Dotyk Ježíše Krista

23. únor 2009 | 21.26 |

V Matoušově evangeliu čteme v deváté kapitole, 18 verši:
"Má dcerka právě zemřela, ale pojď, vlož na ní své ruce a bude žít."

Ježíš je Život. Jeho Dotyk křísí k životu, Jeho Dotyk obživuje. Jeho Dotyk dává teplo, Lásku, Jeho Dotyk přivádí k Životu. Vás se také dotknul. Vy jste také byly mrtvé dcery, které potřebovaly Kristův dotyk.
 


Člověk, který takto Ježíše požádal, se jmenoval Jairos a byl představený synagógy. Patřil tedy k lidem, kteří se stavěli ke Kristu odmítavě či dokonce nepřátelsky. Měli své zavedené tradice, zavedené myšlenkové pochody, do kterých se Kristus nevešel. Většinou ho tito lidé prostě nechápali. A přesto, v takovémto člověku se něco zlomilo a on padl Kristovi k nohou. Něco v něm zemřelo. Blízká osoba, kterou zplodil, kterou viděl vyrůstat, nedýchala a cosi v něm zemřelo spolu s ní. Zlomila se v něm pýcha. Možná stále nechápal Ježíše, ale věděl, že Kristus má moc. Že Kristus je Život. Mnohdy abychom mohli uvěřit, abychom se poddali Kristu, potřebujeme, aby se i v nás "cosi zlomilo", cosi v nás zemřelo. Aby v nás zemřela pýcha, aby se v nás zlomilo myšlení a myšlenkové rámce, které jsme získali výchovou, forma a obsah, kterou / který jsme přijali od našeho okolí.

I nepřítel Kristův Jairos poklekl před Kristem.

Ale i možná i v našich životech dnes "něco zemřelo." Možná umřela naděje, že se ta či ona situace změní, možná zemřel výhled do budoucnosti. Naše naděje, naše důvěra a plány do budoucnosti, to jsou "naše dcery", o které se snažíme pečovat, starat se o ně, aby dobře prospívali. Třeba vzděláním, učením se, praxí. Avšak "naše dcery" dříve či později zemřou, jestliže se o ně staráme sami, o svých silách. A možná dokonce MUSÍ zemřít, abychom je přinesli před Krista. Abychom poznali, že ne náš rozum, naše síly, naše plány. Abychom poznali, že ne "Já." Ale že je tu Ježíš, Bůh, který má větší rozhled, než my ze země, který má dokonalý plán pro celou historii, který nemůžeme znát. My nemůžeme znát všechny kontexty a souvislosti našeho života, protože my se díváme ze země, On však Zhůry. Naše dcery musí umřít, abychom poklekli před kristem, abychom se naučili důvěřovat Kristu.

Kristus Jairovi řekl:
"Neboj se, jen věř a tvá dcera bude zachráněna (spasena, přivedana k životu)"

Bůh s Váma.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře