Co ještě zbývá říci o Nikodémovi...

20. únor 2009 | 19.43 |
› 

Tímto článkem končíme cyklus o Nikodémovi. Zbývá ještě říci pár slov.

Nikodémova rozmluva v Janově evangeliu je náhle přerušena. Nevíme, jak tento rozhovor zkončil. Osobně se domnívám, že Nikodém se ještě v té chvíli neobrátil, odešel ve stejné noci, ve stejné tmě, ve stejné temnotě, v jaké přišel. Proč? Možná si potřeboval sám v sobě přežvíkat, co mu Ježíš řekl. Potřeboval se vnitřně vypořádat s tím, co slyšel, zaujmout k tomu stanovisko. I vy, mí milí čtenáři, jste v těchto článcích mnohdy četli slovo pro vás těžké, možná nepochopitelné a potřebujete čas, aby jste jej strávili. Nic se neděje, nechte si každý tolik času, kolik kdo potřebujete. Avšak nese to v sobě jedno riziko. Ono možná, když vstanete od tohoto počítače a půjdete ven, možná se vám, nebo třeba i mne, stane nehoda. Nikdo z nás neví datum svého odchodu z tohoto světa. Může to být za čtyřicet, padesát let, ale možná i příští okamžik. A jestli se nedovedeš rozhodnout teď, je docela možné, že už se nerozhodneš nikdy, třeba proto, že k tomu již nedostaneš příležitost, že tvůj čas na této zemi se už naplnil.

Ale Nikodém dostal příležitost si Pánova slova přebrat. S Ježíšem se setkal na začátku Kristova působení, měl tedy přibližně necelé tři roky, kdy o tom, co slyšel a viděl, rozjímal. Postupně se  vytrácel z veřejného života. V Bibli čteme spoustu míst, kdy Kristus vedl spor s farizey a i s veleradou, ale nikdy nečteme, že by u toho byl i Nikodém. Možná jej již netěšilo účastnit se těchto pletek, zasedání velerady, poslouchat, jaké pikle a intriky vedou ti, kdo měli stát u Boha nejblíže. Nebylo mu již mezi nimi dobře. To se může stát i Tobě, přijmeš - li Ježíše Krista. Z ničeho nic se přestaneš cítit ve svém starém kolektivu dobře, uvidíš prázdnotu, prázdnotu v řeči, prázdnotu v jednání, ve skutcích, v srdcích, prázdnotu a nezájem. Uvidíš i nepřátelství a nenávist vůči Tvému Pánu, kterou ve svém srdci nesou ti, co se nazývají tvými přáteli. A také se může stát, že tě tvůj starý kolektiv začne vytěsňovat, přestane tě brát mezi sebe, neboť pocítí, že ty jsi už duchovně někde jinde.

Ale i v Nikodémovém životě přišel čas, kdy vydal svědectví o Kristu. Po roce, po dvou, se opět zúčastnil zasedání velerady a slyšel tam, jak jeho soudruzi pomlouvají Krista, jeho učedníky, ty, kteří Mu uvěřili a chtěli ho následovat. Veřejně se vzepřel velekněžskému rodu reprezentovaném v té době velmi mocnou dvojicí, Kaifášem a Ananiášem. Tato dvojice měla ve veleradě hlavní slovo. Drtivá většina členů byla tzv mlčící většina, lidé zastrašeni a lhostejní. Možná takovouto atmosféru zažíváš i ty ve své třídě, ve své škole. Možná i tvůj kolektiv ovládají jeden, dva, tři silní jedinci, kterými se mlčící většina nechává zastrašit, manipulovat a ovládat. Možná i ty nasloucháš tomu, jak tito "vůdcové" pomlouvají druhé. Ať lidi, které neznáš, nebo učitele a učitelky, anebo lidi, které jsou tvému srdci drazí.

Nikodém se v této chvíli postavil. Vzal odvahu, ne ze sebe, ale z Boha, postavil se a z očí do očí řekl Kaifášovi, co si myslí. Kdy to obdbobně uděláš ty?

Nikodém řekl Kaifášovi: "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?" (Jan 7, 51)

Všímáš si, milý čtenáři, toho, o čem tu Nikodém mluví? Nikodém volá po tom, aby velerada Ježíše vyslechla. Ale jak vyslechla? Milý čtenáři, není výslech jako výslech. Jestliže vyslýcháme někoho, o kom již máme svůj obrázek, svůj soud, pak v podstatě nevyslýcháme jej, ale nějaké své představy o něm. Nikodém však volá, aby se velerada nejdříve zbavila předsudků, všeho, co si o Kristu myslela či myslí a s otevřeným srdcem  až po tom s Kristem promluvila a naslouchala mu. Aby ze svých srdcí vyhnali všechny nečisté démony a nechali se naplnit Kristovým, Božím Slovem.

Jak ty přistupuješ ke Kristu a k těmto článkům? Máš už dopředu svůj pohled na Krista, křesťanství, jeho poselství? Svůj názor o tom? Víš, naše názory, obrázky, soudy, se mohou stát hradbou, ve které se opevníme a nepustíme pravdu dovnitř, k sobě. Toto riziko hrozí každému z nás. A to nejenom ve vztahu k Bohu, ale i k lidem. Ovlivňují naše předsudky, představy, soudy, naše jednání, budují pevnosti, hradby, přes které nikoho, ale hlavně Pravdu, Ježíše Krista, nepustíme?

Nikodém tento velký politický zápas prohrál. To ne proto, že by jej nevedl z Božího Pověření. Ne. Ale proto, že mlčící většina se postavila proti němu, ať už z pohodlí, anebo ze strachu před Kaifášem a Ananiášem. Nejsi mezi touto mlčící většinou i ty?  Kdy z pohodlnosti anebo ze strachu se odmítáš postavit svému Kaifášovi a svému Ananiáši? Kdy pro to, že ti to řekl nějaký Kaifáš, nebo Ananiáš, nehledáš Ježíše Krista?

Ještě máme další zmínku o Nikodémovi. Po ukřižování Krista máme ve čtyřech evangeliích záznam, že další člen velerady, nějaký Josef z Aritemie, si na Pilátovi vyžádal Kristovo tělo a pohřbil jej ve své hrobce. Ale jen jedno z nich popisuje, že mu Nikodém pomáhal. Ostatní tři si ho při tom nevšimli. Zvláštní. Bývalý vůdce lidu, učitel národa, člen velerady, veřejný politik, se teď jako anonymní a nikým nepoznaný, pouhý pomocník a ne vůdce, účastní milosrdného činu. Již úplně zanevřel na slávu a moc, zvolil si cestu anonymního, neznámého pomocníka, který nehledá svou čest, ale čest a vůli Krista.

Z pozdní tradice se pak dovídáme, že se Nikodém nechal pokřtít od Petra a odešel spolu se svým příbuzným na venkov. A pak ještě známe nějakého Nikodéma, biskupa v nějakém městě, který zemřel jako mučedník při pronásledování. Ale jak jsou tyhlety zmínky hodnověrné, nemohu posoudit.

Nechť Boží Slovo vstoupí do Vašich srdcí, duší, těl i životů, amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře