Petr se obrátil 3x, možná 4x

17. listopad 2009 | 08.56 |

Vážený čtenáři,

na začátek mám k Vám jednu takovou malou otázku: Kolikrát jste se obrátili k Bohu? Jednou, dvakrát? Nebo ještě nikdy? Život křesťana je plný obrácení. Každou chvilku stojíme před rozhodnutím, zda - li se obrátit čelem ke Kristu anebo k hříchu. Ale nemám na mysli takováto malá obrácení. Ale spíše chvíle, kdy si člověk s plnou váhou uvědomil, že Ježíš Kristus je Pánem a Spasitelem Jeho Života, že Jemu chce sloužit a nechce již mít nic společného s bahnem a špínou hříchu a satanova světa. My, křesťané, voláme lidi k takovémuto obrácení. Někdy se toto naše volání zjednoduší do výkřiku: "Jednou a navždy." Ale třeba takový Danda Fajfr tuším vypráví, že se obrátil na dvakrát, nebo na třikrát. Alois Boháček, kazatel z BJB Aš, zase jednou vyprávěl, jak se farář z jedné tradiční denominace podivil, že Alois, syn kazatele, vůbec potřeboval ve svém životě nějaké obrácení. Když jsem měl pohovor se staršostvem při přijímání do sboru, také se mne ptali na chvíli obrácení. Ale já jsem ji nevěděl. U mne to byl v podstatě proces, postupný, pomalý, trvající nějakých 8, 9. let. Ano, zpětně si vybavuji některé chvíle, které se dají obrácením nazvat. Ale přesto to byl pozvoný proces.

Vážený čtenáři, takový apoštol Petr se obracel natřikrát, možná dokonce na čtyřikrát. Pojďme se na jeho obrácení podívat společně...

Opustil synagógu a vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována velikou horečkou; i poprosili ho za ni. Postavil se nad ní, pohrozil horečce, a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je. Lk 4, 38n.

Zde je popsáno první z nich. Lukáš nám ukazuje chvíli, kdy Ježíš vstoupil do domu Petrova, který se v té době ještě jmenoval Šimon. Dům, nás lidí v tomto světě, náš dům je naše duše, náš život, naše srdce, naše myšlení. Petr otevřel Ježíšovi svou duši, své srdce, svou mysl. Víte, my se někdy stydíme pozvat návštěvu k nám domů, nemáme - li perfektně uklizeno, setřen všude prach, navaříno, napečíno. Není - li všechno eňo ňuno. Stydíme se jako Adam, který, když se dozvěděl, že je nahý, se  ukryl před Bohem do fíkovníku. Petr se nestyděl. Vážený čtenáři, a to si nemyslím, že v tu dobu měl dům v perfektním pořádku. Vždyť se podívejme do Bible, jeho tchýně ležela v horečkách, o jeho manželce ani zmínka, ani půlka slovíčka. Víte, jak vypadá dům bez ruky milující ženy? Já žil v Brně tři roky sám po nejrůznějších podnájmech, tak osobně vím, jak to v takovém pokoji bez dívčí ruky vypadá. Když mne navštívila má matka nebo má snoubenka, vždy se zhrozily. Ale Petr přes veškerý svůj nepořádek, přes veškerou svou nedokonalost, Ježíše do svého života pouští. Nestydí se před ním, na nic si nehraje.

 Neříká Ježíšovi, aby počkal, až se jeho tchýně uzdraví a poklidí. Ne. Pozval jej hned. 

A neukázal mu ve svém životě jenom to, co bezchybně funguje. Ale provedl Ježíše i místy svého srdce a své duše, které v horečkách neužitečně ležely na loži. Odkryl se před Ježíšem celý a dovolil Ježíšovi, aby nemocná místa jeho života uzdravil. A to se mi líbí, že když Ježíš uzdravil Petrovu tchýni, tak ta nezačala sloužit pouze Ježíši, ale všem. I Petrovi. Když Ježíš uzdraví nemocnou část tvého života, tak tato část začne přinášet užitek služby. A to ne pouze Bohu, ale i tobě a všem okolo tebe. Stručně řečeno, měl s Ježíšem krásný, intimní vztah.

Tak se nabízí otázka: Už jsi otevřel, vážený čtenáři, svůj život, své srdce, své ego, Ježíši Kristu?   Oddaváš se mu v plnosti, anebo před Ním zakrýváš své nemocné a nedokonalé, hříšné součásti svého života? Jsou ve tvém srdci místa, kam Pána nepouštíš?

Druhé obrácení je popsáno o kousek dál. Pojďme si jej přečíst:  Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby slyšel slovo Boží, že stál u jezera Genezaretského a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu." Šimon odpověděl: "Mistře, celou noc jsme těžce pracovali a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo, na základě tvého výroku, spustím sítě." A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly strhat. Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk." Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnilo zděšení nad tím úlovkem ryb, které chytili; stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od nynějška budeš lovit, chytat, zatýkat, rybařit lidi." Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za Ježíšem. Lukáš, páta kapitola.

Zde se Petr konfrotoval s Ježíšovou mocí a svatostí. Poznal rozdíl mezi službou a prací z vlastních sil podle vlastních zkušeností a nejlepšího svědomí a službou, práci, která je založena na Ježíšově Slově. Petr s druhy rybařil na jednom místě celou noc a nic nechytili. A teď, ráno, je Ježíš vyzívá, aby se na to místo vrátili a znovu rybařili. Petr se mohl naštvat, poslechnout svou zkušenost a obvinit Ježíše, že si z nich dělá blázny, ale on to neudělal. Na Ježíšovo Slovo se vrátil a znovu začal rybařit. A přecházely jej zraky. Úlovek, který nikdy v životě neviděl, jen tak tak zvladly jeho sítě a loď jeho a jeho druhů. Jen tak tak, o fous. A na Petra padla bázeň. Ale taková bázeň, která se Bohu líbí.

Petr totiž zjistil, že bral přátelství s Ježíšem na lehkou notu. Jak jsme si řekli, měli spolu pěkný, intimní vztah, ale nyní si Petr uvědomil, že jej nebral dostatečně vážně. Ve světle Ježíšovi svatosti uviděl naráz velmi zřetelně a velmi jasně svoji vlastní hříšnost. A vyznal ji. Poznal, že není hoden být ve vztahu s čistým Ježíšem, proto ona slova: Odejdi Pane, neboť jsem člověk hříšný. Poznal, že Ježíš není jenom zdrojem prosperity, uzdravení, ale že má větší nároky. Že Ježíš je nejenom Spasitelem, ale i Pánem. Dominem. A toto poznání, vlastní hříšnosti, nehodnosti, se Kristu zalíbilo.   Když si člověk uvědomí, že vztah s Bohem není přátelství něco za něco, já dám něco Bohu, Bůh zase něco mi. Že to není vztah dvou rovných. Ne. Je to vztahem milosti. Dítěte, ve všem závislého dítěte, k Jeho Rodiči. Služebníka a otroka k Pánu. A teď Petr opustil svůj starý život, aby přijal od Ježíše život nový.

Vážený čtenáří, už jsi se konfrontoval s Ježíšovou mocí a svatostí? Už si uviděl svůj život ve světle Boží Usvědčující Záře?

Pojďme k třetímu obrácení, tentokrát je posán u apoštola Jana: Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: "Šimone Jonášův; miluješ mne více než tito?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky." Řekl mu opět podruhé: "Šimone Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé ovce." Řekl mu potřetí: "Šimone Janův, máš mě rád?" Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: ‚Máš mě rád?‘, a odpověděl: "Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce..."

Tato událost nastala po Kristově vzkříšení. Ale abychom pochopili, co se zde stalo, musíme se v čase vrátit o pár dnů zpět. Při Poslední večeři. Ježíš se tehdy svým učedníkům svěřil, ž té noci bude jimi opuštěn a zrazen. Mezi učedníky nastalo vzrušení. A Petr prohlásil: "I kdyby tě všichni opustili, já ne, já raději s tebou zemřu, než abych tě opustil. " A jistě, myslel to upřímně, ale. Petr se stavěl nad své spoluslužebníky. Myslel si o sobě, že je mnohem lepší než oni. Oni mohou Krista zradit, říkal si, ale já, já ne. Spoléhal na sebe, na svou víru, na své síly. A musel si vyslechnout Ježíšovo: Než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.

Pak nastala chvíle zatčení v Getsamanské zahradě. Všichni se rozprchli, jenom Petr naplňuje svá slova. Ale po lidsku, chápe se zbraně, meče a usekává sluhovi velekněze ucho. Ježíš ho však pokárá: "vrať svůj meč do pochvy, vždyť kdo mečem zachází, mečem i zajde." Ne, Petr nezabránil, aby Ježíše zatkli. Potom je zdálky následoval, z bezpečné vzdálenosti, aby viděl konec. Konec nadějí svého života. Společně s Janem se dostávají na dvůr velekněze, Jan byl totiž příbuzný velekněze, a tam pozorují soud s Ježíšem. Ale Petr zde byl poznán: Ty jsi Kristův učedník, chodil si s ním, tvá řeč tě prozrazuje. Petr však Krista zapřel, zapřísahal se. Nikdy jsem toho člověka neznal a nepoznávám ho, křičí na celé kolo. Pak uslyší zakokrhat kohouta a uvidí Ježíše, kterak na něj upírá Svůj zrak. A pak Petr opustil dvůr, a rozplakal se. 

Vážený čtenáři, už se ti zhroutil tvůj život? Už jsi někdy v životě ztratil všechno, na co ses spoléhal?   Ztratil již někdy tvůj život všechny sloupy a opory, na kterých byl vystavěn? Zhroutila se někdy tvá duše jako domeček z karet? Petrova duše ano. Všechny jeho naděje, jeho víra, vše, na čem spočíval jeho život, vše to bylo zatčeno, vyslícháno, ukřižováno a zemřelo to. A Petr zemřel spolu s tím. Ale na jednu věc však zapomněl, nevěděl. Že kdo zemřel s Kristem, spolu s Kristem však bude i žít. Petr byl na pohřbu vlastního života. Nezvládl, když se mu duše zhroutila a zapřel Pána Ježíše. Ale Ježíš se však podruhé snížil k Petrovu bahnu a znova jej vytahuje. Znova zachraňuje topícího se Petra, když on nezvládl ve svých silách chodit po vlnách.

A zde se Ježíš ptá Petra, třikrát se ho ptá, po Petrově lásce. Třikrát. Stejně, kolikrát se Petra po Ježíši ptali jiní, kolikrát jej Petr ve veleknězově dvoře zapřel. Avšak Ježíš se ptal po mnohem více. Podívejme se: Miluješ mne Petře, víc, než všichni okolo? To znamená, stále si Petře myslíš, že jsi lepší, než všichni tví spoluapoštolové? Stále jimi pohrdáš? Stále si myslíš, že všichni okolo mne mohou opustit, zapřít mne, zradit mne, jenom ty jediný obstojíš? Ne, Petr si to již nemyslí. Neříká: Ano, miluji tě mnohem více, než všichni okolo, ne. Petr volí mnohem méně sebevědomnější odpověď. Volí odpověď člověka pokorného, který poznal sebe sama, poznal svoji slabost a poznal i milost, kterou sám potřebuje, aby opět nepadl. Odpověděl: Ty víš, že tě mám rád. A Ježíš se ptá znova a i on používá mírnější formulaci, ale přesto stále hraje na bývalou Petrovu nezdravou sebedůvěru: Miluješ mne Petře? Petr však žádnou sebedůvěru již nemá. On spoléhá ne na to, co ví on sám, ale na to, co vi Ježíš: "Pane, ty víš, že tě mám rád." Opět, mírnější odpověď než tazatelova otázka: "Miluješ mne, ty víš, že tě mám rád." A po třetí: "Petře, máš mne rád." A stále se Ježíš ptá, nejenom po Petrově lásce, nejenom po Petrově sebedůvěře, ale nakolik Petr staví na svých silách. A Petr posmutí, že se jižpotřetí Ježíš ptá a opět vyznává: Ty víš všechno, můj Pane, i to, že tě mám rád."

A takovému člověku, jehož sebedůvěra byla zlomena, který nespoléhá na sebe, co ví on sám, ale na Ježíše, co ví Ježíš, takovému člověku dává Ježíš své ovečky do rukou. Petr je konfrontován s Ježíšovým odpuštěním, s Jeho Milostí, s Jeho Láskou.

Vážený čtenáři, už byla zlomena tvá sebedůvěra? Tvá pýcha? Myslíš si o sobě, že jsi lepší, než všichni okolo? Že všichni okolo mohou zradit, ale jenom ty obstojiš? Už se zroutila všechna naděje tvého života, veškeré sloupy, který sis postavil na tomto světě? A už ses setkal s Kristovým odpuštěním? S Jeho Milostí? Byl jsi jím konfrontován kvůli své pýše, nadřazenosti, sebedůvěře, vlastního ega?

Čtvrté Petrovo obrácení už Bible nepopisuje. Víme o něj z legend. Údajně, jak Nero zapálil Řím, hodil vinu na křesťany a začal je pronásledovat, údajně se Petr rozhodl, přemlouván svými přáteli, aby opustil v noci Řím, kde jej pálila půda pod nohama. A jak tak utíká z Říma, potkává svého Pána, Ježíše Krista, který jde mu naproti. Který jde opačnou cestou než Petr. Který kráčí DO Říma.  A Petr se ptá: Quo Vadis, domine, kam jdeš můj Pane. A Ježíš odpověděl: Do Říma, nechat se tam ukřižovat...

A Petr pochopí. Obrací se a vrací se. Již nejméně počtvrté. Vrací se, nechává se zatknout, svým bratrům ve vězení dodává odvahu, duchovní pokrm, je jim oporou a pak mučednicky umírá.

Čtrvté obrácení, vážený čtenáři, byť není popsáno v Bibli, by mělo být součástí obrácení každého křesťana. Je to obrácení k poslušnosti až k smrti. K Poslušnosti k Pánu Ježíši až ke své vlastní smrti.

Obraťme se společně k Bohu. Jednou, dvakrát. Čtyřikrát. Sedmkrát, až sedmdesát sedmkrát. Obraťme se k Bohu, k Ježíši Kristu, k Duchu Svatému.

Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.8 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře