LII: Musíme se s Drahomírou usmířit...

4. únor 2010 | 18.56 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Musíme se s Drahomírou usmířit..."

Slova kněžny Ludmily se nesetkávají s všeobecným souhlasem. Tichan se zamračí, Ctirad zrudne vnitřním pohnutím. Svatopluk se napřimuje a pokládá ruku v bok. Kaplan Pavel naslouchá, trošku stranou ostatních.

Přicházíme totiž uprotřed probíhající porady. Teprve včera večer se kněžic Václav vrátil ze Saska a již dnes ráno nečekaně svolává své nejbližší, aby s nimi projednal současnou situaci v knížectví. Václav tím dává najevo, že přes své mládí a nedospělý věk chce události držet pevně ve svých rukou.

"Nemrač se, Tichane, babička říká pravdu. Víme dobře, že naši družinu dlouhodobě neuživíme..."

Kněžicova slova střízlivě odhadují situaci. Uživit dvě stě vojáků, to je pro oblasti ovládané Václavovými věrnými tvrdý oříšek. A všcihni přítomní to vědí. Tento stav nelze natahovat do nekonečna.

Vladyka Ctirad si odkašle:

"Se zásobami, které nám laskavě posílá král Jindřich, se můžeme nějaký čas udržet "

"Jestli myslíš těch pár pytlů s obilím, tak ty musíme použít pro jarní setbu.

Už teď jste nás tu pěkně vyjedli..."

Takto promlouvá Svatopluk, Ludmilin přítel, který se v Čechách nakonec usadil. V posledních letech se stal neformálním velitelem na Tetíně hradiště. Ač přímo nejmenovaný, přesto respektovaný. Svými zkušenostmi a vztahem ke kněžně důležitý člen štábu.

Václav přikývne:

"Dříve nebo později budeme muset dužinu rozpustit. Bojovníky druhého řádu vrátit na pole, jiné do Drahomířina žoldu..."

Tichan se Ctiradem si vyměňují pohledy. Václav to zaregistruje:

"A co chcete jiného, pánové? Je mi teprve čtrnáct let! Nejsem připravený na vládu. Ještě mi teče mléko po bradě. Potřebuji nabrat svaly, rozum, zkušenosti, znalosti. A i kdyby, mám snad bojovat s vlastní matkou o moc?"

"Cti otce svého a matku svou, říká Bůh v desateru," ozývá se kaplan Pavel.

"Amen kaplane..."

"Lidé kolem Drahomíry," navazuje Tichan, "si přejí jediné: Bojovat s Ptáčníkem..."

"Ano," odpovídá Václav, "a my jim nebudeme stát v cestě."

"Ale pod podmínkou tvé volby a nastolení..."

"Vyjednejte to," pokyne Václav Ctiradovi a Tichanovi. "Vzkažte matce, že ještě nechci sám vládnout. Při svém nastolení ji rád představím jako svoji spoluvládkyni, poručnici. A i kdyby Hněvsa se chtěl spolčit s Arnulfem, nebudu mu bránit..."

Svatopluk zdá se, není spokojen: "Drahomíře nevěřím," povídá moravan, "shromáždění lidu pro tvou volbu se může stát i naší pastí. Chce li vládnout za tebe, Václave, může vládnout i za Boleslava. Jestliže tě odstraní, udrží si moc ne jeden nebo dva roky do tvé dospělosti, ale pět šest let do zletilosti tvého bratra..."

"Můžeme si vyžádat rukojmí," odpovídá Ctirad.

"Hněvsa má tři syny a dvě dcery, Radslav syna..." Ozývají se Tichanovi počty.

"Neměl jsi, Tichane, nechávat Boleslava v Praze," svého spojence obviňuje Ctirad, "kdybychom ho měli ve své moci..."

"Hněvsa ukázal dobrou vůli, když nás nechal z Prahy odejít," hájí se Tichan, "přece se my, křesťané, nenecháme zahanbit? Bylo třeba oplatit mu stejnou mincí, dobro za dobro..."

"To ti nevadí, že nechal zavraždit Vratislava!" Tento výkřik patří Ctiradovi.

"Vratislav zemřel přirozenou smrtí..."

"Jak to můžeš vědět, Tichane!"

"Dost!" Začínající hádku přerušuje Václavův hlas. "Nestrpím, aby se mí věrní vzájemně obviňovali. Co bylo, bylo, nevyvolávejme ducha minulosti, stejně ji nemůžeme změnit. Láska nepočítá křivdy, pánové..."

"A budou - li i oni po nás chtít rukojmí?"

Otázka do pranice. Ctirad se nikdy neoženil, Tichanova žena zemřela před třinácti lety spolu s dítětem, kterého v tu chvíli přiváděla na svět. Ani Svatopluk nemá potomky.

"Nabídnete mne..." Ludmilin tichý pokorný hlas zní místností.

"Na to nepřistoupí," namítá Svatopluk...

"Má matka," odpovídá Svatoplukovi Václav, "zná můj vztah k babičce, přistoupí na to ..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře