Nikodém nevěří na tlustou čáru za minulostí...

17. únor 2009 | 18.35 |
› 

Nikodém Ježíšovi řekl: "Jak se může člověk  narodit, když už je starý?  Jan 3, 4.

Omlouvám se čtenářovi, dnes se podíváme na Nikodéma na dvakrát. V minulém článečku jsme si povídali o tom, že Nikodém spoléhal celý život na vlastní síly, sbíral jednu jedničku za druhou, což se mu málem stalo kamenem úrazu. Dnes bych se s Váma ještě rád podíval na jeden aspekt, který slyším v odpovědi Nikodéma na Kristovu výzvu. Nikodém nevěří, že za minulostí lze udělat tlustou čáru.

Minulosti se podobá stínu, který nás stále provází, baťohu, který nosíme na zádech.  Naše činy, které jsme v minulosti spáchali, jdou stále s námi. Činy dobré i činy zlé. Jejich důsledky stále cítíme na svých bedrech. Nikodém nevěří, že se minulost dá vymazat.

Každý z nás něco dluží. Dlužit peníze, to je to nejmenší. Dlužit ve fyzické úrovni, to ještě není nejhorší. Horší je dlužit Lásku. Pozornost. V životě každého z nás jsou chvíle, kdy jsme mohli pomoci někomu blízkému a my jsme to neudělali. Kdy jsme mohli mu věnovat pozornost, avšak ta naše právě patřila něčemu jinému. Kdy někdo čekal na naši lásku, ale nedostal ji. Náš věřitel může být člověk nám nejbližší, naši rodiče, náš partner, naše děti. Členové naší rodiny, zaměstnání, členové našeho sboru. Ale i vzdálení. Lidé, které vidáváme na nádražích, na ulicích. Anebo dokonce lidé, které jsme v životě ani nespatřili, ale naše lhostejnost, náš nezájem a naše mlčení, dovolil třeba naší vládě či vládě našich spojenců, vtrhnout do té či oné země a tam rozsévat smrt.

Dejme opět slovo apoštolu Pavlovi:

13I vás, kteří jste byli spolu s Kristem ve křtu pohřbeni,  kteří jste v něm a s ním byli i vzkříšeni skrze víru  působením Boha, když jste ještě byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s Kristem vás Bůh obživil, když nám všechna provinění odpustil 14a vymazal rukou psaný záznam, dlužní úpis, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž...  Z listu Koloským, 2 kap, od 11 do 14. verše...  

Náš dlužní úpis, dlužní úpis těch nás, kteří jsme byli pokřtěni a pohřbeni s Kristem, byl zničen na Golgotě. Kristus chce vzít náš starý život, ukřižovat jej ve svém těle na Golgotě, zemřít jej a darovat nám nový. Takže již nejsme vrazi, zloději, násilníci, dlužníci, co bylo pominulo a hle, je tu docela něco nového. Naše minulost zahynula na Golgotě, na kříži, na kterém umíral Kristus, Bůh ji smazal, již neexistuje. Ano, v tomto fyzickém světě tu jsou ještě důsledky našich činů, za které musíme převzít zodpovědnost, v tom měl Nikodém pravdu. Ale. Nikodém se díval jenom na tento hmotný svět, ale již neviděl svět duševní a svět duchovní.

Ježíš chce vzít náš smrtelný, hříšný život sebou na Golgotu a dát nám Svůj Život, vzkříšený, z Boha = Ducha Svatého zrozený. 

ten, který vzkřísil, vzbudil Pána Ježíše, také nás  s Ježíšem vzkřísí,  vzbudí a postaví spolu s vámi. 2 Kor 4, 14.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře