Dům Zachea Celníka...

9. únor 2010 | 18.30 |

Vážený čtenáři,

rád bych Vás dnes pozval do domu, který patří Zacheovi, celníkovi Jerišském. Pojďme spolu po stopách Ježíšových:

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."  Z Lukášova evangelia, 19. kapitola...

Přečetli jsme si společně známý příběh o Zacheovi. Podívejme se nejdříve, jak nám Bible charakterizuje jeho duchovní - duševní stav.

Za prvé se dovídáme, že Zacheus bydlí v Jerichu. Toto je první klíčová informace, kterou si musíme uvědomit. Zacheus žije v Jerichu. Nepobývá v Jeruzalémě, v Betlémě, či v žádném jiném, třeba neurčitém, nejmenovaném městě. To víme naprosto přesně: Jericho.  Bible informacemi neplýtvá a o evangeliích to platí tím tuplem. Pojďme se tedy podívat na Jericho biblickýma očima.

Jozue, syn Núnův, vyslal potají ze Šitímu dva muže jako zvědy. Řekl: "Jděte, prohlédněte tu zemi i Jericho." Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. Králi Jericha bylo ohlášeno: "V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi." Jerišský král dal Rachabě rozkaz: "Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi." Ale ta žena muže odvedla, ukryla a řekla: "Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete." Ona však je vyvedla na střechu a skryla je v pazdeří, které měla na střeše složené; a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli. Z vědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu. Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku.

Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí." Muži jí odpověděli: "Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost." Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách...  Z knihy Jozue, 2. kapitoly

Jericho se nám představuje jako město prostitutky (pravděpodobně chrámové, zasvěcené pohanským božstvům) Rachab, která jako jedinná ukryla - z Bázně Boží - ve svém domě židovské - v té době nepřátelské - zvědy. Jenom jeden dům se otevřel pro Boží dílo. Ostatní zůstaly zavřené, ba co více, nepřátelské, byť zvědavé. Jenom do jednoho domu přišlo nakonec vysvobození od Božího prokletí. Přišlo do domu dívky, či ženy, která byla svým společenstvím zneužívána, prodávana, tupena, a pohrdána.

V Rachabině městě, vlastně v její kůži, se ocitá Zacheus. Také on se prodává cizím mocnostem. Pro nenáviděné Římany organizuje odvádění daní, žije z toho, profituje z toho, jako houba cizopaska. Také on prožívá dny v nenávisti a v pohrdání od svých sousedů. Bible dále popisuje Zacheovo velké bohatství.

V novozákonním kontextu bohatství představuje nezávislost od Boha. Je rozdíl, když se disponuje majetkem cizím podle předpisů a přání majitele majetku, anebo s majetkem svým. Kdo disponuje majetkem svým, hledá slávu svou. Jestliže k Billu Gatesovi přistoupíte, dáte mu na oběd  padesátku a řeknete mu, aby se rozdělil o ní se svými kolegy, vysměje se Vám, protože on má padesátek, na které může pozvat zvé známe, hodně. Dejte peníze chudému bezdomovci, a bude vděčný. Dejte peníze svému správci a on s nimi udělá to, co si přejete. Tentýž peníz vyvolá jiné reakce.

Máme tu tedy člověka, spolehajícího se na své síly, žijící v pohrdání a ze smilnění z cizí, nepřátelskou mocí. A tímto městem teď prochází Ježíš Kristus, obklopen zástupem učedníků, ale i místních zvědavců. Všimněme si - prochází. Zacheovo Jericho není cílem cesty Ježíše Krista, on jím pouze prochází.

Zacheus již o Ježíšovi něco zaslechnul, něco slyšel. Ale teď, teď prochází právě jeho duchovním a duševním městem, tím, kterým on žije denodenně. A ted zatoužil. Zatoužil poznat, kdo Ježíš je. Ostatní Jerišští byli na Krista zvědavý, možná po něm chtěli ten, či onen zázrak, ale netoužili po setkáním s ním. Rozumějme, po hlubokém osobním setkání, po osobním poznáním. Nechtěli se přesvědčit, kdo to je. Když nastoupíme do autobusu, tramvaje, koupíme si lístek a popojdeme do vozu, také chceme po řidiči, aby nám pomohl, zavezl nás z místa a do místa be, ale již netoužíme po osobním vztahu s ním. Mnozí lidé, mnozí křesťané, zůstávají právě zde. Obklopují Pána Ježíše, zahrnují jej prosbama, ale netouží po něm.

Ale co by to bylo za touhu, kdyby zůstalo jen a pouze u ní. Já osobně jsem se nedávno oženil. Věřili by jste mi, že svou ženuz miluji, že po ní toužím, kdybych ve svatební den místo, abych šel před slavnostní oltář, bych zůstal doma a začal se čumět na  hokej? Ve svatební den jsem měl jedinečnou šanci vzít si svou ženu za manželku, kdybych místo toho dal přednost hokeji, vzala by si mně ještě?

Ježíš Zacheovým Jerichem pouze prochází. Zacheus si uvědomuje, že jestliže Ježíš projde, už nebude mít možnost se s ním setkat. A tak, podoben Jákobovi, který držel neznámeho návštěvníka celou noc až do rána a nepustil jej, dokud mu nepožehnal, i on se rozhodl, že nenechá Ježíše jen tak projít svým městem. Ne. Toto je Zacheova životní šance. Šance po usmíření se s Bohem, po změně svého života. Šance, která mu mlže naplnit jehou touhu.

Ale. Pro zástup Ježíše nespatří. Oni lidé totiž nejsou průsvitní. Když se chlap, se sklenicí piva, dívá na fotbal, tak se zatváří nevrle, když mu do obrazu někdo vejde. Nevidí přes něj, protože člověk není průhledný. 

V tom vidím varování pro církev. Jestliže my, kteří obklopujeme Krista, nejsme průhlední. Jestliže Krista zastiňujeme vlastní osobností, vlastními zájmy, charakterem, činy. Když Bohu odevzdáme svůj život, pak už nám život nepatří. Patří Pánu Bohu. Mými svědky jste vy, je výrok Panovníkův. Bůh neříká: vy jste mým svědectvím, ale mými svědky. Když se tak dívám po fejsbůku, bývá mi občas smutno. Říkám si, vstoupil by Ježíš třeba do té, či oné fejsbůkové skupiny, do které jsem vstoupil já, nebo můj bratr či sestra v Kristu? Jaké svědectví členstvím v té či oné skupině o Kristu vydáváme? Náš život, nás, křesťanů, se nedá oddělit od Ježíše Krista, právě proto, že jsme mu jej odevzdali. Jestli jej oddělujeme, pak jsme se mu plně neodevzdali.

Pro zástup mnozí nevidí Ježíše. Církev bývá pro mnoho lidí velkým kamenem úrazu, proč s křesťanstvím či s Kristem nechtějí mít nic společného. Historie církve, různé fakty, anebo i mýty, pověsti o hamižnosti, sobeckosti. Ne. Rozhodně toto nemůžeme dávat za vinu neinformovaností našich bližních. Pověst nás, křesťanů, máme ve svých rukou.

Ale to se mi u Zachea líbí, že on se nenechává otrávit. Nenechá se odradit zástupem, ale běží a leze po stromě. Nemůže jinak. Touží. Blíží se jeho životní šance a on ji nemíní promarnit. Touha, víra, není - li spojená se skutky, je sama o sobě mrtvá.  A mrtvý plavčík nás nezachrání, když se topíme v bazénu. 

Fíkovník. V ekumenickým překladu moruš. Co víme o fíkovníku? V genesis je příběh o Adamovi a Evě. Ti se pokusili fíkovým listím zakrýt si svou nahotu. Svůj dědičný hřích, do kterého spadli rovnýma nohama. Schovávají se před Bohem a říkají: Pane, my tu vlastně nejsme..." Fíkovník symbolizuje naši tělesnost, hříšnost. Adam s Evou se ji snažili schovat. Zacheus ne. On neříká: Bože, nedívej se, nejsem tu. Ale svým postojem volá do nebe: "Pane, jsem tu! Všimni si mně! Neodcházej, aniž bych tě poznal, aniž bys mne požehnal!"

Zacheus svou tělesnost, svou hříšnost neschovává. Ukazuje ji Bohu, vyznává ji. Nehraje si na nic, co není. Vyznává, kým je. Ale vyznává i svlou touhu být jiným. 

A Ježíš? Ježíš říká: "Zachee,   dnes musím vejít do tvého domu..." Všimněme si, neříká "dnes chci vejít," ale: "Dnes MUSÍM vejít." Nemám na vybranou. Musím tam vejít. Proč? Jsou možné dva důvody: Jednak, poslal jej tam Bůh. Anebo druhá možnost...

Vzpomeňme si na město, kde Zacheus bydlí. Jericho. Město pouze jednoho otevřeného domu. Kolem Ježíše se tlačí zástup lidí, chtějí se jej dotknout, chtějí po něm nějaký zázrak, službu, ale jenom o jednom je psáno, že touží se přesvědčit, poznat, kdo Kristus doopravdy je. Jenom jeden jedinný se touží setkat s Ježíšem osobně. Ne pouze jako s řidičem autobusu, ale jako s osobním Pánem a Spasitelem. Osobním pro něj osobně. 

Ježíš říká: Musím vstoupit do tvého domu. Proč musí? Protože do jiného domu vstoupit nemůže.

Co je to dům? Dům je něco, kde žijeme, kde bydlíme, kde se cítíme bezpečně. Co celý život stavíme, zvelebujeme. Zařizujeme. Dům zobrazovává  naši duši, náš vnitřní svět. Ježíš nemůže vstoupit do srdce, do mysli, do duše nikoho jiného v celém Jerichu, jenom do jedinného. Jenom jeden jedinný dům je otevřen pro Boží dílo. Jenom jeden jedinný dům se otevřel, aby z něj byla sňata Boží kletba. Ostatní domy tůstávají zamčené. Zapečetěné. Sousedé jsou sice zvědaví, ale to je všechno. Svůj život odevzdat nemíní, chcou si jej nechat.

V té chvíli se mění role. Ještě před chvílí Zacheus přes zástup neviděl Ježíše, teď se naopak zástup dívá na Zachea a soudí Ježíše podle něj. "On stoluje s hříšníkem!" Dívají se na Zachea a chvíli vidí hříšníka. Ale jenom chvíli. Za necelou minutku se stane zázrak. Zacheus se stává průhledným. A zástup, když se dívá na něj, může spatřit Krista. Zacheovi není Kristus pouze Spasitelem, je i Pánem. Koná Kristovi skutky. Dívá se na svět Kristovými očima. A již není majitelem svého majetku, ale pouze správcem, který s ním činí to, co po něm chce jeho pravý majitel..

A co Vy, vážený čtenáři? Neprochází se Kristus dnes Vaším městem? Je Váš dům pro Krista otevřený? Anebo k oltáři nepřijdete a raději se podíváte na hokej, na fotbal? Však co, blíží se olympiáda, není liž pravda...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře