. Touha. Touha po Jeho Blízkosti. Když jsme blízko dívky našich snů, kterou dávno milujeme, když se s ní poprvé procházíme rozkvetlým sadem, tak visíme na jejích ústech, toužíme po každém jejím slůvku a každé slůvko, které řekne, si vkládáme do srdce, rozvažujeme nad ním a radujeme se z něho. Stejně tak když toužíme po Božích Slovech, když visíme "Kristu na rtech", vede nás tato touha k tomu, abychom si zapisovali Jeho Slova do srdce a podle toho slova také abychom jednali.

Proto měj, Filipe, oči, srdce i duši otevřenou, žíznivou, po Božích Slovech. Po Bibli. Hodně se ptej, hodně rozmlouvej, i klidně se hádej a diskutuj se staršími křesťany. Tuž po Boží Přítomnosti, tuž po Jeho SLově. Uvědomuj si nepřátelský živel, co tě obklopuje. A tak tuž po vzduchu, tuž po plavčíkovi, z plného srdce tuž po spáse a po záchraně.

Studuj Bibli, čti si v ní. Ale nejenom pouze čti. Prožívej ji. Prožívej každý příběh, jako bys byl ty jeho součástí. Hledej vztažné body mezi příběhem, který čteš a tvým vlastním životem, tím, co prožíváš. A najdeš je.

A volej, volej k Bohu. Když se ovečka ztratí a pastýř ji jde hledat, no podle čeho ji najde? Podle hlasu. Ovečka strachem volá, brečí, blekotá a hledá Svého PAstýře. A Dobrý Pastýř zná její stezky, ví, kam často chodívá a tak, když ovečka hlasitě bééééééčíí, Pastýř ji najde, vezme do náručí a s radostí si ji odvede domů.

Volej k Bohu. Uvědomuj si vlastní hříšnost, bezbrannost, vyznávej ji Bohu. Lituj ji. Tuž po změně, po Novém životě. Volej k Bohu, aby ti otvíral biblická místa, abys jim rozuměl, abys mohl biblická zaslíbení vztáhnout k sobě a do svého života.

Měj se pěkně, necht Ti Bůh požehná!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: A jak se probudit? filip 22. 08. 2010 - 11:31