Proto opustí muž otce i matku...

10. březen 2011 | 18.23 |

Tu k Ježíšovi přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Evangelium podle Matouše, 19. kapitola...

V dnešní, přesexualizované, době se i ze svědomí křesťanů vytrácí povědomí o Božím pohledu na intimitu manželství. Možná tedy neuškodí připomenout si tyto základní Zjevené Principy. Mnoho mladých lidí si dneska klade otázku, kdy "jít na to." Kdy jsou dva lidé připraveni na intimní život? Je manželství přežitek? "Jenom papír", který se v dnešní době nenosí, nehodí? A co Bible hovoří o předmanželských vztazích?

Když kniha Genesis hovoří o "jednom těle", vztahuje to Ježíš jednoznačně k manželství. Zajímavé je, že intimní spojení v manželství Bible popisuje obratem, například: "I poznal ten či onen svoji ženu", slovem "poznat." Jestliže dochází k tělesnému spojení mimomanželství, používá bible jiný obraz: "Ležet spolu."  Zajímavé. Dva lidé se mohou vzájemně, hluboce a intimně "poznat" až v manželství. K tomuto poznání nedochází a nemůže docházet tehdy, když "leží spolu."

První  příznak, podle kterého můžeme poznnat, zda-li je dvojice připravena na společný tělesný intimní život, spočívá podle dnešního textu v tom, že "muž opustí otce i matku." Že se stane nezávislým na svých rodičích. Zajímavé je, že Bible totež nevyžaduje od ženy. Žena ještě může být závislá na pomoci svých rodičů, ale muž by už měl být na svých rodičích nezávislý. A to nejenom finančně. Ale do jisté míry i emočně.  Muž nemá být "přilnutý" ke své matce, ale ke své ženě.

Druhý předpoklad hovoří o tom, že se ti dva stanou "jedním tělem." Nepředstavujme si to pouze sexuálně. Jedno tělo trpí jedním hladem. Když má jedna část těla hlad, má hlad tělo celé. Když je jednomu zima, pak se klepou oba dva. Společná je radost, společné je však i utrpení. Společné jsou boje a společná je i budoucnost. Když něco z toho chybí, pak dva spolu netvoří jedno tělo. Tato jednota se pak nemá narušovat, ale je třeba ji společně budovat.

Třetí předpoklad pak hovoří o Boží Vůli. V minulém článku jsme si pokládali otázku: Ukrást požehnání, anebo se nechat obdarovat? Víte, aby dar byl darem, musí jej darující obdarovat darovaného. Jestliže si jej obdarovaný vezme sám, svévolně, osobně se domnívám, už se nejedná o dar, ale o krádež. Nechtějme sami ukrást to, co nám sám Bůh chce dát. Ale chce to dát ve Svůj Čas, Podle Svého Plánu, Záměru, Svým Způsobem. Neberme si nic z Jeho Ruky svévolně...

Kdy však začíná manželství? To je dobrá otázka. Osobně se domnívám, že o počátku manželství můžeme hovořit na třech rovinách: Na duchovní, duševní a fyzické. Na duchovní úrovni manželství začíná předurčením, kdy Bůh stvoří toho jednoho konkrétního muže pro tuto jednu konkrétní ženu. Manželství tedy duchovně začíná dřívě, než se vůbec narodíme. Duševní začátek pak spočívá, když se jedno srdce oddá tomu druhému. Když dva lidé toto předurčení poznají ve svém životě a vzájemně se zasnoubí, ať už nějakým romantickým aktem, anebo i nevědomně, mimoslovně. Na fyzickém, tělesném, hmotném světě, pak manželství začíná svatbou, kdy dva lidé vyznají Bohu i svědkům a skrze nim celému světu, co se před tím událo v jejich duších a v jejich srdcích. A nejenom vyznání, ale jedná se i o slib. Manželství se neuzavírá jenom na dobu prosperity, mládí, zdraví, krásy, ale i časech horších, zlých, chudoby, nemocích, stáří. Jedná se o převzetí závazku. To je vlastně takový čtvrtý příznak, o kterém hovoří dnešní text: Být připraven převzít zodpovědnost i za všechny důsledky intimního spojení.

A k tomu by mělo odpovídat i naše spojení. Duchovně manžele spojuje Bůh. Duševní - psychické - spojení by mělo odpovídat duševnímu začátku manželství a to tělesné spojení pak začátku fyzickému. Snoubenci jistě mohou snít jeden o druhém, toužit po sobě a představovat si, těšit se na fyzické spojení ve svých představách či myšlenkách, ale osobně jsem takovéto snění podmiňoval svatbou.

Každým dotykem něco vyjadřujeme. Jestliže však vyznáváme něco, co ještě není pravda, lžeme. Dotyky můžeme lhát stejně, jako slovy. A lži dotyků můžou způsobit ještě více škod než lži slov.

Tento článek rozhodně nechtěl nikoho nijak odsuzovat. Já jsem ten poslední, kdo by mohl po někom házet kamení. Spíše pozvat k zamyšlení se nad otázkou: Jak se Bůh dívá na to, jak žiji se svým partnerem..

S přáním všeho dobrého..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře