Tuža už začíná být netrpělivý...

26. únor 2010 | 20.37 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Tuža už začíná být netrpělivý.

Déšť mu stéká po tváři, chladí jej. Jako ocel meče. A ocel je znamením zrady, ukovaný k smrtonosným účelům.

Tetínská brána se neotevírá. Co tam ta čeládka tak dlouho dělá? Tuža se rozhlídne po svých mužích. A připadá si, že jen on sám se cítí nedobře. Pravda, vojáky nemá co tížit svědomí. Prostě splní úkol, který je zde čeká. Nejsou placeni od přemýšlení, ale od zabíjení. Však si je sám vychoval.

Ale proč jemu samému se teď třepou kolena? Copak nikdy nikoho nezavraždil? Kdepak, zabíjel s chladem ocele, kterou mu dnešní déšť tak sugestivně připomíná. Ale...

Ale o této tetínské paní se široko daleko šíří zvěsti. Ne špatné. Právě naopak. Lid ji chválí. Její dobrotu srdce, pomoc vždy připravenou a nabídnutou, spolehlivou přímluvu, pochopení, zastání. Důvěra. Říká se, že sám Pán Bůh je jejím blízkým, intimním přítelem. Tuža není ani křesťanem, ani pohanem, pověrama pohrdá, obřadům se směje. Ale zde nejde ani o pověru, ani o obřad. Tu se setkává s láskou.

Mezitím se na hradbách objevuje Svatopluk.

"To jsou oni?" Táže se. Zbrojnoš přikývne. "Proč je necháváš na dešti a nepouštíš je dovnitř? Copak si mají od Tetína odnést vzpomínku nehostinosti, jak mokří před branou čekali na přijetí?"

"Pane, to jsou otrokáři, kupci z Novgorodu..."

"A?"

"Nemám z nich dobrý pocit..."

Svatopluk si ještě jednou prohlédne jezdce. I on dobře poznává Tužu, často jej v Řezně potkával. Jednou i využil jeho služeb. Tenkrát. Před tím. Tehdy byl někým jiným, než je teď. Ví, že svazky s Tužou nepřináší nic neprokletého. Ale co, copak Bůh neposílá déšť na dobré a na zlé? Noc již přichází a zvolna přebírá moc nad krajinou, vyhnat teď poutníky od vrat by znamenalo vyhnat v nich i Krista Pána.

"Vpusťte je, ale dokud zde budou pobývat, buďte plně v pohotovosti, může se stát cokoliv," přikazuje svým vojákům. Pak se nahne přes hradby a zavolá: "Odpusťte, pánové, horlivost mých stráží, horlivost a podezíravost, která v těchto neklidných je spíše hodna pochvaly, než zatracení..."

"Máte pravdu, pane," odpovídá Tuža, "od smrti knížete Vratislava je nutné být dvojnásobně opatrný..."

"Mluvíte mi z duše, příteli," volá na to Svatopluk, "a když si takto dobře rozumíme, jistě se nebudete zlobit, když vás požádám, abyste u brány odevzdali zbraně. Až budete odjíždět, rádi vám je vrátíme..."

Tuža se na okamžik zarazí. Pak vytasí meč a odhodí jej svému koni pod kopyta. Na tento povel se vzdávají své zbroje i jeho vojáci.

"Buďte srdečně vítání na Tetíně," haleká Svatopluk, "nechám vám připravit teplou večeře a i koupel, budete li mít zájem. Následujte mého štolbu, který vás zatím ubytuje..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře