VBBII: Povolání Podivena

28. listopad 2010 | 16.09 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Jako každou neděli i dnes Podiven vykonává svou cestu na Tetín, aby se ukázal zdejšímu župnovi. Ano, měl se sice pravidelně hlásit farářovi, ale v zemi akutně chybí duchovní. Výbuch pohanského povstání v minulém roce vyhnal či zahubil skoro všechny služebníky Páně. Vysvěcen zbývá pouze kaplan Pavel a ten už je starý, zůstává v Praze. Zničena byla Budečská škola a zabiti tamnější žáci, až na jednoho, nepřítomného Krastěje. Země teď úpí nouzí nejenom hmotnou, ale její křesťanská část i duchovní.

Stejně jako obvykle uvádí stráže Podivena do pracovny velitele pevnosti. Ale dnes na něj nečeká župan Tyr. Ale někdo úplně jiný.

Podiven jej poznává a vrhá se na kolena:

"Milosti vy..."

"Ano já, Podivene..."

Václav mu vyjde vstříc, zvedne jej na nohy, obejme jej. Pak mu nabídne židli.

"Posaď se..."

Podiven poslechne.

"Nechceš něco napití? Víno, mléko, vodu?"

Podiven zavrtí hlavou.

"Neostýchej se. Dám ti mléko. Sám teď nějaký čas piju jenom vodu, ale nechci, aby sis myslel, že ti prostým nápojem chci dát cokoliv najevo..."

Václav vezme hrníček a vlastnoručně Podivena obslouží, jako by šlo o nejvzácnějšího hosta.

"Dostávám o tobě hlášení, vedeš si dobře. Slyšel jsem, že tě vesničané přijali mezi sebe a ty jsi jim velkou pomocí. Pry ses je dokonce zastal v jedné při, župan ti posléze dal za pravdu..."

"Ano pane..."

"Taky jsem ti chtěl říci a neměl jsem k tomu příležitost... Víš, dověděl jsem se o tvé ženě, je mi to líto.."

Podiven stále nechápe, kam tím vším Václav míří. A bojí se jej zeptat. Nehodí se to. Avšak dobře ví, že kníže si řekne sám, co potřebuje.

"Podivene, nechceš vstoupit do mých služeb?"

"Pane, já, s mou minulostí?"

"Podivene, i já jsem vrah..."

Chvíle ticha.

"Z příbuzných toho Žizňa nemusíš mít obavu, jeho rodina mi neslouží. Rci mi, přijímáš?"

"A co by bylo mým úkolem?"

"Tvým prvním úkolem by bylo, naučit mne orat, naučit mne sít...Nežertuji." Dodává kníže, když spatří Podivenův úsměv.

"Víš, hledám správce svého dvora. Je to funkce významná, avšak ty jsi chytrý a lehce ji zvládneš... Víš, mezi mými nejbližšími rádci není nikdo, kdo by znal hroudu země. Kdo by znal prostý lid. Jeho potřeby, jeho náležitosti. Mnozí je přehlížejí. Nesmíš se na ně zlobit, vyrostli v tom. Ale já potřebuji i někoho, kdo ke mně bude mluvit upřímně, jménem těch posledních, jménem utlačovaných. Potřebuji k sobě někoho, skrze kterého by měl ke mně volný přístup i ten nejposlednější z nejposlednějších. Navíc si dobře pamatuji, kdo mi podal lopatu, když jsem pohřbíval babičku Ludmilu. Rozumíš mi?"

"Rozumím ti, pane..."

"Tady je má ruka, přijímáš ji?"

Podiven se ji chopí: "Přijímám, pane..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře