(Nejenom) pro věřící potomky nevěřících rodičů

21. únor 2009 | 08.14 |

Toto zamyšlení se týká (nejenom) těch z nás, věřících, kteří máme nevěřící rodiče, prarodiče, nebo sourozence. Kteří máme nevěřící rodiny...

Přečteme si příběh z první královské: 17, 17nn

Po těchto událostech onemocněl syn té vdovy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat. Tu řekla Elijášovi: "Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?" On mi řekl: "Dej mi svého syna." Vzal ji ho z klína, vynesl jej do pokoje na střeše, kde bydlel a položil ho na své lože. Pak volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!" Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo. Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: "Pohleď, tvůj syn je živ." Žena Eliášovi odpověděla: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že Slovo Hospodinovo ve tvých ústech je pravidvé.

Připomeňme si hlavní postavy: Vdova, prorok Eliáš a syn vdovy.

Vdova je žena, jejiž živitel rodiny, jijiž hlava je mrtva. V našem příběhu představuje příklad rodičů žijící bez hlavy a bez živitele: Bez Pána Ježíše. Potom tu máme proroka Eliáše, který v tu dobu utíkal před hněvem krále Achaba a jeho ženy Jezabel. Před tímto hněvem ho Bůh ukryl u vdovy, se kterou v té době bydlel pod jednou střechou. Vdova ho take vyživovala ze svých zásob.

Máme tu obraz dnešní doby. Pod jednou střechou, v jedné republici, tu žije jak církev, tak naši nevěřící rodiče. Našim rodičům se také moc nelíbí, že "vyživuji církev," že z jejich daní putují peníze na provoz církve. Nevidí to požehnání, které jim pro tento fakt přichází z Božích rukou, zavírají před ním oči. Další věc, před kterou vdova zavírá oči, je Svědectví o Hospodinu. Říká: Co ti bylo do mých věcí? Co je ti do mě? Mně nezajímá, co mi Bůh říká přes tebe, hleď si věcí svých, svých zájmů a já si budu také hledět své věci. Neotravuj již mne, nemluv na mne.

Pak tu máme syna, který je mrtvý. Tento příběh je o nás, kteří jsme potomky nevěřící rodičů. I my jsme byli mrtví, před tím, než jsme poznali Pána Ježíše. Nedýchali jsme, neměli jsme Dech Boží, t.j. Ducha Svatého. Prorok Eliáš vzal tohoto mrtvého syna z klína té ženy. Vdova mu jej nesvěřuje dobrovolně, Eliáš ji ho musel vzít, vyrvat. A přenést ho do svého pokojíku.

I my setkáváme s tím, že nás rodiče drží. Nepustí. Nechtějí nás pustit. Raději, abychom byli duchovně mrtví, než aby nás pustili. Než aby své děti svěřili církvi. Eliáš přenesl mrtvého syna do svého pokojíku.  Církev, muži Boží, nás musí vyrvávat z klína našich, rodičů. Kde jsme poznali Pána Ježíše? Na jakých to bylo akcí a setkávání? A pustili by nás rodiče, kdyby věděli, že tam poznáme Pána Ježíše? Že se tam obrátíme, učiníme pokání? Nemyslím si to.

Naši nevěřící rodiče nedůvěřují ani církvi, ani mužům a ženám Boží. Žijí ve stovkách nejrůznějších obrázků, předsudků a snaží se, přirozeně, chránit nás před tím, aby nás někdo obelhal, využil. Mají o nás strach. Po uvěření nás Eliáš, církev, Muž Boží, vrací do klína naší matky. Vracíme se z akce, kde jsme uvěřili, do svého domova, ke své rodině, rodičům. Stejný domov, ale již přesto nějak jiný. Stejní rodiče, ale přesto již trošku jiní. Je jiná situace, jiná atmosféra. My již sloužíme někomu jinému, než naše matka, než náš otec.

Chlapec obživnul, neboť prorok Eliáš se za něj modlil. Vlastně mu prorokoval, svědčil. A Bůh slyšel toto svědectví, slyšel toto prorokování a přiznal se k němu. A Eliáš vrátil živého chlapce matce do rukou. A až teď vdova uvěřuje v Boha. Co způsobilo její obrácení? Jaké svědetcví se jí dotklo tak, že uvěřila Pánu? Nebylo to Eliášovo násilí, nebyly to Eliášova slova, nebyl to Eliášův skutek. Byl to život jejího syna. Její syn byl mrtev a teď žije a stal se svědectvím pro své nevěřící rodiče.

Kéž bychom i my, kteří jsme byli mrtví v Kristu a Bůh nám dal život, kéž bychom i my byli takovýmto svědectvím našim nevěřícím rodičům. Ti mohou zavřít očí před učením církve, mohou zavřít oči před jejími skutky, mohou je pohoršovat daně jdoucí třeba na platy duchovní, mohou se před církví zavírat, mohou si říkat: "my máme své věci a církev zase své." Ale nemohou zavřít oči před svědectvím našeho života. Že jsme byli mrtví a teď jsme živí. 

K tomu ať nám Otec požehná, Syn Ježíš Kristus přizná a Duch Svatý pomaže.  Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře