Stavební norma z Bible...

22. únor 2009 | 17.43 |

Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadnul. (VMoj 22,8)   

Přiznám se, toto Slovo mne docela zaskočilo. Nečekal jsem až tak praktické přikázání do života. Myslím si, že kdyby Mojžíš měl setkání na Sinaji s Pánem Bohem dnešní den, nechybělo by tam i poučení ohledně hasících přístrojů, ohledně únikových cest, že, proč by měl někdo v mém domě uhořet. Možná by Bůh přihodil i povinnost lékarničky, přenosného defiblirátoru, či jak se ten přístroj na obnovu srdeční činnosti z televizních seriálů jmenuje. A možná by se stanovila povinnost revidovat tyto přístroje každého půl roku...

Podívejme se na toto slovíčko i s pomocí analogie, očima Nového Zákona. Ptejme se, jak jej aplikovat na dnešní svět. První aplikaci plynoucí z doslovného významu jsme si přiblížili v prvním odstavci, je určeno všem stavařům, projektantům, architektům, vlastníkům a provozovatelům nemovitostí. Nezanedbávejte bezpečnostní předpisy, jsou vyzívání.  Za druhé, Ježíš Kristus také přirovnává náš život k postavenému domu, k domu umístěnému buď na hlíně, nebo na skále. Přitom dům na blátě je obrazem života bez Pána Boha,  dům na skále pak znamená život postavený na Ježíši Kristu. Ale ať už náš dům stavíme kdekoliv, na blátě či na skálu, ať už jsme věřící či nevěřící, má mít na střeše zábradlí, aby z něj nikdo nespadnul. Každý náš čin, každý náš skutek, každé naše slovo, každá naše myšlenka, má tisíce důsledků, které jsme nezamýšleli a ani odhadnout nemohli. Člověk nemůže dopředu počítat se všemi důsledky svých činů. Cesta do pekla, říká se, je dlážděna dobrými úmysly. Dejme si příklad, není to tak dávno, kdy se freon používal ve všem možném, od ledniček až do sprejů, aby se nakonec zjistilo, že způsobuje ozonovou vrstvu. S dopady tohoto dobře zamýšleného experimentu se potýkáme dodnes. 

Bůh nás zde vyzívá, nejenom věřící, ale i nevěřící, abychom dvakrát měřili a jednou řezali. Abychom si před tím, než cokoliv vykonáme, nebo vyřkneme, abychom se zastavili a položili si krátkou otázku: Mohu tím či oním svým zamýšleným skutkem někomu ublížit? Nemůže se stát, že dobro,  které mám na mysli, se promění ve zlo, jako u toho klasického freonu? My, věřící, bychom si měli být navíc vědomi ještě jedné věci: Že na vlastních silách toto zábradlí na střeše domu našeho života nepostavíme. Můžeme být stonásobně obezřetni, tisíckrát jako šachový velmistr promýšlet každý náš krok, přesto, z našeho pozemského úhlu pohledu ani nemůžeme vidět všechny rozměry našeho života. Jsme jako součástí puzzlete, přičemž vnímáme jenom tu naši částku, tu naši dílku, ale nejsme schopni vidět celý obraz v celku. To může jenom Pán Bůh. My, věřící, bychom si měli být vědomi, že kvalitní zábradlí na střeše domu našeho života je otázkou Boží Milosti a Božího vedení, než naší obezřetnosti, naší opatrnosti. Dnešním biblickým textem jsme my, věřící,  vyzívání k tomu, abychom každý okamžik našeho života i náš život jako celek odevzdali Pánu Bohu do ruky.

Podívejme se na další rozměr dnešního textu, opět bude určen pro nás, věřící. Neboť my se nepohybujeme ve vzduchoprázdnu, ale v kolektivech. V kolektivech lidí, který často tvoří nevěřící spoluobčané. Pro mnohé z nich jsem třeba právě já jedinný křesťan, kterého ten či onen v životě zná či pozná. Pak každý můj skutek, každé moje selhání se může stát kamenem úrazu pro ty, kdo se mnou bydlí, kdo se mnou studují, pracují, kdo se se mnou baví, společensky stýká, a tak dále. I v tomto ohledu potřebujeme kvalitní zábradlí na tu střechu našeho života. Kvalitní zábradlí, kterým je jen a pouze Milost Pána Ježíše Krista.

A ještě poslední téma, které v našem text vidím. Budovou, domem,chrámem, se totiž v Novém Zákoně nazývá i Církev Boha Živého. I tato budova, tento Boží Crám potřebuje zábradlí na střechu, aby nikdo nepadl. A to jak nikdo ze světa, aby se naše církev, náš sbor, nestal kamenem úrazu pro nevěřící spoluobčany, tak i pro ty, kteří jsou uvnitř, kteří jsou součástí Církve. I my, věřící, jsme volání ke strážné službě do života našich bratrů a sester. Samozřejmě, nemůžeme přijít k bratrovi, se kterým jsme spolu rok dva tři nemluvili a říci mu, hele brácho, hřešíš, tak se naprav, to ne. Ale každý z nás má, anebo by měl mít, i v církvi hlouček bratrů a sester, kteří mu jsou blízko. Vezměmě si opět příklad z Pána Ježíše, ten jednak vyučovat zástupy, potom měl sbor dvanácti učedníků, se kterými trávil čas, ale mimo to měl ještě a skupinku tří lidí, se kterými měl nejnitěrnější sdílení. Také i my, věřící, bycho měli patřit do nějaké biblické sklupinky několika málo lidí, kterými jsme povzbuzování k životu s Kristem, ale také káráni. V řečtině je povzbuzování i káráni jedno slovo. 

Samozřejmě že Bůh také pověřuje úlohou zábradlí církevní autority, naše sborové vedení, bratry, případně sestry starší, naše faráře, kazatele, pastory, vikáře, zpovědníky. Také jim se podřizujme. Vedle těchto oficiálních autorit jsou i autority neformální, lidé, ke kterým vzhlížíme, členové našich biblických skupinek, a tak dále a tak dále.

Postavme na střechy domů našich životů kvalitní zábradlí, zábradlí posazené Milostí Ježíše Krista. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře