Had požírající svou kořist...

29. březen 2010 | 17.37 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Tamto stavení, to je ono, podívej..."

Radslav se podívá ukázaným směrem. Spatří samotu na kraji lesa, stranou od vesnice, polorozpadlou, nepřístupnou. Tam žije čarodějnice, která Drahomíru poznamenala, ranou nezhojitelnou.

"Opravdu tam chceš jít? Není dobré jitřit staré rány a vyvolávat duchy..."

"To říká tvůj démon?" Ptá se Drahomíra, trošku posměšně...

"Můj démon? Ten jen tiše nadává... Něčeho se bojí, co jsem vtrhl s vojskem do Pražska. Chvěje se strachy. Už ho znám. Stejně jako on mne. Kéž bych zjistil, z čeho. Vždyť dobývání Prahy je jeho nápad. Někdy si myslím, že má strach z Václava..."

"Tak to je jediný tvor na téhle zemi, co se z něj třese," poznamenává Drahomíra. Pak povzbudí koně a přijíždí k chaloupce. Seskočí z koně, zkusí dveře, jak předpokládá, jdou otevřít. Vstupuje do vnitř. Radslav ji následuje.

V místnosti, kam vstupují, nikdo není. Rozhlíží se. Vypadá to tu, jako by zde již dlouho nikdo neuklízel. Ponurost podkreslená pavučinami a prachem podtrhuje temnou malebnost tohoto místa.

Vzápětí si však Radslav uvědomí, že přeci jenom jsou sledování. Vtrhne do vedlejší komůrky a za chvíli se vrací, drže za ruku a za krk zajatce. Tedy spíše zajatkyni.

Dívku neurčítého věku. Stejně zanedbanou, jako toto stavení. Pravděpodobně pološílenou, špinavou, s divokým pohledem.

"Kdo jsi? Jak se jmenuješ? Odkud přicházíš?"

Drahomířiny otázky zůstavají bez odpovědi.

"Ta ti nic neřekne..."

Radslavův pesimismus. On by spíše svůj postoj nazval realismem. Ať tak, nebo onak, jeho poznámka moc Drahomíru netěší...

"Třeba si vzpomene..."

"Na co? Chceš někoho usvědčit? Touto divoškou? Když už ta stará jezubaba označila Tichana?"

"Né!"

Výkřik dívčiny oba překvapí, zatímco ona se vytrhne Radslavovi z ruky, padá na zem, a zakryje si tváře, opakujíc následující slova dokola:

"Ti-chan, Ti-chan..."

"Slyšíš to," zasměje se Drahomíra, "pamatuje si..."

"Had..." Říká na to dívka: "Had... Chce jíst, chce jíst..."

"Slyším... Žvatlá nesmysly..."

"Počkej Radslave," přerušuje jej Drahomíra, přiklekne si k dívce, pohladí ji, pošeptá: "Neboj, nikdo ti neublíží... Pověz mi, kdes viděla hada?"

"Ti-chan... Had chce jíst..."

"Kdo chce jíst?"

"Had... Had chce jíst..."

"Je šílená! Nech ji být!" Radslav očividně nepřikládá k dívčiným slovům žádnou váhu...

"Had chce jíst," opakuje Drahomíra po dívce, "rozumíš, Radslave, má spojeného Tichana s Hadem, co chce jíst..."

"No a?" Ne, Radslav nerozumí: "Kdo ví, co se jí honí hlavou..."

"Ale jasně!" Vyjekne Drahomíra, v očích se jí zaleskne, nenávistí, poznáním: "Had chce jíst, had chce jíst!"

Zničehonic Drahomíra vyběhne ven, skočí na koně, kopne jej se zuřivostí do slabin a rozjede se, tak rychle, jak jen zvíře dovolí. Radslav nechá dívku dívkou a rozběhne se za Drahomírou. V duchu si zanadává, cože to do ní vjelo, pak i on pobídne své zvíře k následování své kněžny.

Ta si to směřuje rovnou do tábora, projíždí ho křížem krážem, nakonec narazí na vladyku Gommona a jeho bratra. Zarazí svého koně, seskočí z něho a než by kdokoliv stačil zaregistrovat, nožem probodne vladykovo srdce.

Gommonův bratr zkamení, překvapen, zděšen. Drahomíra se vrhá i na něho, avšak jemu se podaří kněžnu zadržet a odhodit ji k zemi.

"Zab ho!" Zakřičí Drahomíra k přijíždějícímu Radslavovi. Gommonův bratr se obrací na útěk, ale nedostane se daleko, Radslavův meč ho dostihne a i jemu je sebrán život.

Drahomíra mezitím vstane, setřepe ze sebe prach a bahno, potom si klekne ke Gommonovu tělu. Radslav k ní přistoupí, chytne jí ze zadu a zeptá se:

"Co to do tebe vjelo?"

Drahomíra se svému milenci vyškubne, vrací se k mrtvole vladyky Gommona, stáhne mu z ruky náramek, náramek hada požírajícího svou kořist. Pak jej ukáže Radslavovi a zvolá:

"Had chce jíst!"

A rozpláče se. Radslav se pokusí ji popadnout do náruče, ona se mu však opět vysmekne:

"Nech mne, nic nechápeš!"

Radslav zašeptá: "Mýlíš se, chápu všechno, ale nedělej tu divadlo vojákům..."

"Kdybys opravdu všemu rozuměl," odpovídá Drahomíra, "zrušil bys tohle nesmyslné oblehání a zavezl bys mne na Kuřim..."

"Staniž se..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře